Apokalypsa

Tak tohle bylo divny, sice jsem od rezisera Donnie Darka necekal normalni film, ale tohle mi spis prislo, ze to bylo proste zmatene natoceny, pricemz to vubec nebylo potreba. Prvni pulku filmu jsem se vicemene jen horko tezko orientoval v postavach, jejich umyslech a udalostech a obcas to na me pusobilo, jak kdyz nekdo prepina programy na televizi. Nastesti v druhy pulce uz se to drobet zklidnilo, osudy jednotlivejch postav zacli mit jakz takz smysl a ke konci se vicemene vysvetlilo skoro vse. Nicmene, musi se uznat, ze film dokaze vtahnout a ma solidni atmosferu, obcas nakou slusnou akci a hodne dobry herce. Prekvapil Scott, kterej dava fakt hodne slusnej vykon a i Rock se snazi, i kdyz misty to spis pusobi jak parodie a skoda, ze mu neprenechali tvurci nakou akci. Taky moc nechapu delku filmu, ne ze by to nudilo, ale podle me je tezce prestrelena, nakejch 100 minut by uplne stacilo. Nicmene i pres vsechny zapory a klady se musi uznat, ze Kelly natocil zajimavej film. (17.06.2008)

Pimprlové divadlo bez ladu a skladu a tvůrčí onanie Richarda Kellyho, který až příliš uvěřil své tolik vzývané genialitě. Mohl bych zde psát o jeho křečovité snaze o politickou agitku a myšlenkový přesah, o zdejším pochybném srovnávání s Lynchem, ale nakonec budu parafrázovat úryvek ze čtyři roky staré recenze Jiřího Peňáse k filmu Vaterland, který mi mluví z duše a dokonale se hodí i ke Kellyho dílku: „........Všemu vládne vágnost, nedotaženost, přibližnost, a asi to nejhorší, co se uměleckému dílu může stát: že v něm vlastně o nic nejde, protože v něm může jít o cokoli. Před ´Southland Tales´ lze také snobsky či bezradně sednout na záď a skládat holdy jeho originalitě (svévole bývá většinou originální) a tajemné atmosféře ( když něco postrádá hlavu a patu, je to ohromná zásobárna tajemností). Především je ale pro mne Kellyho film dokladem velké autorské sebestřednosti, toho, čemu kritik Andrej Stankovič říkal "geniálničení". Neomylný tvůrce hrne do díla, co se mu v hlavě zrodí, nechť divák žasne. Nedává to smysl? Pak je to určitě podobenství. Nudí to? Určitě v tom bude nějaké poselství. Mouchy? Tak to bude asi ten surrealismus!“ :o)........PS: Na ´Donnie Darko´ se přesto pořád těším. (29.03.2008)

HODNOCENÍ JE TOTÁLNĚ ZCESTNÝ! A to že fakt je... Ne vážně, už při pohledu na DVD jsem byl vykulenej, o čem to teda sakra bude. Ale, když už jsem se rozhodl napsat koment, musím přiznat, že jsem na filmu nechápal zhola nic a zároveň všechno. Že se mi film totálně hnusil a zároveň jsem si ho zamiloval. