Dvanáctiletí

Ó můj bože, to bylo děsivé. A po zralé úvaze dodávám: Můj tatínek se mě pravidelně ptá, jestli si vůbec ještě dovedu nějaký film užít, když všechny automaticky analyzuju a hledám chyby v dramaturgii a návaznost dějových linek a bůhvíco (a dělám mu o tom nekonečné přednášky, chudákovi). Jednou z mých odpovědí bylo, že když má film duši, tak mu odpustím všechno. Tady je toho dost k odpouštění, ale když ta duše je tak krásná! Ten nekonečně dlouhý moment, kdy se bojím, že se ho dotkne, a celou dobu prosím, ať ne, ať to nedělá, a ona i natáhne ruku, ale potom se zastaví a odejde. Nebo když chlapeček zatluče maminku do sklepa a oknem jí servíruje saláty, protože ji má rád. Nebo když žalem zasažená matka svému synovi s vážným výrazem řekne, že by byla nejraději, kdyby se jiným rodičům dostalo na oplátku stejného žalu, jako se dostalo jí. Nebo když tatínek s plamenem v očích vysvětluje svému chlapečkovi, že konečně našel něco, od čeho se může odrazit a dál fungovat, a chlapeček mu ten plamen bezohledně uhasí. (10.11.2014)

Trochu podivínský, smutný ale i hřejivý a příjemný snímek. Má silnější a slabší pasáže s tím, že se vše ke konci ještě graduje i když už se na začátku zdá, že to není možné. (Vzhledem k okolnostem). Příběh se motá okolo skupinky kamarádů- řeší jejich společné problémy i problémy/ strasti/ radosti každého a jejich rodin. Nevadilo by mi kdyby šel film více do hloubky jednotlivých postav, protože to místy působilo celkem jednoduše což byla škoda, protože potenciál ten by příběh rozhodně měl. Ale dívat se na to dalo i když nevím jestli někdy dostanu chuť se na to kouknout znovu. Trochu slabší tři hvězdičky. (02.03.2013)

Děti dokáží být vůči sobě neskutečně kruté, zvlášť pokud někdo „vybočuje z řady“, to je známá pravda. Film začíná zlomyslností, která ve spojení s hloupostí zaviní tragedii a poznamená každého ze zbylé party vyděděnců. Traumata poznamenaných dětí, které si navíc připadají nepochopené i dospělými, protože ti se potýkají se svými problémy, děsy a nebo jenom pohodlností. A proto si k nápravě toho svého maličkého a nespravedlivé světa zvolí vlastní a mnohdy ten neextrémnější způsob jaký si bylo možné vybrat. Film je rozhodně „ jiný“, má naprosto neznámé herecké tváře, zabývá se závažnými tématy, ale na mě tam bylo těch tragédii a traumat nějak moc a jejich řešení …. No, to už posuďte sami. (01.11.2006)

Na festivalech to musel být oblíbenec, i běžnému divákovi se musí líbit. Dokonale rozpráší iluze o nevinnosti dětí, které se radují i trpí po svém. Jedna před svými vrstevníky vyniká bystrostí a vyspělostí, druhý kilogramy a zranitelností, třetí svým introvertním chováním, které umocní ztráta milovaného bratra. Právě tragická smrt jeho dvojčete ještě víc upozorní na to, jak se tahle trojka cítí v tomhle divném světě nespravedlivě. Volání o pomoc nenachází adresáta. Traumatizovaní vyděděnci řeší potíže po svém, někdy až na hranici další tragédie (svérázný postup u obézní matky). Syrové drama potěší hereckými výkony malých neherců, kteří nejdou se stádem, ale postupnými krůčky si razí své místo na slunci. Všechny tři minilinie jsou svojí závažností vyrovnané, silné a věrohodné. A to musí potěšit. (04.08.2014)

Zajímavé dílko, v němž excelují všichni zúčastnění. Od dospělých herců, až po ty dětské. Díky zpracování jsem měla ze začátku filmu dojem, jako bych se dívala na něco, co se tak nějak kamarádí s komedií:) Ale naštěstí to bylo jenom v úvodu a jednalo se o tu obtloustlou famílii, zřejmě, aby jí to dodalo jakýsi ten punc americké "nenažranosti." Jeremy Renner je zde sexy jak sviňa a i jeho charakter je zajímavý. Kdybych byla jako malá holka tak vyspělá jako Malee, asi určitě bych po něm taky jela:) Dvanáctiletí jsou možná malým filmečkem, který však rozhodně stojí za pozornost. (19.10.2014)