Čajovna U srpnového měsíce

Rozkošná komedie z prostředí Okinawy, natočená celkem brzo po válce s Japonskem. Ač mi vždycky připadalo zoufalé když evropan hrál asiata, tak zde musím před Marlonem smeknout, neboť svou roli vykutálenýho domorodce vystřihnul jak z partesu a ukázal jaký je to fantastický herec a jaký má široký rejstřík. Jako správný profík strávil před natáčením dva měsíce v Japonsku, aby co nejvíc pochytil z místní kultury a jejich zvyků a na jeho postavě je to vidět. Takhle Marlona určitě neznáte. Celá komedie je natočená s citem a nakonec vyznívá i docela protiimperialisticky a hlavně lidsky. Asi to Američané v té době potřebovali, aby se dokázali nějak vyrovnat s tím co se ve válce všechno stalo. Pro úplnost je dobré vědět, že Okinawané nepovažují sami sebe za Japonce a mají vlastní historii i řeč. Toto je zřejmě první film, kde byl zmíněn pojem organické potraviny. (09.05.2019)

Natočit jen jedenáct let po bitvě o Okinawu ztřeštěnou komedii o americké okupaci nad tímto ostrovem svědčí možná o nutnosti všechny ty hrůzy odlehčit a udělat za nimi tlustou čáru. Což žádný film nedokáže. V té době byli přece ještě v plné síle účastníci bojů. Zajímalo by mě, jak tenhle film viděli? Jak se dívali na komedii o prvním roce okupace ostrova, jehož dobytí bylo tak krvavé, že Američani na základě těchto zkušeností použili atomovou zbraň místo původně plánovaného vylodění v Japonsku? Ale dosti dějepravy. ____ Film je šíleně crazy. S vypointovanými dialogy a situační komikou, která by uspěla i v éře jejího zlatého věku - grotesky. Nešikovný ale hodný Amík v doprovodu japonského tlumočníka - Marlon Brando! - se vydává zušlechtit a přivést k demokracii jakési nevzdělané japonské vesničany. __________Spolukomentujcí vzpomínají při popisu japonského tlumočníka na Švejka, ale tak je to dle mě jen z části. Vychytralý Sakini je v přímé řadě potomků sluhů z renesančních i starších komedií, kteří svou zdánlivou tupostí vždycky přečůrají pána (Scapino a jemu podobní -Švejk je složitější, ale do téhle debaty se tady nechci pouštět)____ Komedie má říz, baví a cílí přesně na omezenost okupační armády, která si myslí, že přináší pokrok. Škoda, že se zostra nastavené tempo snímku načas rozkliží, což je přesně zobrazeno oděvem Glenna Forda - když má župan, je to slabota. Před tím to práská jako bič, pak se děj trochu vleče, ale když zase oblékne uniformu, už nesledujeme jen komedii, ale i melodrama, které dojímá - chvíle loučení gejši s kapitánem nad šálkem neviditelného čaje. ___ Tenhle film má vtip, což je vzácné.___ A když budu školometská, tak i vypovídá o tom, že od stolu sebe lépe naplánované plány nefungují, pokud je místní obyvatelé nevezmou za své. ___ Ve zkratce řečeno: ať už jsme jakkoliv rozdílní: pití a hezká holka dokážou odlišnosti smazat nejlépe. /7. 8. 14./ (07.08.2014)

Taškařiční komedie z prostředí poválečného Japonska, ve kterém se američtí okupační důstojníci snaží edukovat japonské venkovany v oblasti demokracie. Tento absolutně opomenutý drahokámek zdobí krom zešikmeného švejkoidního Marlona Brando a dobrosrdečného Glenna Forda hlavně nečitelný scénář, ze kterého jednoduše nevíte, kdo je tady větší hňup. Vtipné parodování válečných útrap já můžu, takže kdo jste na tom stejně, neváhejte po tomto skočit. 90% (15.09.2014)

Vzhůru nohama. Učiněná vzpoura, učiněná anarchie. Demokracie není náš šálek čaje. Novému na chuť přijít nechceme a nechat si zasahovat do starých dobrých, už tuplem ne. Dohazovač psích kusů, šibal - sabotér, rebel všech japonských rebelů, vážně míněné servíruje v poloze žertovné. Protřelá klauniáda - rádce pána, Marlona Branda. Račte přivonět, račte si připít na jeho neobvyklé alotrie, herecké božství, kterým znovu a znovu udivuje. (03.04.2017)

Marlon Brando v neodolatelné komediální roli japonského (!) "Švejka", který rozvrací americkou armádu zevnitř a přetáčí naruby i život svého dobromyslného "pána" Glenna Forda, který přišel do zaostalé horské vísky na ostrově Okinawa jako důstojník okupační armády v roce 1946 zavádět americký model demokracie. Narozdíl od Brandova (údajně komerčně nejúspěšnějšího) filmu "Sayonara" natočeného o rok později, který problémy vyvstávající při střetávání americké a japonské mentality vykresluje ve vážné (byť melodramatické) rovině, je Čajovna U srpnového měsíce čistá konverzační komedie s prvky sitkomu a grotesky. P.S. Nenechte se zmást tím, co o Čajovně ve svých pamětech s tradiční dávkou zdrcující sebekritiky napsal sám Marlon: "(...) v Čajovně jsme Glenn Ford i já dokázali, jak snadno mohou herci zničit dobrou hru nebo film, když jsou příliš zahleděni sami na sebe a svůj výkon a nehrají v souladu s celkem. Byl to příšerný film a já se na svou roli vůbec nehodil." (14.07.2013)