Reklama

Reklama

Co jsem princi neřekla

  • angličtina What I Haven't Told the Prince (festivalový název)
Animovaný / Krátkometrážní
Československo, 1975, 9 min

Obsahy(1)

Jiří Brdečka, autor následujícího snímku, obvykle pracoval na vlastních námětech a nápadech, ale neváhal použít i cizí předlohy, pokud v nich objevil něco, k čemu se chtěl sám vyjádřit. A to platilo i o slavné pohádce Oscara Wilda Šťastný princ. Nebyl by to Jiří Brdečka, kdyby si i tuto pohádku neupravil k obrazu svému. V jeho podání je pohádka méně krutá a méně smutná, řekl bych lidštější. Ve filmu ji nazval Co jsem princi neřekla. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (20)

Ghoulman 

všechny recenze uživatele

Až příliš miluji Wildovu předlohu a považuji Šťastného prince za příběh tak nádherný, silný a v jeho celistvosti natolik dokonalý, že každý výraznější odklon od něj vnímám jako změnu k horšímu. To se odráží i na mém hodnocení, které by bez znalosti předlohy šlo spíše do pěti, než do čtyř hvězd. Avšak co se týče celkového vizuálního zpracování (a hudby od Klusáka), není tomuto krátkometrážnímu snímku moc co vytknout... ()

Karlos80 

všechny recenze uživatele

Podle předlohy Oskara Wilda-"Šťastný princ" v Brdečkově úpravě však nakonec dostala jméno "Co jsem princi neřekla", a jak je známo tak je i tato pohádka méně krutá, méně smutná a taková lidštější. Vždyť Oskar Wilde ve své pohádce nechal vlašťovku nakonec zahynout, ošumělou sochu prince strhnout a roztavit. Vypráví o zlaté, rubíny a diamanty poseté soše prince a jedné hodné a obětavé vlašťovce. Ten konec je velice smutný a nabízí se tu skutečně otázka..Co jsem tomu princi neřekla..? Moc pěkný a poetický byl i komentář obou dvou herců a zajímavá animace krom vlašťovky nehybná. ()

Reklama

vypravěč 

všechny recenze uživatele

Strašlivá normalizační adaptace krásné Wildeovy pohádky, rozmělňující ji na pouhou socialistickou agitku. Veškerou hloubku sebeobětování zasypává Brdečka hlušinou nepřípadné a nemístně člověčí milosrdné lži, takže namísto iniciační a nadějeplné legendy, otevírající čtenáři svět jako prostor, v němž je možné smysluplně zahynout (a tak žít), vyrůstá z přejatých motivů banální bajka hlásající, že zde lze jen donekonečna přežívat (a tedy stále umírat). To, že záleží na volbě každého, je zamlčeno. Píše se rok 1975 a cesta je jasně dána. ()

bart-leby 

všechny recenze uživatele

Antiwildeovská adaptace jednoho z nejjímavějších příběhů světové literatury. Brdečka potlačil křesťanské a homoerotické motivy Wildeovy filozofické pohádky a akcentoval sociální kritičnost (byť i ta je ve Wildeovi přítomna). Závěr pak jde vyloženě proti duchu Wildeovy předlohy. Vzpomínám si, že Miroslav Táborský tento animák uvedl v cyklu Mistři animovaného filmu s konstatováním, že Brdečkova adaptace není tak smutná a bezvýchodná jako Wildeova pohádka. S tím si dovoluji nesouhlasit, neboť konec je u Brdečky v konečném součtu mnohem depresivnější a bezvýchodnější než u Wildea. ()

flanker.27 

všechny recenze uživatele

Realistický pohled na osudy milodarů? Šťastný princ je doják (zvláště jedno ultradojemné a citlivé zpracování coby rozhlasová pohádka), která ale přesto tak trochu zahřeje tím kouskem dobra v srdci prince a vlaštovky. Ale tady to zobrazení, přestože tak by to asi reálně vypadalo, by ve mně skoro zabilo i ten poslední kousíček naděje v dobro. Zkrátka mi to srazilo náladu a uvrhlo mne do deprese, že vlastně nevím, co si o tom myslet. Tak aspoň tolik dobrého můžu říct, že hlasy Hlaváčové a Cupáka jsou nádherné. ()

Galerie (2)

Reklama

Reklama