Cesta za vítězstvím

Komu připadají sportovní dramata již ohraná, vypovídající stále o tom samém a jako přehnaný americký sen, toho to zkrátka nadchnout nemůže...Ostatní si ale přiznají, že se jedná většinou o příběhy inspirované skutečnými událostmi a že to tedy není pouhým snem - ono se to skutečně může povést a povedlo. A i když to je mnohdy až příliš sladké a neuvěřitelné, proč o tom nevyprávět? Odjakživa se psaly hrdinské eposy, apod. Je-li to záznamu hodné, není divu, že to někdo zaznamená...A tento film je zkrátka v rámci daného žánru dalším povedeným snímkem, který nemůžeme podhodnotit pouze na základě averze k dané škatulce. (20.03.2011)

Nemá cenu si dělat naděje, už od uvodního songu je naprosto jasné, jak film skončí a jek bude mít následky. Co ale jasné nebylo, a já na to koukal jako tele na nové vrata, byly perfektní herecké výkony a kouzelná kamera, která vás doslova posadila mezi fanoušky, a Josh Lucas ve své životní roli. No prostě slast se na to dívat. I přes očekávaný konec mě napínavé chvilky držely ve varu, chvílemi i lehce nabudily, abych týmu z Texasu fandil. A například oproti Damned united má film grády, spád a prostě celkově odsypává a to nemůžu nechat bez povšimnutí. (10.03.2010)

Cesta za vítězstvím obsahuje snad všechna myslitelná klišé sportovních snímků a v to v takovém množství jako snad žádný jiný film s podobnou tématikou. Navíc vzhledem k vybrané látce se nedalo vyhnout tématu rasismu. Proto celkem příjemně překvapí, že se to celé sleduje docela dobře. James Gartner sice zápasy neokořenil nějakým vlastním stylem, který by je odlišil od ostatních filmů, ale aspoň si dobře vybral herce. Tedy až na jednoho - Joshe Lucase. Vzhledem k tomu, že na něm by měl celý film stát, tak je až zarážející, že on tak herecky vděčnou roli odehrál děsivě nemastně-neslaně. Celkově jde o další z nekonečné řady amerických sportovních filmů o outsiderech na cestě za "nečekaným" úspěchem. Tento není ničím vyjímečný či zapamatovatelný, ovšem je příjemně koukatelný, když již nic jiného. Byť je Glory Road poněkud bez šťávy a hlavně charismatického trenéra. (10.08.2007)

Z mého pohledu tomuto "basketbalu" nic nechybělo. Napětí od začátku do konce jak v zápasech, tak i mimo ně. Dobrá kamera a střih a vystupňovaná atmosféra na palubovkách poháru vysokých škol ukazují hru, kterou černí hráči udělali ještě lepší. Emotivní snímek o útlaku, víře, oddanosti a bojovnosti...jo a taky o basketbalu. :-) 80% (04.04.2009)

Film je natočen podle skutečných událostí. Docela se povedlo vybalancovat dva hlavní faktory filmu - rasismus a basketbal. Obojího je tak akorát, vzájemně se to doplňuje a film nikde nedře. Pravda, chvílema trochu nudí (ale jen mírně) a některý pasáže mě připadaly zbytečně lacině efektní. Stejně tak celej film trochu zaváněl lehkým manipulováním diváka. Což ale přesně sedí na film producenta Jerryho Bruckheimera. Jelikož jsem prošvih první asi dvě minuty filmu, tak to, že to produkoval jsem zjistil až na konci. A celkový vyznění filmu jeho stylu celkem odpovídá (natočíme to tak, aby to diváka bavilo a emoce z něj vytřískáme za každou cenu). Nakonec proč ne... (09.07.2011)