Den poté

Trochu více filmovější předchůdce britských Threads. Nejlepší je samozřejmě eskalované napětí ve středu filmu ohledně vyhrocujícího se konfliktu přes vypuštění raket na Sověty, až po výbuch těch sovětských na území USA. Události po výbuchu jsou hrůzu nahánějící, ale Threads je dotáhli ještě do většího časového úseku s mnohem tvrdším emocionálním dopadem. (08.07.2012)

Katastrofický film na téma jaderné války mezi USA a SSSR resp. NATO a státy Varšavské smlouvy představuje velmi silné téma. Musím říci, že moje velké očekávání z tohoto filmu se nenaplnilo. Nedočkal jsem se ani věrohodného znázornění války ani precizní ukázky toho, jaký má válka strašný vliv na psychiku lidí. Triky použité při znázornění nukleární katastrofy mi přijdou i na tehdejší dobu slabé. Aby tento nedostatek tvůrci kompenzovali, sáhli dokonce v některých záběrech po autentických záznamech jaderných testů z 50. let prováděných v Pacifiku (nejznámější Castle Bravo) a zamíchali to všechno dohromady. Než takhle špatně, tak raději apokalypsu vůbec nezobrazovat. Ve filmu se objeví i banální chyba, kdy je jedna část pole (blíže kamery) zasažená spadem radioaktivního popela, zatímco druhá není. Než se snažit o výpravný snímek, na který nemám, lepší raději jít cestou zobrazení následků a příběhů postav. Je tu náznak nebo jakýsi pokus jít touto cestou, ale opět bez výsledku. Ač jsem se velmi snažil, nebyl jsem schopen hlavním postavám uvěřit jejich chování. Všechno je to příliš strojené. I jednoduché scény davové paniky jsou až příliš poklidné. Nedovedu si ani představit ten chaos, který by nastal bez větší účasti bezpečnostních složek. I přes všechny neduhy jsem rád, že film na toto téma vzniknul. Domnívám se, že jeden z hlavních důvodů, proč nedošlo k válce mezi USA a SSSR, je právě v existenci jaderných zbraní. Naštěstí i zeleným mozkům došlo, že nukleární válku nelze vyhrát. 40% (27.10.2010)

Kladu si otázku, jak bych asi Den Poté hodnotil, kdybych neviděl o pouhý rok mladší britská (výrazně televiznější a dokumentárnější) Vlákna. Takže pokud jste je Vy sami neviděli, berte mě s rezervou. Den Poté je rozmáchlé dvouhodinové katastrofické drama s podivně artovými vložkami (viz např. bílý kůň), které se netají tím, že ukazuje ten výrazně mírnější než realistický scénář jaderné války. Takže nenastane žádná nukleární zima, "jen" se centra velkých měst a okolí vojenských zařízení obrátí v prach, a celé území pohltí radioaktivní mrak. Film sleduje osudy několik postav, žijících a pracujících v Kansas City, z nichž za hlavní lze považovat nemocničního lékaře Jasona Robardse. Velmi přesvědčivě ukazuje to, že na něco takového, jako by nastalo, nemůžeme být připraveni, a že ať jsme jakkoliv různí, najednou začneme mít společnou starost o ty naprosto nejzákladnější věci, které si bohužel budeme i nadále chtít opatřovat trochu odlišnými metodami. Ještě palčivější ale je uvědomění si, že se všechny naše plány zhroutí, a prostě nezbude, než se s tím smířit. Den Poté rozhodně plní svůj účel. Záběry na rakety opouštějící hromadně sila, stejně jako na sportovní halu zaplněnou umírajícími, jsou v tom nejhorším slova smyslu velkolepé. Ale musím se vrátit ke srovnání s Threads - ta jsou podle mě silnějším zážitkem díky realismu, polodokumentární formě, a mistrovské práci se zvukem a střihem. Den Poté je zkrátka "jen" hraný film. Kvalitní, ale narážející na svoje limity. 80% (03.01.2017)

Dost možná to tak jednou dopadne, protože lidstvo je nenapravitelné a nepoučitelné a můžeme použít slova, která ve filmu zazní, avšak v opačném slovosledu - lidé nejsou blázni, ale šílenci. Den poté je dost depresivním snímkem, sugestivní ukázkou blížící se jaderné války a jejích destruktivních následků. Mě osobně tento počin zaujal více než Vlákna, která se mi tenkrát jevila zdlouhavě. Podobných filmů by mohlo být i více. (08.12.2014)

V tomto typu filmů snad ani nejde o herecké výkony, řemeslné zpracování apod. Spíše se snaží až skoro dokumentárním způsobem varovat před možnými důsledky nukleární války, která byla v osmdesátých letech skutečnou hrozbou. Ať už ve Dni poté, popř. v ještě lepších ( rozuměj otřesnějších ) Vláknech se to autorům povedlo. (22.06.2007)