Dvanáctiletí

Každé z těch dětí by mohlo mít svůj vlastní film, protože u všech osudů dětí je hluboká myšlenka, ale nebyl jim dán větší prostor k vývoji a prohloubění té myšlenky. Každá rodina má na svých pomyslných bedrech problémy, se kterými se musí dříve či později vypořádat, ale nesmí přitom ztratit společnou řeč. Pak se horko těžko hledá a cesta k ní nebývá sypaná růžovými lístky, ale je pěkně trnitá. Drama je to opravdu syrové a díky těm neznámým tvářím je i realistické, civilní a věrohodné, takže se s tím může člověk poměrně lehce stotožnit. (05.10.2011)

Ó můj bože, to bylo děsivé. A po zralé úvaze dodávám: Můj tatínek se mě pravidelně ptá, jestli si vůbec ještě dovedu nějaký film užít, když všechny automaticky analyzuju a hledám chyby v dramaturgii a návaznost dějových linek a bůhvíco (a dělám mu o tom nekonečné přednášky, chudákovi). Jednou z mých odpovědí bylo, že když má film duši, tak mu odpustím všechno. Tady je toho dost k odpouštění, ale když ta duše je tak krásná! Ten nekonečně dlouhý moment, kdy se bojím, že se ho dotkne, a celou dobu prosím, ať ne, ať to nedělá, a ona i natáhne ruku, ale potom se zastaví a odejde. Nebo když chlapeček zatluče maminku do sklepa a oknem jí servíruje saláty, protože ji má rád. Nebo když žalem zasažená matka svému synovi s vážným výrazem řekne, že by byla nejraději, kdyby se jiným rodičům dostalo na oplátku stejného žalu, jako se dostalo jí. Nebo když tatínek s plamenem v očích vysvětluje svému chlapečkovi, že konečně našel něco, od čeho se může odrazit a dál fungovat, a chlapeček mu ten plamen bezohledně uhasí. (10.11.2014)

Na festivalech to musel být oblíbenec, i běžnému divákovi se musí líbit. Dokonale rozpráší iluze o nevinnosti dětí, které se radují i trpí po svém. Jedna před svými vrstevníky vyniká bystrostí a vyspělostí, druhý kilogramy a zranitelností, třetí svým introvertním chováním, které umocní ztráta milovaného bratra. Právě tragická smrt jeho dvojčete ještě víc upozorní na to, jak se tahle trojka cítí v tomhle divném světě nespravedlivě. Volání o pomoc nenachází adresáta. Traumatizovaní vyděděnci řeší potíže po svém, někdy až na hranici další tragédie (svérázný postup u obézní matky). Syrové drama potěší hereckými výkony malých neherců, kteří nejdou se stádem, ale postupnými krůčky si razí své místo na slunci. Všechny tři minilinie jsou svojí závažností vyrovnané, silné a věrohodné. A to musí potěšit. (04.08.2014)

Děti dokáží být vůči sobě neskutečně kruté, zvlášť pokud někdo „vybočuje z řady“, to je známá pravda. Film začíná zlomyslností, která ve spojení s hloupostí zaviní tragedii a poznamená každého ze zbylé party vyděděnců. Traumata poznamenaných dětí, které si navíc připadají nepochopené i dospělými, protože ti se potýkají se svými problémy, děsy a nebo jenom pohodlností. A proto si k nápravě toho svého maličkého a nespravedlivé světa zvolí vlastní a mnohdy ten neextrémnější způsob jaký si bylo možné vybrat. Film je rozhodně „ jiný“, má naprosto neznámé herecké tváře, zabývá se závažnými tématy, ale na mě tam bylo těch tragédii a traumat nějak moc a jejich řešení …. No, to už posuďte sami. (01.11.2006)

Dětská trápení nelze brát na lehkou váhu, ale bohužel většina rodičů to dělá, aniž by si to uvědomovala. A twelve and Holding ukazuje, kam až takové ignorování může dojít. Dětská trápení třech dětí jsou tu podána různým způsobem a častokrát jsem se neubránil úsměvu. Zejména u obézní rodinky. Ale jak film postupně gradoval, smích odumřel a nahradilo ho pochopení doprovázené povzdechem, protože jakkloiv občas může zdát, že příběh zachází za hranu, působí nakonec zcela reálně a člověk se s ním může identifikovat. Kor když má doma dvanáctiletého puberťáka. Výborné představení všech dětských protagonistů a potěší i Jeremy Renner či Linus Roache ve vedlejších rolích. 75% (23.09.2014)