Putování tučňáků

Pro mě tedy zdařilý dokument. Krásná hudba, komentáře Morgana Freemana mi také nevadily, neuvěřitelně kruté podmínky...člověk si ani neuvědomuje, co musí jiní zakusit pro to, aby zplodili jednoho potomka a aby ho vůbec udrželi při životě, a zároveň sebe. Tučnáci mi tou svou chůzí a zamyšleným postáváním před sebou, postrákáváním se a rodinným životem přijdou hrozně sympatičtí, i když si uvědomuju, že je to dost antropocentrický, protože kdyby tam ta podobnost s náma nebyla, asi by se mi tak nelíbili...ale to mi je jedno:) No, dozvěděla jsem se spoustu zajímavých informací, politovala tučňáky za jejich životní osud být pořád na pochodu nebo bez jídla, obdivovala jejich propracované rozdělení rolí, vůli a vzájemné rozpoznávání a v neposlední řadě fandila jejich vytrvalosti, že zůstali, kde zůstali a co jsou ochotni pro svůj domov podstoupit. (14.05.2011)

Mám rád přírodu,mám rád zviřátka, mám rád tučňáky pro jejich srandovní chůzi, ale ne zase natolik, že bych je musel sledovat 90 minut. Jenže.. Jenže když se něco povede, má to svoje osobité kouzlo, tak i já těch 90 minut rád vydržím sledovat ty „dvoubarevné“ postavičky a jejich „všední nevšední“ život. (13.11.2005)

Jsou to takové směšné černobílé soudky s malinkou hlavou, ale když vidíte, v jakých podmínkách přežívají, musíte je obdivovat. Čtyři měsíce hladovění v ledové pustině a zahřívání vajíčka, kterému stačí pár vteřin na mrazu a bude navždy mrtvé. Dlouhé putování k oceánu a zase zpátky, aby mládě (které v té chvíli už třeba nežije) mělo co jíst. Brzy se přestanete smát nad jejich kolébavými pohyby a místo toho je v duchu budete povzbuzovat: "Rychleji, rychleji, ať to stihneš..." Málokterý dokument vám vžene slzy do očí. (28.08.2008)

Hodně se tu kritizuje to, že jsou tučňáci ,,nadabovaní"- Prý je to infantilní a tak dále. Nevím. Když jsem byl na Putování v kině, byl jsem tam (kromě rodičů) jediná osoba nad deset let. A ty malé děti by ,,pouhý" obraz doplněný hudbou asi nebavil. Navíc ty komentáře nejsou tak infantilní, jak jsem čekal (tentokrát žádné ,,Ahoj děti, já jsem malý tučňáček a tohle je moje maminka!") a místy je to i docela vtipné, např. když dospělí tučňáci odcházejí shánět potravu a malý tučňáček přemítá: ,,Moji rodiče mají dvě strany. Když jsou černí, tak je to špatné. Mají hlad a odcházejí pryč. Když jsou ale bílí, je to dobré. Vracejí se." K nádherným záběrům přírody se přidá nádherná hudba a pár scén, které doslova rvou srdce (umrznutí mláďat, tuleni...) a vznikne nejlepší dokument o přírodě od Mikrokosmu... (14.02.2007)

Hmm čekala jsem, že to bude přeci jen trochu víc.... dokumentární. Tahle pohádka na divoko, kde se dozvíte tak maximálně, že jde o tučňáky císařské mě teda zrovna nenadchla. A přitom to jde! Co třeba Africké kočky: Království odvahy nebo Království Surikat: Příběh začíná. Tohle až moc infantilní pojetí mě prostě nijak nenadchlo. Každopádně věřím tomu, že dětem tak do dvanácti, se Putování tučňáků líbit může. (13.08.2014)