Obsahy(1)
Středověká svatováclavská legenda k nám promlouvá z hloubky našich dějin, sahá až k samotným kořenům naší státnosti. Nepochybně ji každý z nás zná, má k ní svůj vztah, vnímá ji jako něco, co souvisí s pocitem této země a vůní jejích příběhů. Vyprávění o knížeti Václavovi, o jeho matce Drahomíře, bratru Boleslavovi a o rozporných dějích rodu, patří k nejdůležitějším bodům naší bohaté a nejednoduché historie. Televizní inscenaci Kníže Václav na podkladě divadelní hry Josefa Kajetána Tyla Krvavé křtiny natočil režisér František Filip v roce 1995. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (21)
Zpočátku mě uši trhala ta teatrální mluva, ale posléze jsem přivykl a nechal se unášet dějem a výborným hereckým ansámblem. Zejména Taťjana Medvecká v roli kněžny Drahomíry a Jana Hlaváčová jako bába Ludmila. František Filip vždycky uměl z herců dostat to nejlepší. Krásná exkurze do dějin národa českého. Inscenace dýchá divadelním pojetím, dovedu si živě představit, že ho sleduji třeba v Národním. Dobovou hudbu obstarala Schola Gregoriana Pragensis. ()
Děj a obsah hodnotit nelze, neb se jedná o historickou fikci, legendu. Nikdo nemůže říct, jak to tenkrát bylo a tím pádem se na nějakou stranu přiklonit. Ostatně je pravděpodobné, že legenda vznikla a je stále popisována tímto diferenciálním způsobem záměrně. Tady se celou dobu společnost rozděluje a staví proti sobě. A možná je to tak dobře. Kdo ví... Filipovo zpracování je silně teatrální a ukřičené, divadelně se přehrává. Přesto ale dílo určitou hodnotu má. Zajímavě působí opluskaný Čermák a výborně zahraná postava Hněvsy v podání mistra Štěpánka. Tata by z něho měl radost. ()
Televizní ztvárnění nese všechny znaky raně obrozenské dramatické předlohy, která je zjevně založena na kronikách a svatováclavských legendách. Historický laik, herec spíše ochotnický než profesionální a dramatik zakladatelského rázu moderní české Músy Thálie jsou, měřeno dobovým pohledem, vlastně špičkoví. Františku Filipovi se podařilo postižení autorova vrcholného dramatického vzepětí, prostředkování tehdejší autorské i společenské patiny a navíc - vzhledem k datu vzniku této moderní dramatizace - i zprostředkování sice zákulisní, ale jinak silně působící atmosféry říšského sněmu 1848 - 1849 Tato Tylova dramatická kroměřížská epizoda, u níž nelze vyloučit alespoň zprostředkovanou Palackého participaci, si zaslouží citlivý přístup. Tak jsme začínali. A za předky se stydět znamená plivat sami na sebe. A nezapomeňme: mění se a vyvíjí jazyk. Tyl patří i spolutvůrcům moderní češtiny. ()
Zdařile převedená Tylova hra do televizní podoby s výbornými hereckými výkony. Snad jen tu závěrečnou bohoslužbu si mohli tvůrci odpustit - ten nemístný apendix církevního triumfalismu si raději odmyslím, abych mohl inscenaci hodnotit jak ji hodnotím. Při příštím TV uvádění bych doporučoval ho vyříznout, aby po něm nezůstávala zbytečná pachuť. ()
Televizní inscenace, tedy vlastně televizně režírovaná divadelní hra, se všemi klady i zápory, které k podobnému typu záznamu patří (kulisy spíše v náznacích, kostýmní benevolence atd.). Co dodat k tématu, no tragedie jak od Shakespeara (uvozovky nepoužívám záměrně), s několika silnými hereckými výkony (Medvecká, Hlaváčová, Munzar...). Nenapsal to ten Tyl špatně :-) Kupodivu ani ta přepálená náboženská hatmatilka mi nijak nevadila - myslím, že církevní pokrytectví k historické látce tohoto typu silně patří, byť na světě není ničeho protivnějšího. 70% ()
Galerie (3)
Zajímavosti (2)
- Hudbu, která hraje důležitou součást středověkého příběhu, nahráli „Schola Gregoriana“ a „Rožmberská kapela“. (sator)
Reklama