Jak chutná láska

Problém anorexie se neobjevuje v pohádce poprvé, Lotrando a Zubejda jsou v jednom z dějů o tomtéž, i tam to souvisí s tím, že princezna nemá maminku. Docela výstih, když se vezme v potaz, že anorexie je často volání o pomoc, když v rodině něco nefunguje. K pohádce samotné - i přes aktuální problém je pohádka v duchu klasických českých pohádek, navíc je dobře obsazená (vážně mám slabost pro Jitku Ježkovou jako princeznu a Svatopluka Skopala jako jakoukoliv pohádkovou postavu) a slušně zahraná. S hodnocením bych šla výš, protože princezna Jakub Prachař byl k popukání, ale v závěru ta slepice šlapající po koláči mě opravdu pohoršila. Taky mi tedy připadá za vlasy přitažené, že princezně stačilo poponést dvě vědra a zamaže se jako čuně a zásadně změní svůj postoj k lidem. A taky nevidím důvod, aby, byť poprvé v životě hladová, jedla pečené brambory i se slupkou. Příjemná hudba uklidnila popuzeného diváka, ale plné hodnocení tomu nedám. (25.09.2011)

"Jak chutná láska aneb Princeznina cesta ze snového světa rytířských romancí do pohodového českého vesnického života" :-) Je výborně podaná, jen mě mrzí, že není víc zdůrazněno to, že "vášnivá romantická láska je vlastně jen přetvořený hněv" (to je citát, bohužel nevím, čí...) a princezna si neuvědomuje, že její svět éterických princezen, ušlechtilých hrdinů a pravé lásky je vlastně plný násilí. Cvalíkova laskavost je na to ten pravý a docela koukatelný lék :-) Na rozdíl od některých komentátorů bych tuhle pohádku k těm "novodobým ve špatném slova smyslu" neřadila - je klidná, milá, důstojná. Jen toho skloňování slova "láska" v ní je trochu moc. Ale jinak - Jitka Ježková i Saša Rašilov do svých rolí zapadli dokonale, Miroslav Vladyka je skvělý šašek, hudba je středověká, exteriéry jednoduché, ale pěkné. Dočkáte se jak obvyklých pohádkových motivů, tak různých zajímavých a vtipných drobností. "Ty jsi nejmladší, ještě nemáš vousy, tak budeš hrát princeznu. Ale chtělo by to fistuli." "Po fistuli rostou vousy?" Pokud chcete něco pustit své osmileté dceři a váháte, zda právě tuhle pohádku - mohu ji s klidným svědomím doporučit. (31.07.2014)

Ačkoli se nechci zdáti být přehnaně progresivním levicově pseudointelektuálním snou-flejkem... Fakt mě příšerně sere, když je postava v pohádce definována jedinou dimenzí - vzhledem. Kuchař je tlustej, to je jeho jediná podstatná vlasnost. Lásky a porozumění dokáze dosáhnout jedině až zhubne. Protože kdo se má na ty sádelníky koukat, nebo je dokonce mít rád? A teď zalezte zpátky do svých smrdutých zaprděných děr plných dortů, klobás a špeku, vy odporná tlustá prasata... (01.01.2023)

Pěkná aktualizace tradičních pohádek o namyšlené princezně, kterou si musí její nápadník "převychovat". Tato princezna nejí, je poblázněná četbou románků druhé kategorie a je skutečně hodně protivná. Realita jí dost uniká a s ní i pravá láska, která začíná až tam, kde končí sebeláska... Kromě ústřední dvojice se mi líbila i dvojice Vlaštovka - Otylka, která příběh zajímavě oživovala. Slepice šlapající po svatebním koláči nic moc a "příliš rychlou proměnu" princezny Lucie jsem chápala jako filmovou zkratku. Hudba na televizní pohádku docela příjemná. Zajímavé komentáře: otík, Jezinka.Jezinka. (08.07.2013)

Pohádku nezachrání ani krásná Jitka Ježková a můj oblíbený královský hrad Zvíkov. Když si vzpomenu na excelentního Svatopluka Skopala v Sequencově pseudohistorickěm muzikálu Dva na koni a jeden na oslu kde mě mrzelo že to byl příšerný pseudomoderni paskvil kde režisér zabil herce tak zde ani Herci nemohli už nic zachránit Škoda i Vladyky. Pomátka právem patří do zapomění. (04.01.2021)