Tajemný let

[85%] Prvotřídní thriller; nervy drásající, napínavý až do konce. Pointa nebyla vyřčena úplně ve finále, ale ještě nějakou dobu před tím, takže v tomto ohledu jsem nadmíru spokojený. Veškeré to prostřední v letadle (postavy, zvyky, různá zákoutí letadla) – to vše bylo pojato na výbornou. Filmem hlavně dominuje skvělá Jodie Foster, která si jde odhodlaně za svým – najít za každou cenu svou dceru a to i navzdory tomu, že jí ostatní v letadle považují za blázna. V pokročilé cca třetině filmu trochu ztrácí dech ta pointa – tam je trochu děravý scénář, ale není to nic extra nelogické, aby mě to naštvalo. To neskutečné napětí a i pár chvilek emocí se na závěr našlo. Musím pochválit i vydařenou hudbu od Hornera, která té ponuré atmosféře dodávala ten správný šmrnc. Krom Foster mě bavil Sean Bean a Peter Sarsgaard. No, víc k tomu asi nenapíši, bavilo mě to dost. (18.06.2022)

Neuveritelný priemer zložený z dvoch polovíc, tej výbornej a tej príšernej. Skoro som neveril, že v roku 2005 sa premieta v kinách so špičkovým obsadením film s tak klišovitým scenárom, typickým pre predchádzajúce desaťročia. Skôr by som zožral nejakých mimozemšťanov alebo nadprirodzenú pointu. Na to, ako sporadicky Foster hrá, by si mohla vyberať lepšie. Videl som v kine v období, keď som mal v ňom šťastie na samé kraviny. (20.10.2007)

Celkově vzato, byl to docela zajímavý let. Seděli jsme úplně vzadu a jedna Američanka nás furtwerk otravovala, že jí unesli dceru. Chápete, v letadle a únos? Blbost, že? Taky jsme si říkali, jako, jestli ti únosci nevyskočili s tím dítětem z letadla. No zkrátka, říkali jsme si, že je to blbost na entou, že ta hysterka je asi na nějakém tom Wellburtinu. Objednal jsem si něco k jídlu. Fešné letušky však byly nějaké nervózní a tak jsem si na té nerozmražené housce moc nepochutnal. A pak to propuklo. Letadlo se rozsvítilo a probudili všechny haranty a ti začali jančit taky. Ta Američanka svou dceru pořád nenašla. Viděl jsem, že kapitán (vypadal jako Sean Bean) ji nějakým způsobem uklidnil, vlastně se mu podařilo ženštinu přesvědčit, že do našeho letadla s dcerou vůbec nenastoupila. Takže jsme se zase všichni pěkně usadili a zadržovali potlačované úsměvy. Sotva ale uběhlo několik minut, už už se drala dopředu a zase a znovu ji chtěla hledat. "Dejte jí čípek," volal jsem do uličky," kdo tu má spát, když tak trojčí." Na můj popud a několika dalších cestujících jsme nakonec museli nouzově přistát a dělat šaškárnu kolem nějaké té Eva kuace. To už ale na nějakém zapadlém letišti byli připravení agenti FBI, pak se čekalo, až se vevnitř něco vyřeší, pamatuju, že to trvalo asi půl hodiny a najednou prásk, ozvala se strašná rána, ve mně hrklo jako ve starých hodinách, manželka málem leknutím porodila i když byla jen v prvním měsíci, ale nechci odbočovat, to je na úplně jiný příběh. Prostě to letadlo najednou explodovalo a Roman tika byla v Čudu. A tak tam tak stojíme a najednou vidíme, jak ta pošahaná Američanka vystupuje zpoza těch kerosinových plamenů a v náruči nese tu vymyšlenou dceru. A já si říkal, že bylo štěstí, že jsme nouzově přistáli, kdyby to bouchlo ve vzduchu, v rychlosti 1000 km/hod, natočili by podle toho úplně jiný film. Možná lepší, možná víc mimózní. (05.06.2012)

Začátek, kdy se hraje na paranoidní strunu, je fajn. Divák oproti hrdince, pátrající v letadle po zmizelé dcerce, není ve výhodě a netuší, co je za jejím záhadným zmizením. Jenže pak to přijde. Odhalení, jak se věci mají, je tak bezradné, až mně bylo líto tenhle film sledovat. Herecké výkony, až na Jodie Foster, jen v oblasti průměru, režie kdyby pracovala s propracovanějším scénářem, určitě by jí nebylo příliš co vytknout, ale ve výsledku ten film za moc nestál. Jako paranoidní thriller si nějakou chvilku vedl zdatně, ale pak přišel na řadu thriller, kterých je obdobného ražení hodně, s tím rozdílem, že valná většina se jich neodehrává v letadle. 40% (19.12.2011)

Pokud je ještě člověk na vážkách, jestli se jedná o výplod zármutkem zkroušeného mozku, či se v tom letadle, které připomíná vestibul hotelu Hilton a docela se v něm plýtvá místem, odehrává nějaké spiknutí, v kterém jedou všichni včetně plakátu Raquel Welch, dokáže Schwentke pomocí atmosféry jakž takž udržet pozornost. Jenže.. Jakmile přijde křečovité odhalení, John McClane v sukni vykráčí z dýmu s nejcennějším pokladem v náruči, Boromirovi vletí do otevřených úst všechny newfoundlandské mouchy a arabský občan uvědoměle pomůže se zavazadlem, řeknete si - není nejlepší některé lety prospat? Spoiler: Mám rád akční hrdiny, kteří dokážou spojit rozhodnost s ekonomickým myšlením - tak jako Jodie, která jedním tahem zlikvidovala padoucha a ušetřila za manželovo zpopelnění.. (04.11.2013)