Můj auťák Brouk

V jedenáct v noci na noční to i sedne. Trochu nevyrovnané v cílové skupině i v rámci rodinné podívané. Snad překvapí zástup známých herců a hereček (což film zvedá lehce nad průměr). Humor je hodně dětinský, chyběl mi nějaký vtípek pro odrostlejší publikum, které se na film zcela jistě také dívá (např. jako doprovod). Ale sexy pihám, zrzavým vlasům a jiným přednostem Lindsay Lohan odpustíte mnohé. Djkoma to vystihl docela trefně. (01.08.2011)

Tak jsem asi malý dítě (a neni to nakonec lepší než kosodřevina?), ale do nálady "bavte mě nebo ne, jen mě nenuťte myslet" to byl zásah. Jenom za volant "živého" Brouka bych vrazila "živou" holku, ne naondulovaného mazlíka Lohanovic, ale zas mi to vynahradily písničky mého mládí, které k daným situacím pasovaly jak prdel na hrnec. Schválně, hádejte, na kterou Brouček udělal životní skok? Kdo hádá, že na Jump od Van Halen, má bod :-)) (12.06.2006)

Nemuzu si pomoct, ten film je naprosto debilni...herci strasni, auto jeste dejme tomu, ale tim to tak hasne... scenar naprosto hroznej, tak moc, ze se divim, ze sem "dovolila" mladymu na to docivet. A hra na city s autem je naprosto nechutna... ale musi se filmu nechat, ze mel jeden vtip a dobry pisnicky...ale tim to tak hasne... Jo ta jedna hvezdicka je za uplne posledni scenu =) (28.07.2006)

Nenapadá mě jediný důvod proč tahle sračka byla vytvořena. Nemluvím teď pouze o mluvícím autě. To vem čert. Ale celkově se jedná o maximálně kriploidní příběh, který nemá potenciál oslovit vůbec nikoho. Jediné, co lze považovat za koukatelné je vzhled hlavní hrdinky, ale i kdybych tam hrál třeba dokonce já, tak by to byla stále sračka. Možná o něco menší, ale stále sračka. (04.10.2012)

Ve své době revoluční autíčko, první lidové v Německu, když se po obří krizi ekonomicky zmářilo. Za komunistů, v ČSSR, zase pěst na oko prohánět se jím kdekoli, ale pěst na oko, které někdo rád absolvoval, kdo se chtěl bavit a škádlit okolí a měl obstojný příjem, který ale nebyl v souladu se socialistickou morálkou. Jisté bylo, že s Broukem bylo možno zažít v polovině osmdesátých let za socialismu hodně dobrodružství, více než by s ním bylo možno zažít nyní.*** A pochopitelně i více, než ukazuje tenhle film. Jestliže už tři generace se věnují závodění NASCAR, potom nepochybně členové tří generací zažili více zajímavého, se kterým se ale s námi nechtěli, či nemohli podělit. Je to smutné, že si ty hlavní špeky nechala rodina pro sebe, a podstrkuje nám jen ty ohrané, všední, takže se cítím při sldování takové komedie spíše melancholicky, ošizen, jako by přede mnou jako filmovým divákem rodina to hlavní skrývala a já se tohjo nemohl dočkat, zatímco ty lepší historky si povídají mimo scény, mimo děj, tedy mimo mě jako diváka sledujícího tenhle film a to mě tedy mrzí. (1.10.2010) (01.10.2010)