Štěstí

Poetika filmů Bohdana Slámy je mi blízká. To je asi základní předpoklad pro přijetí tohoto mezinárodně tak úspěšného českého filmu (což nebývá zase tak obvyklé). Mám rád i civilní herectví Pavla Lišky a libí se mi Aňa Geislerová, takže jsem se na tenhle film hodně těšil. Střetnutí s ním bylo ale mnohem silnější, než jsem čekal. Při odchodu z kina jsem ještě drahnou dobu bloumal po ztemnělých ulicích a zklidňoval vášně, které ve mně tenhle film rozžehl. Důvod je prostý: tenhle něžný a křehký film je o tom, kde hledat v současném odcizeném světě pocit, který jako jeden z mála naplňuje duši člověka a podle kterého se také celý film jmenuje, pocit štěstí... Nejenom podle Bohdana Slámy jsou ale cesty vedoucí k tomuhle pocitovému naplnění klikaté a mnohdy i slepé. Celý film je o hledání ... štěstí, lásky, smyslu života, sebe sama ... Existenciální nezakotvenost hlavních hrdinů ještě podtrhuje příznačně a symbolicky zvolená bezútěšná krajina severních Čech, která svým způsobem také plní jednu z rolí ve filmu (jejím opozitem je pak postmoderní lokace ,,nadnárodní" krajiny západního velkoměsta, situovaná do tranzitní zóny letiště). Generační řetězec ještě neporušených a fungujících vztahů v komunitě lidí na vesnici nahrazuje Sláma oproti svým dřívějším filmům již generačním vzorcem poněkud rozpadlým, symbolizujícím současný městský život, život rozvodů a nefungujících vztahů. Navíc, tato premisa je také odpovědí na otázku, zda lze nalézt ono samotným názvem proklamované ,,štěstí". Jsou jím právě fungující generační vztahy, ona nezpochybnitelná osa rodiče-děti. Absence funkčního partnerského vztahu a dětí z tohoto vztahu vzešlých je tím nejhorším, co může nejen hrdiny tohohle krásného filmu potkat... (23.11.2006)

Jak dopadnou letošní Lvi je, myslím, jasné. Jestli je dostane někdo jiný než Sláma a Morávek (Hrubeš a Mareš), tak ať se jde Vachler bodnout! Štěstí je neuvěřitelně geniální film - Aňa Geislerová je vpravdě odporná, potkat někoho takového ve svěm životě, tak se ho vážně bojím. Tatiana Vilhelmová je tu pro mě v dost neobvyklé poloze "světice" a Pavel Liška hrající svého obvyklého Idiota mi kupodivu nebyl ani trochu protivný (což mi od jisté relace na Rádiu DeeJay dost je). K tomu musím připočítat i výbornou režii (zde mě zase mile překvapil Bohdan Sláma, protože jeho předchozí film mne zas tolik neoslovil) a scénář, na kterém je nejmrazivější, že si na realitu nehraje. Sociální realismus filmu vychází z každodenní skutečnosti, kterou při troše pozornosti můžeme vídat všude okolo sebe. Vzpomenout si zaslouží i maskéři a neherci, nebýt jich, film by nikdy nevyzněl tak opravdově. S neherci umí Sláma pracovat výtečně, pořád mi totiž není úplně jasné, kdo byl neherec a koho "jen" zručně namaskovali. A nakonec stojí za zmínku i kamera, syrová jako celý film. Nikde zbytečný záběr, nikde zbytečný střih či cokoliv, co by tohle pečlivě vystavěné dílko odeslalo do vod nižších než 5*. (11.10.2005)

Nuda, nuda, nuda! Děj se vleče, žádné větší vzrušení, chvilka napětí, zkrátka nic; do komedie má daleko. V řeckém dramatu znali pojmy kolize, krize, peripetie, Bohdan Sláma asi ne, příběh jede stejnou linií a může zaujmout možná někoho, kdo čeká jen naivní příběh o ničem, který začíná v A, končí v B a mezitím se nic moc neděje. 1* dávám kvůli hercům - mám rád Táňu Vilhelmovou a i Pavel Liška, Aňa Geislerová a Bolek Polívka předváděli dobré výkony. Bohužel mizerný scénář ani sebelepší herec nevytáhne. (23.06.2008)

Sláma sa zlepšil v réžii, chytil sa hutnejšieho scenára ako naposledy a hlavne vie pracovať s hercami. Vzťahy medzi nimi sú vykreslené výborne a emócie posobia velmi autenticky. Lenže je tu aj niekolko problémov. Sláma chce byť čo najreálnejší, čo dosahuje vyzobrazením (myslím) Opavy ako mesta z druhej svetovej vojny. Všetko je špinavé, sociálne vrstvy žijú niekde pri meste v rozpadnutých barákoch ako v Riu, ale sú to inteligentní a dobrosrdeční ludia. Monika je chytrá, ale z nejakého dovodu neštuduje (podla Slámu si to v Čechách asi možu dovoliť iba majetné vrstvy) a pracuje v supermarkete. Toník zase jedeň deň nemá ani halier, potom sa zamestná v továrni a hneď stavia novú velkú kúpelňu atď. Tomu sa hovorí pseudorealita. Čert to ale vezmi, pozerá sa na to dobre a je to dojímavé. (09.07.2007)

I po druhém zhlédnutí si za svým opovrhujícím názorem stojím - nemůžu si pomoct, ale přijde mi, že ten film místy úplně absentuje scény, které by osvětlily motivace jednání postav a nesouvisle přeskakuje z jedné scény do druhé. Možná Sláma využívá styl zkratkovitého a věcného vyprávění, který jsem prostě jen nepochopil (a snímek proto celkově nedocenil), nebo je to prostě jen opravdu tak špatně napsané a natočené, jak mi to připadá. Herci jsou v tom více-méně nevinně (Vilhelmová působí velmi přirozeně, snaživý Liška je bohužel zas a znovu obsazen do role sympatického trouby atd.), ale k těm postavám jsem si díky Slámově pojetí nedokázal vytvořit žádný silnější vztah a tudíž mi bylo dost jedno, co se komu přihodí a jak skončí. A možná největší problém vidím v tom, že vlastně nevím, co tím chtěl pan režisér říci a o čem to vůbec je - o nenaplněné opravdové lásce? O tom, jaké to asi je, když se vzdáte svého snu kvůli (pochybné) povinnosti a dobrému skutku (BTW celé dění okolo Geislerové dětí mi přijde dost podivné), či se snad jen Sláma snažil poukázat, že u nás žijí i neprávem nešťastní čestní lidé (či jak to říct)? Já vážně nevím, každopádně žádná z těch dějových linií na mě nezapůsobila víc než průměrně. 50 % (28.03.2007)