Nepohodlný

Docela působivý politický thriller o praktikách farmaceutických společností. Vynikající kamera, která snímá skoro až dokumentárním stylem. Hlavním kladem filmu jsou ovšem prvotřídní herecké výkony. Ralph Fiennes dostal po delší době konečně roli, ve které se mohl naplno předvést a to také udělal. Ještě lépe však ovšem svoji roli zahrála Rachel Weisz, která zde podala bezpochyby svůj životní výkon a Oscara dostala zaslouženě. Film se mi tedy vcelku dost líbil ovšem ke konci už ztrácí své tempo a konec je velice natahovaný. Na scéně se objevují další a další nové postavy a ke konci už jich až moc. I tak je to ovšem film velice působivý a za velice silné 3* (14.03.2006)

Aj by som dal plný počet, ale to by ma mohli obviniť, že je to kvôli silnej téme. Toto je však dobrý film bez ohľadu na to, o čom je. Ústredný manželský vzťah je skvelo vykreslený (takmer ako vo FONTÁNE), je to dobre natočené a ešte lepšie rozprávané. Film s jednoduchým príbehom ani chvíľu nenudí a je dostatočne hlboký, aby dokázal dojať... (05.03.2011)

Nepohodlný je opět jeden z filmů, který rozhodně nepatří na pole filmové zábavy. Což se ostatně už díky zajímavě obsazené režisérské stoličce dalo čekat, a bylo to i naplněno. Film je syrové, téměř dokumentární politické drama. Taky je to film o lásce, podivné. Hra barev, podivných úhlů záběru, hluchých scén (doslova), záměrných kontrastů, podivného štěstí v neštěstí (procházka po keňském slumu) a také herecký koncert pro „zahradníka“ Ralpha Finiese a jeho ženu „aktivistku“ Rachel Weisz, která sice na plátně příliš dlouho nepobude, nicméně zanechá nesmazatelnou stopu pochyb a hádanek, které nás provází až do definitivně smrtelného finále. Film ukazuje, že lze najít v hnusném prostředí, alespoň trochu krásy, lidskosti, ač nad vším vládne krutá ruka nelidskosti a nadnárodních společností, na straně druhé je v něm cítit jasná rezignace a marný boj s penězmi svrchu. A že všechno je ve výsledku zapříčiněno zmatenými a obranými tahy pěšáků, kteří si myslí jak veledůležití jsou (ve výborném podání britského kvarteta Huston, McSorley, Nighy, Postlethwaite – mimochodem). Nepohodlný by byl zcela emotivně nekoukatelný, kdyby do něj nebyla přimíchána polívčička oddaného mažela, a tentokrát to nemyslím ironicky, protože to, co drží hlavu hlavního hrdiny nad vodou - vzpomínky, byť třeba trochu přimalované- drží nad vodou i diváka. Jinak by byl film čistě dokonalým a fiktivně chladným dokumentem. (13.03.2006)

Vůbec jsem nevěděl, co mám od Nepohodlného čekat, a popravdě řečeno jsem na to nepřišel ani po prvních třiceti minutách, kdy jsem si v kolotoči časového prolínání a skoro autentických afrických pasáží připadal trochu nepatřičně. Ovšem následně Meirelles rychle naznačil, jakým směrem se chce vydat, nechal příběh plynuleji ubíhat a v poslední třetině mi připravil jedno z nejpůsobivějších lidských dramat za hodně dlouhou dobu. Na jedné straně pohled na aktuální problém, zobrazení africké bídy a špinavosti naší společnosti, naproti tomu láska dvou lidí, jejichž kroky vedly právě tam, kde se v očích vyšší moci automaticky stávají nepohodlnými. A to všechno skloubeno tak dokonale, s velkým citem a hlavně myšlenkou, že i přes nudnější rozjezd jsem byl nakonec nejen absolutně spokojen, ale možná i trochu dojat. Rachel Weisz je opravdu výborná, možná jedna z nejlepších hereček současnosti, ale v mých očích byla přeci jen trochu zastíněna Ralphem Fiennesem, jenž opět celý film táhne výhradně na svých bedrech, a minimálně oscarová nominace by byla také na místě.. Rozhodně doporučuji každému, komu není současná africká situace vyloženě lhostejná. (02.11.2012)

Po Městě bohů, které jsem viděl ve stejný den musím uznat, že opět výborná režie, kamera a scénář, z filmařiny nemám moc co vytknout, Rachel je úžasná a Fiennes se také snaží, ale film je pro mne nezajímavý, moc mě neoslovil zdlouhavý příběh, který poukazuje na více globálních problémů, takže 3in1. Kvalitní drama o pvysoké politické hře po všem stránkách, ale ta délka, není stejně vyvážena kvalitou. (17.03.2008)