Šifra mistra Leonarda

V momentě, kdy k nejroztomilejším chvílím filmu patří Paul Bettany utahující si na noze cilici, by se měl režisér zamyslet nad možností, že je něco shnilého ve státě dánském. - Zpětně po opakovaném shlédnutí jsem k filmu shovívavější, neboť mě přece jenom hlavní premisa jaksi dojímá. A zároveň by mě zajímalo, jestli si Tom Hanks připadal jako blbec, když musel svojí kolegyni herečce říct onu větu. Protože rozhodně vypadá, jako že si připadá jako blbec, když tam tak stojí v tom sklepě, s tou parukou, svítí na něj filmaři lampami a je úplné ticho, protože majestátní hudbu dodá až postprodukce. (18.11.2006)

V uplynulém týdnu jsem viděl dvě výborné literární adaptace (pozn. - dnes je 29.5.2006) - Kingova Nadaného Žáka a Brownovu Šifru Mistra Leonarda. Nebudu kopat do pana Browna, který si namastil kapsu povedenou trefou do rádobykontroverzního tématu, které samozřejmě současná společnost bude nadšeně rozebírat a za rok po Svatém Grálu ani neštěkne. Mimochodem - Brownovy romány jsou si podobné jako vejce vejci, takže pokud jste četli Šifru, nemusíte dál utrácet;) Vtírá se myšlenka, že Brown je další sui generis popovou hvězdou naší doby - nepřinese vlastně nic objevného, jenom "to svoje" zajímavou a přitažlivou formou podá (DaVinci Code je sakramentsky čtivá věc, to nelze popřít), vydá album nebo dvě (v jeho případě tři nebo čtyři knížky) a zase se nad ním zavře voda. A je to tak dobře. A jak je na tom tedy filmovka? Casting - bez výhrad, herecký projev hlavních představitelů rovněž...tedy až na Jeana Reno - ten byl na mou knihou živenou představu málo démonický;) Paul Bettany jako Silas to však divákovi bohatě vynahradí, s kouzelnou italštinou a latinou k tomu. Sir Ian zase pobaví svojí angličtinou, která chtě nechtě tvoří z latiny cosi směšně nechutného. Když jsme u humoru - tady scénárista nebo snad sám režisér měli šťastnou ruku, neboť v románu se ničeho takového jako je drobné odlehčení situace nedočkáte. Co už tak šťastné není, je pozměnění vztahu "Princezny Sophie" k jejímu dědečkovi...je to změna zbytečná a podle mého závěr filmu krapet shazuje. Nevysvětlenosti z knihy přetrvávají i zde, ale díky kabátu, do kterého se celá ta šaráda navlékla, si je uvědomíte až po delší době. Možná až na Jürgena Prochnowa, který schytal tu nejméně domyšlenou roli ze všech. Dost o tom, jde se dál. Hudba - Hans Zimmer si jde tvrdě za svým a kromě občasného hannibalovského či batmanovského úletu se na svém prostoru nevykrádá. A jeho prostor je velký, vzhledem k (dalšímu správnému) režisérskému rozhodnutí v některých scénách vysadit románové proslovy a nechat vše na hereckém výrazu a hudbě. Kolkolem vzato, z nepříliš hlubokého originálu vymáčkla Howardova kumpačka maximum - výbornou zábavu s občasným zamrazením (ať už příjemným či nepříjemným), úsměvem tuhle a šibalským mrknutím tamhle. Na závěr mi nezbývá než říct, že žádná Šifra nezboří církev...už proto, že víra je dogmatická, iracionální, s kořeny hlubokými jako peklo samo. A fakt, že kdosi ve Vatikánu cítí potřebu vydat katechismus k výkladu tohohle filmu pro věřící svědčí tak leda o tom, že si páni s černými pozadími nejsou jistí už ani těmi svými ovečkami. Ale jak říkám, tímhle filmem se nic nezmění, to jenom lidi reagovali přehnaně nadšeně...a ejhle, přišli na to, že takhle snadné to nebude. Alespoň do chvíle než Al Pacino konečně přestane předstírat, že je jen "so fucking good" herec;) 70% (29.05.2006)

