Marie Antoinetta

Obdivuju Marii Antoinettu za to, co vydržela a překousla. Vjejí situaci bych nezvládla zůstat snad ani týden - v cizí zemi, z cizím frigidním chlapem, v zámku, kde jí ženy pomlouvali a muži (kromě vlastního manžela) by si to s ní nejradši rozdali... Nikdo se jí nemohl divit, že si našla zálibu v bujarých večírcích, luxusních šatech a nejvybranějším jídle. Ale nikdo se taky nemohl divit francouzskému lidu, že dvůr kvůli ní rozhazoval takovou spoustu peněz. No a pak samozřejmě obdivuju Sofii Coppolu, která tohle všechno dokázala natočit tak, že to skutečně vyzní tak, jak jsem to popsala. Marie je zobrazena jako člověk z masa a kostí - narozdíl třeba od "Královny" ale opravdu lidsky, nemuselo tu probíhat žádné "schvalování" scénáře apod. (ona Marie už je hezky dlouho pod drnem, tak kdo by taky řešil, co si o ní lidi budou myslet ;-)). Skvělým tahem bylo obsazení Kirsten Dunst, která je zde opravdu báječná a ještě lepším zařazení současné a nedávno minulé rockové hudby mezi barokní klasiku na soundtrack. Úžasně to film oživí a narozdíl od většiny filmů z podobného prostředí pak nepůsobí tak stroze, nabubřele a nedosažitelně. (30.07.2007)

Moje milovana Sofia opet nezklamala. Ano, nejsme svedky takovych svezich napadu jako v pripade jejich dvou predeslych filmu, ale opet je nam tu predlozen velky film, ktery se vymyka soucasne bezne produkci. Jen se mi dle komentaru zda, ze hlavne od muzskeho publika zustava trochu nepochopen. Tento film neni od toho, aby nas nejak poucoval, aby nam daval velka poselstvi ci aby nam daval pricinu premyslet nad velkymi dejinnymi udalostmi. Sofia je zena a jejimi hrdinkami jsou zeny, v tomto pripade jedna historicky vyjimecna, ovsem svoji podstatou stejna jako vsechny ostatni. Zena, ktera byla vychovavana pro vyssi principy, nez mohli zazit a chapat jeji vrstevnice, ale ktera pochopitelne touzila i po obycejnych vecech, jako kazda jina zena. Zobrazena "nuda ve Versailles" nema vzbuzovat soucit ci snad odpor k lepsi spolecnosti. Tato nuda je privilegium a zaroven dan za zodpovednost, kterou vedouci vrstva spolecnosti nesly na svych bedrech (a kterou v ocich svych poddanych dane doby nezvladli, ale to je jiz jiny pribeh, ktery ani Sofia nechtela resit, jen taktne naznacila, ze historicka pravda asi neni uplne pravdiva). Stejne tak je lacine odsuzovat dobove ritualy jako "smesne", kazda doba a kazde spolecenstvi ma sve ritualy - jeste za prvni republiky studenti museli cekat povinnych 15 minut na prichod prednasejiciho, z cehoz plyne uslovi akademicka ctvrthodinka... Sofie skvele klade jeden obraz za druhym, s citlivosti ji vlastni. Velky pocet a delka scen, v nichz M.A. nepromluvi je drazdivy a prispiva k jakemusi nevyrcenemu napeti ve filmu, stejne jako sceny v nichz programove uriceny posel ci sluha oznamuje nejakou velikou dejinnou udalost. A zaverecny part, kdy plebejska rebelie se dostavi az do Versailles, je navysost sklicujici, ovsem stejne citlive davkovany, jako kazdy jiny aspekt tohoto snimku. Pripojil bych se snad jen castecne ke kritice soundtracku - klasicke melodie v kombinaci s modernimi nepusobi prekvapive extra rusive, i kdyz par jich ubrat by neskodilo (hlavne ve scene na maskarnim bale a v nasledujici scene pri jizde v kocare pusobi opravdu nevhodne). To je snad jedina vytka tomuto skvelemu snimku, uz ted se tesim na dalsi projekt teto slecny, ktera je dle meho nazoru jednim z nejtalentovanejsich reziseru nasi doby. (06.01.2007)

