Obsahy(1)
Klasické drama o ženě, která se z lásky k bratrovi vzepřela lidským zákonům a byla za to krutě potrestána. Sofoklův příběh jedné z největších hrdinek antiky v televizním záznamu divadelního představení Národního divadla Brno.
Antigona, dcera Oidipova, patří mezi nejznámější tragické postavy řeckých bájí. Proti vůli tyrana Kreónta se rozhodne pohřbít svého zabitého bratra. Vzepře se lidským zákonům, protože je považuje za podřízené zákonům božským. Řídí se svým vlastním mravním cítěním a za svůj čin je krutě potrestána, když ji Kreón na výstrahu ostatním nechá zaživa zazdít. Antigona svým činem dokázala nespravedlivé a zpupné občanské moci, že nad jejími příkazy platí vyšší zákonitosti.
Antigonu stvořil jeden z nejznámějších antických tragických básníků Sofoklés kolem roku 442 př. n. l. Je jen málo děl, která měla tak obrovský vliv na světovou dramatickou tvorbu a vůbec kulturu. Stala se nejen vzorem všech tragédií, ale i podkladem pro četná další přepracování a napodobení. Z řady autorů, kteří se inspirovali příběhem Antigony, jmenujme alespoň J. Cocteaua, B. Brechta, A. Honeggera, C. Orffa či F. Mendelson-Bartholdyho.
Inscenace Národního divadla Brno vznikla v roce 2007 a jejím autorem byl mladý režisér Martin Čičvák, jehož domovskou scénou je pražský Činoherní klub, kde v poslední době zaujal například inscenacemi hry Thomase Vinterberga Rodinná oslava či Čechovovým Ivanovem. Ve své brněnské inscenaci vycházel z jedinečného moderního překladu slovenského básníka Ľubomíra Feldeka, který upravil speciálně pro brněnské publikum. Dalšími významnými spolutvůrci inscenace jsou stálí Čičvákovi spolupracovníci kostymérka Marija Havran a scénograf Tom Ciller. Především s jejich pomocí vytvořil Čičvák originální divadelní dílo, jež více než dva tisíce let starý text přibližuje současnému divákovi a tlumočí tak nadčasový Antigonin příběh. Každé představení Antigony je pak především skvělou příležitostí pro představitelku titulní role Evu Novotnou a představitele Kreónta Zdeňka Dvořáka, aby uplatnili své herecké mistrovství. Není bez zajímavosti, že záštitu nad brněnskou inscenací Antigony převzalo Velvyslanectví Řecké republiky v Praze zastoupené Jeho Excelencí, panem Vassiliosem Ikossipentarchosem.
Televizní záznam vznikl během představení s účastí diváků. Režie záznamu se ujal zkušený režisér Ivan Pokorný, jenž má s televizním zpracováním divadelních představení dlouholeté zkušenosti. Na vysoké kvalitě záznamu se výrazně podepsal také kameraman Jan Matiášek.
(oficiální text distributora)
Recenze (5)
Účinkují Eva Novotná, Erika Stárková, Zdeněk Dvořák, Dana Pešková, Václav Vašák, Jaroslav Kuneš, Jaroslav Dufek, Ondřej Novák, Martin Sláma, Ján Mikuš. - Po herecké stránce naprosto vynikající inscenace - lze vyzvednout především Zdeňka Dvořáka, Jaroslava Dufka a Jaroslava Kuneše (společná scéna Teireisia, Kreonta a Náčelníka chóru byla nepopsatelná, závěrečná scéna úchvatná). Čičvák sám opravdu exhiboval, často na úkor vyznění hereckých výkonů (co měly například se svými postavami, režisérem takto zhyzděnými, dělat herečky Eva Novotná a Erika Stárková, ví jen bůh a režisér), ale některé jeho nápady (např. zazdění Antigony vraty od garáže) nebyly vůbec marné. ()
Herecké výkony jsou sice skvělé, ale režijní exhibicionismus Martina Čičváka je někdy až zarážející. I modernizaci je třeba dělat s nějakým vkusem a za trapnost některých rádobyšokujících scén jsem se až styděl. ()
Na tohle představení na ČT2 jsem se hodně těšil a byl jsem mírně zklamán. Musím se přiznat, že mě tohle moderní pojetí neuchvátilo a dal bych přednost klasickému ztvárnění. Představitel Kreonta vypadal jako stranický funkcionář osmdesátých let, během představení postupně zazní "Šampioni" od skupiny Queen, "Jdoucí na smrt" od Karla Kryla, motiv "Schodů do nebe" od Led Zeppelin a nakonec "Blowin' in the Wind" od Boba Dylana... vše co se netýkalo dialogů na mě působilo rušivě. Na druhou stranu se nedaly přehlédnout precizní herecké výkony všech učínkujících, takže celkový dojem byl přeci jen lehce nadprůměrný. ()
Takhle dobrou inscenaci si zasloužil Berlín, ne zatěté asketické Národní v Brně. ()
Zajímavý byl přístup režiséra Čičváka, který nás v úvodu ujistil, že při přípravě tento inscenace se snažil zbytečně neexhibovat, zato sloužit textu - a vida, já v celé inscenaci pomalu nic jiného než režijní exhibování nenašel. ()
Reklama