Bezúčelná procházka

Bezúčelná procházka upomíná na poetické kvality Machatého filmů, ale i impresi městských symfonií Jorise Ivense. Důležitým prvkem navíc je hlavní postava, která nás celou tou procházkou provází. V celkovém souhrnu velmi krásné. Jedná se o stěžejní bod celého Hackenschmiedova filmového díla, což lze docenit až po nakoukání jeho pozdějších prací. Mnohé prvky, zde anticipované, se v něm totiž odrážejí - ať jde o netypické kompozice, vychýlení kamery z osy, nebo celkovou nejednoznačnost, zde reprezentovanou motivem rozdvojení hlavní postavy na úplném konci (vzpomeňme na Meshes of the Afternoon). (25.01.2010)

Žiadna prechádzka nie je bezúčelná. Viem to. A vedel to aj AH... ostatne, stvoril vďaka nej síce nijak originálne, ale oneskorene prvé české avantgardné dielo potom čo o tom vyše desaťročia žvanili všetci tí tlčhubovia z Devětsilu plní krásnych rečičiek a plamenného lyrického písania, ale pomenej skutočných filmových činov. (11.02.2012)

Tuze krásní černobílí lidé, kterých se netýkaly pojmy jako Youtube, EU či kabelová televize. Lidé, kteří už jsou valem všichni tuze mrtví. Lidé a jejich Praha. Lidé a jejich ne tak nesmyslně uspěchaná doba. Jak my jsme trapně pomíjiví. Tací - zaprášilo se a už se tu není. Chtělo se mi při koukání vlétnout mezi ně, zčernobílet, říct jim o Hitlerovi, o bolševicích, o skáze lidskosti, o zhovadilosti tržní ekonomiky, která trhá, netrží. A aby těch odkazů v komentářích nebylo málo, tak tu je také jeden : http://www.viddler.com/explore/Ms_Valerie/videos/337/ (23.12.2010)

Srovnávání s Mužem s kinoaparátem mi přijde dost mimo, protože oba filmy mají úplně jinou ambici. Hackenschmiedovi nejde o to se se svým "okem" nacpat na co nejvíc míst, místo toho se zaměřuje na příběh jedné postavy. Díky tomu je její procházka pro diváka osobnější a bližší. Nejlepší moment: rozdvojení hlavní postavy a závěrečný motiv zrcadlení (inspirace tvorbou francouzského fotografa Eugèna Atgeta) - obojí bylo použito i v pozdějším Meshes of the Afternoon, které se mi líbilo o něco víc, takže hodnotím "jen" čtyřmi *. (13.12.2011)

Alexander Hackenschmied bol najmä jedným z popredných českých reportážnych fotografov, napríklad pre časopis Pestrý týden, ktorý začal vychádzať v druhej polovici 20. rokov 20. storočia. V tej dobe bolo celkom bežné, že reportážny fotografovia inklinovali k pohyblivému vizuálnemu umeniu, respektíve k filmu. A často boli akýmisi predstaviteľmi niečoho, čo dnes nazývame nezávislými filmármi. Hackenschmied neskôr svoje filmové umenie rozvíjal aj v Amerike. Konkrétny snímok, ako už názov prezentuje je akousi bezúčelnou prechádzkou krajinou. Dnes pôsobí veľmi nostalgickým dojmom a z hľadiska dnešného kontextu môže byť vnímaný aj ako dokument, ktorý prezentuje vtedajšiu architektúru. Samozrejme z dnešného pohľadu je veľmi ťažké hodnotiť snímok z kvalitatívneho hľadiska a najmä takúto amatérsku tvorbu. Tri hviezdy udeľujem skôr za akýsi prínos vo formovaní nezávislej tvorby a za veľmi zvláštnu nostalgickú atmosféru, kde niektoré zábery pôsobili dokonca artistickým dojmom, čo vnímam v tomto prípade ako pozitívum, no niektoré naopak celkovému zážitku výrazne uberali. (12.12.2019)