Film nebyl dělán v koprodukci a to se také hodně projevilo na chaotickém scénáři s blbě doplněnou hudbou, která nebyla vždy dost dobrá. Snad jen začátek dopadl ''celkem'' dobře a tím udávám i svoje hodnocení. Prostředek filmu se trapně a zdlouhavě táhne. Přičemž konec, pak byl opravdu mizerný a krátký. Žádné hlučně tvrdé demonstrace ''Velké francouzské revoluce'', krom pár minut a to je opravdu trapné a k zoufalství. A abych si já, jakožto špatný dějepisný pamětník, pak u životopisného filmu, musel dohledat konec příběhu na Wikipedii, to se mi snad ještě nikdy nestalo. (21.01.2012)

Sofia Coppola po svém obrovském úspěchu se Ztraceno v překladu zvolila poměrně těžkou historickou látku o královně Francie Marii Antoniette. Vyměnila svou hvězdu Scarlett Johnasson, která mezi filmy vyrostla v superhvězdu, za svou starou známou ze Smrti Panen, Kirsten Dunst. Je nepochybné, že Sofie po svém otci zdědila talent režisérského umění, ale bohužel ona ve svém celkově čtvrtém filmu narazila. Její umělecká představa byla až moc jiná než by bylo záhodno. Vidět Kirsten Dunst v růžových kostýmcích není nic tragického, ale naprosto nedobová hudba působí velmi nevkusně. Možná jsem staromódní, ale v historickém dramatu z období rokoka (pozdního baroka), bych očekával aspoň pár tónů dobové hudby, která by nás k dobové atmosféře přiblížila. Celkově je pro mě i výkon Kirsten Dunst (ty víš jak Tě mám rád...) zklamáním. Ze začátku působí velmi mladě a je uvěřitelné, že se stane francouzskou královnou. Po svatbě však nastává jistý zlom, kdy její herectví je příliš jednotvárné a působí jako by uměla hrát pouze "spratky" v jakémkoliv věku. Historická věrnost je také na pomezí. Nejdříve prožíváme půl hodiny nervy okolo prvního sexuálního aktu s manželem, aby jsme náhle byli překvapeni dvěma porody a rychlím zaučením ve svádění ostatním mužů a podvádění svého krále. To, že se Marii narodili celkem 4 děti a celý její osud je filmem naprosto vynechán a Sofie Coppola využívá jen to podle ní zajímavé, ale nedává nám obraz skutečné Marie Antonietty. Film rozhodně není historickou freskou Marii Antoniette, ale spíš ukázkou, že existovali i jiné a "zábavnější" královny než známe z dějepisu a MA také ukazuje jak to dopadá, když žena dostane moc a peníze a nikdo ji nedrží pod kontrolou:). Velmi slabé tři hvězdičky. (13.03.2007)

K Marii Antoinettě jsem už od počátku přistupoval s nedůvěrou už jen z toho důvodu, že vím, co dokážou hollywoodští filmaři udělat s historií, aby ji vyhladili pro film. V tomhle ohledu mě film nezklamal. Když velkoryse opomenu historické nepřesnosti, nemůžu přehlédnout fakt, že všechny postavy filmu byly naprosto povrchní, včetně té hlavní. Přišla M.A. už do Francie jako rozmazlenej fakan, nebo to zní udělala nuda a manželova lhostejnost? Neplnil Ludvík manželské povinnosti proto, že byl na chlapečky, nebo měl problém s erekcí? A takhle bych mohl s otázkami pokračovat. Jinak řečeno, na to, jak byl film relativně dlouhý, jsem se z něj moc nedozvěděl. A to jak ze soukromého života M.A., tak z politického postavení královny, která měla na politické dění v tehdejší Evropě velký vliv. Nejzajímavější událost v životě M.A., tedy její kuriozní smrt, to jsem si také musel domyslet. A přitom si troufám tvrdit, že ne každý je znalý historie natolik, že tuto událost podrobně zná. Sofia Coppola zřejmě spoléhala na divákovu fantazii a představivost ve všech ohledech. Asi žádnou nemám. A nebo mi to u historického filmu opravdu vadí. Ovšem hudba a kostýmy 5*. (29.01.2009)