Následky lásky

Jediný přítel žije ve dvacet let staré vzpomínce; nezbývá nic jiného, než se donekonečna oddávat nezúčastněnému pozorování života okolo, heroinovému rituálu a čištění vlastní krve. Tittovo chvilkové probuzení k životu sice vnese do jeho temného hotelového pokoje náznak světla (spásy), zároveň má ale pro uvnitř mrtvého muže fatální následky. Geniální film. (04.10.2016)

Film síce nie je skoro vôbec romantického žánru, romantiky je tu minimum, ale o to tu nejde. Paolo Sorrentino je neskutočne nadaný, pre mňa novoobjavený talent európskej kinematografie. Nadchýna ma jeho cit pre obraz a precíznosť záberov až niekedy neskutočnej kamery (hlavne v jeho najnovšiom diele). Soundtrack, ktorý je pre mňa vo filme jeden z najpodstatnejších prvkov, vyniká v každom jeho snímku ktorý som doteraz videl. A Toni Servillo? Ten charizmatický talian s jeho vnútornými monológmi umocňuje môj celkový pocit z filmu a prekopáva sa do mojej topky. (19.11.2013)

Velice zvláštní snímek, který se po většinu času vleče jako hlemýžď a hlavní hrdina nám názorně svou pokerovou tváří předvádí, kterak si nezadělat na vrásky (ani na ty od smíchu, ani na mračky). Následky lásky na mě zapůsobily hodně rozporuplně, pomalu plynoucí děj mi nevadil, zato dávkování informací o Tittovi a o motivu jeho žití mě poněkud vytáčel. Přestože by pravověrní romantici byli hodně zklamáni po odhalení jádra pudla, mně se celkově (mafiánské) vyústění více líbilo než nelíbilo a za jeden moment v závěru tu čtvrtou hvězdičku přidám. (30.08.2014)

Skvělý film, který hraje první ligu na většině úrovních. Atmosféra, hudba, kamera, režie, Toni Servillo.. Neubránil jsem se ale dojmu, že scenáristicky tento film není uchopen tak pevně, jak by mohl. Motivy, témata, to všechno je pouze naznačeno a tak se stane, že když o něco začne jít, emoce jsou hnány hlavně formální stránkou a sympatiemi k hlavní postavě, ne dějem nebo vyvrcholením příběhu. Něco mi chybělo, ale určitě se jedná o jeden z nejpozoruhodnějších filmových zážitků a o velice dobrý první dojem z tvorby Paola Sorrentina. (14.02.2015)

Ti, kteří berou film čiště jako konzumní záležitost, by Následky lásky nejspíše během první poloviny vypnuli. Sorrentino totiž divákovi nic nedaruje snadno a vy tak první hodinu sledujete scény ze života muže, o kterém se nedozvíte prakticky nic. Náš hlavní hrdina se totiž s nikým nebaví, nic výjimečného nepodniká. Vlastně posedává v kavárně, nosí kufřík s penězi do banky a občas prohodí pár slov s párem, vedle kterého v hotelu bydlí. Kdo je, jak se jmenuje, jaký je jeho příběh nebo proč to dělá; to vše je nám, pozorovatelům zvenčí, utajeno. Teprve druhá polovina filmu začne zodpovídat divákovy otázky a dávat všechny předchozí výjevyy do souvislostí. A teprve v tu chvíli vám začne docházet, jak geniální je Sorrentino režisér a scénárista. Za sebe musím říct, že v době, kdy tento komentář píšu, uplynul od chvíle, kdy jsem Následky lásky poprvé a zatím naposledy viděla, téměř rok. A přesto si je vybavuji lépe, než řadu filmů, které mi zkřížily cestu v posledním měsíci. (15.01.2014)