Válka světů

Výborné efekty i atmosféra, zvuky opravdu realistické, ovšem samotný děj, kde si Tom Cruise najde vždy cestu pryč, vždy o vlásek před jistou smrtí, byl až moc pro-viditelný. Příběh je velice poutavý, zajímavý a jako remake Válka světů (1953) Spielberg sice nezazářil, ale na druhou stranu ani nezklamal a natočil výborný film k popcornu, na který se dobře dívá. 80 % (22.05.2010)

Co ten konec, proboha? A ty tuny nelogičností! Jasně, je to katastrofický film, který se nedá brát smrtelně vážně, ale režisér tak zvučného jména by si takovéto boty ve svých filmech snad mohl odpustit. O místy přehnaném sentimentu a zbytečně hysterické Fanning (co to provedli s nejlepší současnou dětskou herečkou?) raději pomlčet. A přitom v první půlce měl film našlápnuto stát se jedním z nejlepších blockbusterů letoška. Nestalo se... (28.06.2005)

Spielberg se jaksepatří nadechl a z plic vypustil opravdový masterpiece. Spielberg není prognostik, ani skeptik; chová se jako dokumentarista - dává lidstvu lekci, ale nedomýšlí důsledky, natož příčiny. Přitvrdil, jako by chtěl dát najevo, že vedle naivních blahosklonných báchorek v čele s E. T. zvládá i tmu, utrpení a samotu a že je schopný natočit cokoliv, přičemž je na divákovi, co si z jeho portfolia vybere. Válka světů je staromódní scifi mezi Half-Lifem 2 a Potomky lidí, která veškeré konexe s Dnem nezávislosti odmítá. A scéna s hořícím vlakem? Omračující. A nejen ta; sám film je takovou scénou. (12.09.2007)

Mamon, co mě během sledování přesvědčil, že koukám na něco neopakovatelného, během několika dní vyprchal a dnes jsem skálopevně přesvědčen, že se mi Spielbergova Válka světů vlastně nijak zvlášť nelíbila. Režisér je Steven pořád excelentní, ale nějak zapomněl číst, neb opravdu netuším, jak si mohl nevšimnout prostoduchosti příběhu. Aspoň, že ti herci ukázali, co v nich je, obzvlášť Tom Cruise vyloženě potěšil, ale lepší film by z toho nevykřesal ani Marlon Brando s Robertem De Nirem. (23.12.2007)

Čistý, technicky dobře zvládnutý filmový přepis - či spíše přepodstatnění - klasického, v mnohém zakladatelského literáního Wellsova díla. Kritika filmu je kritikou jeho předlohy, v níž vlastně také "o nic" nejde. Pozdější Wyndhamův DEN TRIFIDŮ ve svém dystopickém záběru výrazně pokročil a dále pronikavě rozpracoval toto klasické téma fantastiky. Spielberg naopak v mnohém literárním předlohu posunul a aktualizoval (rozpad moderní rodiny, nesnadný úděl rodičů, generační střety, americká nekázeň vydávaná za individuální svobodu apod.). Druhová "předekologicky" bezstarostná "humanistická" sebestřednost ze světa určitě nezmizela a její připomenutí nikdy není od věci. Porovnáváme-li tento film v rámci vývoje i obvyklé kvality žánru, zjišťujeme, že máme co dělat i s invenční, i s pietní, i aktuální filmovou podobou špičkové kvality. Nemusíme být za každou cenu fanoušky tohoto z větší části pohádkového žánru, v jehož produkci je řada nepopiratelných hlušin; na druhé straně by nám však nemělo být proti mysli, dostává-li se mu toho, což jeho jest. Budoucnost a její divácký i kritický ohlas hodnotu tohoto Spelbergova výkonu ještě důkladně prověří. (11.10.2008)