Válka světů

Mamon, co mě během sledování přesvědčil, že koukám na něco neopakovatelného, během několika dní vyprchal a dnes jsem skálopevně přesvědčen, že se mi Spielbergova Válka světů vlastně nijak zvlášť nelíbila. Režisér je Steven pořád excelentní, ale nějak zapomněl číst, neb opravdu netuším, jak si mohl nevšimnout prostoduchosti příběhu. Aspoň, že ti herci ukázali, co v nich je, obzvlášť Tom Cruise vyloženě potěšil, ale lepší film by z toho nevykřesal ani Marlon Brando s Robertem De Nirem. (23.12.2007)

Tak tohle je Spielberg, jak ho mám ráda. Apokalyptická vize napadení země jinou civilizací, absolutní beznaděj a bezmoc, hrůza všude kolem, kam se podíváte, to vše podbarveno sugestivní hudbou Johna Williamse a fantastickými triky. Tom Cruise jako nezodpovědný otec, měnící se od chvíle prvních příznaků napadení země, kdy se neuvěřitelně baví, až k vyděšenému otci, schopnému všeho, aby ochránil své děti. Už dlouho se mi v kině nestalo, abych téměř nedýchala napětím. Předlohu jsem nečetla a myslím, že to bylo jen dobře, protože jsem se tak mohla v klidu nechat vtáhnout do děje. (02.07.2005)

Třicet let po tom co Spielberg de facto založil žánr blockbusteru se k němu vrací v plné parádě. Jeho Válka světů představuje velkolepou mimozemskou invazi nečekaně skromným způsobem, celou dobu totiž sledujeme jen tři obyčejné lidičky a jejich cestičku za rodinou (bez přehnaného heroismu). Co však skromné není, jsou naprosto onanné (to není překlep) vizuální efekty a příjemné je, že Spielberg se jimi vyloženě nechlubí, téměř všechny eye-candy výbuchy probíhají jakoby mimochodem na pozadí. Ovšem scénář už není taková extáze, pár nelogičností se dá najít poměrně snadno a zejména ukvapený závěr dost vrže... Jakože Spielberg komponuje své obrazy mistrovsky, tak obsahem mě tentokrát trochu zklamal. 7/10 (12.10.2008)

Když jsem to viděl, myslel jsem, že mám vlčí mlhu a raději jsem si znovu pustil počáteční titulky a přesvědčil se, že se to fakt jmenuje Válka světů od režiséra Spielberga. Ale takovou sračku jsem už hodně dlouho neviděl. Předloha je velice dobře napsaný SF, s překvapivým koncem a dobrou zápletkou. Wells totiž byl spíš klasický autor inklinující ke krásám SF fantazií hlavně kvůli svobodě, kterou mu to přinášelo v zápletkách a příběhu. Rozhodně ale nebyly jeho povídky nebo romány hloupé, naivní, lineárně přímé linky ubíhající k předvídatelnýmu konci. Každýmu by mělo být jasný, že u Spielberga dojde k happyendu, že tam nějak přimíchá téma porušené rodiny, která se během filmu spraví, že se bude vyžívat v tricích a barvičkách kamery, ale ve výsledku těch efektů vlastně vůbec nevyužije k bližšímu popisu světa, ale jen k nadšeným "Och!" a "Ach!" které publikum v sálech tak rádo vydává. I mně to bylo jasný, jenže u Války světů se přeci jen vyznamenal pořádně. Řekl bych, že to přehnal stejně jako pejsek a kočička, protože když na závěr se všichni šťastně setkají (podotýkám celá rozpadlá rodina až na druhého manžela včetně za mrtvýho pokládanýho synka), je to už přeci jen trochu moc. Navíc průběh filmu je jakoby narychlo okopírován z některého z těch nudných béčkových scifáčů, které se vyrábějí jako na běžícím pásu pro americké SF televizní kanály. Cruise prostě někam jde s dcerou a synem a čas od času narazí na emzáky nebo nějakýho magora, ale vždycky jako zázrakem vyjde ze všeho zdravej. Co se týká té všemi opěvované Dakoty, myslím, že přehrávala víc jak android v Metropolisu a to už je co říct. Jedinej jakžtakž slušnej herec byl ten emzák, kterej na konci tak efektně umřel. (18.05.2006)

Čistý, technicky dobře zvládnutý filmový přepis - či spíše přepodstatnění - klasického, v mnohém zakladatelského literáního Wellsova díla. Kritika filmu je kritikou jeho předlohy, v níž vlastně také "o nic" nejde. Pozdější Wyndhamův DEN TRIFIDŮ ve svém dystopickém záběru výrazně pokročil a dále pronikavě rozpracoval toto klasické téma fantastiky. Spielberg naopak v mnohém literárním předlohu posunul a aktualizoval (rozpad moderní rodiny, nesnadný úděl rodičů, generační střety, americká nekázeň vydávaná za individuální svobodu apod.). Druhová "předekologicky" bezstarostná "humanistická" sebestřednost ze světa určitě nezmizela a její připomenutí nikdy není od věci. Porovnáváme-li tento film v rámci vývoje i obvyklé kvality žánru, zjišťujeme, že máme co dělat i s invenční, i s pietní, i aktuální filmovou podobou špičkové kvality. Nemusíme být za každou cenu fanoušky tohoto z větší části pohádkového žánru, v jehož produkci je řada nepopiratelných hlušin; na druhé straně by nám však nemělo být proti mysli, dostává-li se mu toho, což jeho jest. Budoucnost a její divácký i kritický ohlas hodnotu tohoto Spelbergova výkonu ještě důkladně prověří. (11.10.2008)