Pod kůží

Mladý zamilovaný páreček („mistři světa“ ve stavění stanů a ON navíc „tak trochu“ filosof přes stromy) si vyráží užít do přírody trochu těch nevinných radovánek (pro ty, co doposud nepronikli do mých „jinotajů“ – zapíchat si) a jelikož nejsou schopni (si) postavit ani stan, nejprve je (zcela po zásluze) na cestě do motelu přepadne uprchlý trestanec se svojí sjetou (pardon, dva dny abstinující) přítelkyní mířící spolu do Mexika, aby se jim posléze (téměř) dostalo i to, kvůli čemu přijeli. (O)píchání. Problémem však je, že nikoliv „společného láskyplného“, nýbrž od ježury (dikobrazu?) z vesmíru resp. následně (na benzínce) od „Adamsovic pana ručičky“, co mj. rád (lidské) teplo. Splinter je další z dlouhé řady fantasmagorií (T. Wilkins musel mít skutečně (během natáčení) permanentně "pod kůží") a já se definitivně ujistil, že na příští dovolenou si přibalím i kameru, samozřejmě bez stabilizátoru. Je to přece tak jednoduché.... Někdy mě skutečně až zaráží, jak malé nároky (v daném žánru) někteří (z vás) mají. Nízkorozpočťáky typu Splinter jsou samozřejmě omezeny rozpočtem a tak musí (pokud chtějí diváka něčím zaujmout popř. strhnout) vsadit na jiné atributy než je vizuální (triková) stránka. Buď na budování postupné (paranoidní) atmosféry a následné její gradaci, či to vzít z opačné stránky, vsadit na odlehčenější (černo)humornou notu popř. to rovnou pojmout jako parodii. Splinter (až na pár=2 světlejších momentů) nic podobného nenabízí a tak (po zásluze) aspiruje na (nicneřešící) titul: naprosto zbytečný snímek. p.s. korunu tomu všemu nasazuje netradiční amputace ruky, v jejímž světle se snímek D. Boyela 127 hours jeví jako „mnoho povyku pro nic“ a skutečný A. Ralston jako velký „bolestín a cimprlik“. (05.06.2012)

Velice příjemný malý horůrek. Jde hlavně o tu Věc, kolem které se to všechno točí. Je originální. Není to žádný magor se sekerou v ruce, ani žádný zombík či ufoun. Je to naprosto záhadná forma života. Do konce filmu se o ní dozvíme tak málo, že špekulovat o tom, kde se vzala, proč zrovna tady, jestli jde opravdu úplně zničit a podobně, můžeme ještě dlouho. Navíc ta Věc nemá mozek, nepřemýšlí. Chová se jako živý organismus. O to je působivější je a o to větší strach a respekt z ní máme. Prostě nevíme, co udělá příště a jak se dá před ní utéct a zachránit si holou, zatím nebodlinatou kůži. Další hororové igredience jsou také namíchány tak akorát. Sympatická trojka hlavních hrdinů, kde ženská naštěstí histericky neječí, ale přemýšlí, kde se z padoucha vyklube citlivý chlapec a z brýlatýho blbečka skoro Mac Gyver. Střih a občasné použítí "autentické kamery" se také hodí, hudby jsem si nevšimnul. Potěší i velmi sympatická délka. Jo, líbilo se mi to. (02.12.2008)

Podobných horrorů orientovaných v uzavřeném prostoru jsem již viděl tolik, že tohle mě nijak neoslovilo. Nápad zajímavý, ale zase ten trapný pokus o možné pokračování v závěru. Kamera byla příšerná, v "akčních" sekvencích sice bylo možné poznat co se děje, ale je takový problém něco natočit v klidu a bez parkinsona? (05.07.2010)

Velmi nespravedlivě nízké hodnocení na ČSFD! Je sice vidět, že jde o nízkorozpočtový film, jen těžko ale hledám nějaké chyby - dobrý scénář, režie, kamera, hudba, jen střih je někdy až moc stroboskopický. Uvřitelné chování postav, svižné dialogy, nad očekávání dobří herci, po delší době originální příšerka. Ruku na srdce - kolik takových horrorů jsme mohli v poslední době vidět? (12.01.2009)

Ha, nové originální neokoukané monstrum, zmutovaní ostnatí lidé díky záhadnému viru, mikroorganismu či plísni. Každý horrorový fanoušek zpozorní, protože to se v současné horrorové produkci každý den nevidí. A neuvidíte ho nakonec pořádně ani v tady, kvůli snad nejrychlejšímu střihu v dějinách filmu. Nepotěší ani absence strachu a napětí a přítomnost nepříliš výrazných herců, kterým jsem jejich hrané emoce nedokázal uvěřit. (25.01.2009)