Putování tučňáků

Nádherné záběry na jednoho z nejroztomilejších tvorů, jaký kdy "ťapal" po matičce Zemi, jsou bez pochyby dechberoucí a úžasné (stejně jako každičký kout Antarktidy), ale ruku na srdce - co má tohle vlastně být? Dokument? Ehm. Problém je, že Putování tučňáků, na rozdíl od tučňáků samotných, zamrzlo někde deset kilometrů před koncem své cesty. Bohužel je z každého místa patrný strach filmařů ukázat krutost přírody naplno. Od začátku do konce je nám mazán med kolem huby - a když už nám je přece jen sdělena nějaká ta tragická část tučňáčího života, tak jen pomocí malé zmínky, většinou bez záběrů a stylem "jo, jen tak mimochodem...". To snímku ubírá punc dokumentarity a opravdovosti. Je to škoda, ale zase budou větší tržby... PS: Jinak jde ale samozřejmě o do posledního záběru skvostný dokument, který ovšem bohužel není tak docela dokumentem. [květen 2006] (22.05.2006)

Tučňáci. Tito komičtí, nelétaví kujóni s plovacími blánami jsou fascinující na pohled a film nabízí spoustu krásných záběrů z jejich šmajdání po nádherných antarktických scenériích, které se neomrzí ani po 70 minutách. Docela fajn je i hudba tak trochu ve stylu islandských Múm. Potud vše v nejlepším pořádku. ALE bohužel je film vybaven i neskutečně dementními a patetickými doprovodnými komentáři a infantilními průpovídkami samotných tučňáků (v dabingu navíc v moravském dialektu), které jsou místy skutečně k nepřežití a které film degradují na trochu delší večerníček Václava Chaloupka. Škoda. Přesto film doporučuji, ale nechoďte na něj do kina. Sežeňte si DVD, stáhněte hlasitost na minimum a pusťte si k tomu Múm nebo třeba něco od Philipa Glasse. (06.12.2005)

Putování tučňáků. Námluvy tučňáků. Páření tučňáků. Informace o životě tučňáků. Hladovění tučňáků. Snesení vejce a další hladovění tučňáků. Další putování tučňáků. Výchova mláděte tučňáků. Další putování tučňáků. Možná to je podivné, ale nemám proti tučňákům vůbec nic, přestože jsem viděl tenhle film. Za něj totiž nemůžou tučňáci, ale tvůrci. Jenže forma dokumentu je strašlivá. A tím nemyslím jen přepoetizovanou vizuální stránku nebo hudbu. Ten pseudosmyšlenej příběh, do kterýho tučňáci ještě i občas mluví, to je trapárna na entou. A pak taky, že je to delší aspoň o hodinu přes únosnou míru. Záběry jsou sice efektní, ale je jich příliš mnoho a na jedno brdo. Tohle je můj zevrubný popis celého příběhu: sníh, tučňák, sníh, sníh, tučňák, sníh, tučňák, sníh, tučňák, sníh, tučňák, sníh, sníh, tučňák, sníh, tučňák, sníh, tučňák, led, tučňák, sníh, sníh, sníh, nějaká akce (tučňák stoupl na led a spadl do sněhu), tučňák, sníh, led. Kdyby to pojali jako normální, co nejobjektivnější dokument a hodně omezili ty "umělecký" záběry a smazali to trapný zasazení do příběhu (Budu vám vyprávět příběh Viliama Tučňáka. Historikové řeknou, že jsem lhář, ale...), tak by to byl výtečnej dokument. Ale takhle je to nudná a trapná slátanina, kterou zvládnou jenom nejtvrdší povahy a to ještě po celkové lobotomii či alkoholizaci mozku. Nejsem co se týká dokumentů nijak přehnaně konzervativní, ale co je moc, to je moc. A tohle je přesmoc. (04.10.2006)

Velice povedený přírodopisný snímek, který je navíc umocněn úchvatnou hudbou "francouzské Björk" Emilie Simon. Soundtrack, který nemá chybu a patří k tomu nejlepšímu, co jsem z filmové hudby kdy slyšel, a že toho nebylo málo...Samotný film zaujme, občas rozesměje ,a některé z diváků dojme...Ano, Francouzi tento žánr umí! (13.03.2006)

Týmto chcem tvorcom veľmi poďakovať za najkrajší dokument aký som kedy videl. Prekrásna príroda, úžasná kamera a hudba. Tí krásni tackajúci sa tučniačikovia ma doslova pohltili a očarili, takisto ako aj ich zmysel pre orientáciu, spoločenskosť, cit, starostlivosť a vernosť. Naopak, čo ma zarazilo, že o nich bežný človek takmer nič nevie, v akých ťažkých podmienkach žijú a čo všetko musia prekonať len aby vychovali malé tučniatko a veľa iných vecí. 90%. (20.07.2006)