Čuk i Gek
Čuk a Gek
Chuk and Gek
Obsahy(1)
Nový sovětský film laureáta Stalinovy ceny režiséra I. Lukinského, natočený podle známé povídky spisovatele Arkadije Gajdara, vypravuje o příhodách dvou malých chlapců Čuka a Geka, kteří se vypraví za svým tátou do tajgy. Je to filmové dílko, které podmaňuje svou poetičností a pravdivým vylíčením dětské povahy. Není zatíženo nudným a obšírným ponaučováním, které spíše děti odpuzuje. Oba malí hrdinové, věcný a rozvážný Čuk a snílek a fantasta Gek, žijí na plátně zajímavým životem. Autorům filmu se podařilo odhalit v tomto filmu všechny jemné odstíny dětské duše. Není zde nic zbytečného, vyumělkovaného. Vše je jasné a prosté i v těch samozřejmých klukovských rozpustilostech. "Čuk a Gek" je veselý, roztomilý film, který s radostí zhlédnou dospělí, a s nadšením přivítají naši nejmladší diváci. (Filmový přehled)
(více)Recenze (19)
Od četby Čuka a Geka (a Odvážné školačky) mě uchránil v poslední vteřině Listopad, ale i tak jsem věděl z nějaké ukázky, že si chlapci kdesi v tajze vařili (myslím, že neúspěšně) jáhlovou kaši. Celý tento film se mi tak proměnil v očekávání tohoto kulinářského okamžiku, na nějž nedošlo stejně jako na cokoliv, co by mě probralo ze sovětské sněhové letargie, která mě zasypala krátce po úvodních titulcích. ()
Poetický, dětský dobrodružný příběh dvou malých chlapců v daleké, tajuplné zasněžené Tajze. Je to již hodně desítek roků, kdy jsem s vykulenýma očima koukal na tááák velké dobrodružství chlapců přibližně ve stejném věku, jako jsem měl tenkrát já. Snad to byl můj první VELKÝ zážitek v tom malém potemnělém kinosále naplněném tou nezapomenutelnou vůní zaprášeného promítacího plátna, rozehřátého projekčního přístroje a dřevěných sedadel. A snad vlastně už tenkrát, jsouc pohlcen tímto dobrodružstvím, ve mě vzklíčilo semínko lásky k filmu. Hltal jsem ten příběh svýma dětskýma očima, prožíval nepředstavitelná dobrodružství svých filmových kamarádů, ... a dodnes jsem na něj nezapomněl. Nyní, o Vánocích 2008, kdy tento komentář píši, po mnoha a mnoha letech od doby svého dětství, vyslyšeli mí blízcí moje mnohaleté tajné přání a nadělili mi po stromečkem tento VELKÝ PŘÍBĚH na stříbrném disku. Vyslyšeli mou touhu zkamarádit se opět se dvěma odvážnými chlapci Čukem a Gekem, bojovat po jejich boku s "divokým" kozlem, pobíhat s nimi tou nekonečnou Tajgou, pozorovat lesní zvěř a brodit se hlubokým sněhem. Díky svým nejbližším tedy po létech opět prožívám dobrodružství, dnes už očima dospělého člověka, a snažím se vybavit tu nezaměnitelnou, navždy ztracenou vůni zašlého promítacího plátna ve stařičkém kinosále, kterou mnozí z vás nepoznali a bohužel zřejmě už ani nepoznají. Kouzlo malých starých kin s dřevěnými sedadly a neopakovatelnou vůní kinosálu se navěky vytratilo spolu s mými dětskými léty ... ()
Krásný starý ruský film. Co více k tomu dodat? Příběh maminky se dvěma dětmi, která se vydá navštívit do vzdálené tajgy svého manžela a otce dětí. Čug a Gek ještě před odjezdem nechtěně ztopili telegram od táty, že mají přijet později.Tak se vydají na cestu, ale táta je nečeká. A tak všichni musejí několik dní přežít uprostřed lesů… Opravdu hezký film, který mi připomněl pohádku Mrazík, možná to bylo tou hudbou…anebo ruskou atmosférou? Nic bych mu proto nevytkla, i když uznávám, že někoho může pohoršit tehdejší vychvalování Moskvy, ať už z řeči vypravěče či v závěrečné písni malého hrdiny. Já bych filmu nic nevytkla, sice jsem dříve několikrát přečetla knížku (a ta bych řekla, že byla lepší), ale i tak jsem se na něj podívala s chutí. Více nemám co říct, snad jen… Podívejte se:-) ()
Z dětství, kdy jsem tento film povinně shlédl, jsem měla nejasnou vzpomínku, že to bylo ve srovnání s Odvážnou školačkou či Timurem a jeho partou ještě dobré. Ta vzpomínka nelhala, ideologie skoro žádná, k tomu dobrodružný děj v tajze.... Ale nyní po letech jsem jen těžko snášel ty dva hlavní hrdiny, byli prostě tak správně roztomilí a rošťáčtí, že by prošli i v americkém filmu. Herodes, to byl král. ()
Tak jsem se konečně dočkal! V dobách, kdy byl Čuk a Gek předmětem našich strojených rozhovorů v rámci výuky ruského jazyka, jsem si (nevím proč) myslel, že Čuk a Gek jsou psi. Filmu nelze nic vytknout. Průhledný děj plynule směřuje ke zdárnému konci. Bohužel film také nedokážu za nic pochválit. Největší ránu však filmu dal novodobý český dabing. S překladem (ať už dialogů nebo titulků) si také hlavu nikdo nelámal. A tak jednu a tutéž osobu v rychlém sledu nazývá strážníkem, strážným a hlídačem. Ovšem za vrchol hnusu považuji dabing. Chápu, že z hlediska pohodlnosti a rychlosti je výhodnější, když dva malé chlapce nadabují ženy, ale poslouchatelné to opravdu není. (čtvrtek 18.08.2009) ()
Reklama