Novým Umbertem Ecem se spisovatel Dan Brown rozhodně nestane, přesto je jeho kniha vcelku čtivá (za 2 dny na praxi v knihkupectví zašitý za regálem). Bohužel varianta přepisu je dosti nešťastná, jelikož doslovné lpění nejenom na jednotlivých scénách, ale často i samotných replikách, které jaksi bez dalšího vysvětlování ztrácí na významu a logice, se tím pádem stane souvislým sledem dialogů, z nichž byly ty nejožehavější konspirační teorie, jenž tolik prudí papaláše ve Vatikánu, potlačeny do pozadí. Přesto klobouk dolů před Ronem Howardem za to, že i přes přemrštěnou stopáž to relativně dobře odsýpá a nebýt trapné automobilové honičky vykrádající The Bourne identity a dosti nešikovně natočených flashbacků, bylo by to více než ok, jelikož scéna, kdy Langdon přemýšlí nad kryptexem a před ním se vytváří vzpomínka na pomník Issaca Newtona, je úžasná, stejně tak jako závěrečné pokleknutí. Tom Hanks se do hlavní role nehodí ani trochu (rádoby mladický vzhled tomuto panu herci nesedí), naproti tomu albín Paul Bettany je excelentní, včetně přesně zvoleného akcentu. Thrillerová jednohubka, která by, nebýt tak silné reklamní masáže, za pár měsíců nechala na sebe sedat ve videopůjčovně prach. (24.06.2006)

Podle mého názoru se jedná o velmi nedoceněný film, kterému obvzláště v Čechách uškodila přehnaná kritika (v Cannes se film nelíbí pár účastníkům a u nás se můžou přetrhnout, aby film co nejvíce shodili). Obsadit Toma Hankse, Jeana Rena a Audrey Tautou byla velmi dobrá volba a všichni do svých rolí zapadli na jedničku. Scénář byl napsán podle bestselleru Dana Browna co možná nejvěrohodněji, to jestli to filmu uškodilo ať si zhodnotí každý sám, ale mě se to líbilo. Režie Rona Howarda je spolehlivá jako vždy. Šifra není samozřejmě dokonalý film, ale určitě si nezasloužil takovou kritiku a když tady vidím uživatele, kteří dali filmu jednu hvězdičku a strkají film do stejné škatulky jako je třeba Kameňák, tak je to opravedu přehnané...... (10.12.2007)

Bublina splaskla. Nebo ne? Já jsem to udělal chytře: začal jsem číst knihu těsně předtím, než jsem měl jít na film. Za čtyři dny jsem se dostal do poloviny (čte se to rychle) a právě proto mě první půle filmu nudila. S druhou půlkou už to bylo lepší, ale také žádná sláva, navíc scénář (debilní dějové zvraty, zbytečná doslovnost) sráží skoro úplně všechno, což nemohu říct o režii, která mi tak strašlivá nepřipadla. Nejpodstatnější je ovšem fakt, že ten snímek je neuvěřitelná blbost (třeba umělecká licence, obraz, se bere jako vodítko k historii, po čemž se ovšem nesmíme divit Brownovi), ale to tady bylo řečeno již mockrát, takže nebudu zbytečně rozebírat už proprané, snad jen, že i některé věci v knize lze (i bez znalostí symolololololologie) odhadnout a nejlepší, nejněžnější, velice smířlivý a vlastně jediný okamžik, který se mi na filmu líbil, byl ten, kdy Langdon poklekne. 50%. No a to už by snad, Ježíši (ale ten je v tom ještě víc nevinně spíš by se slušelo zvolat "Browne!"), mohlo stačit, ne? (12.06.2006)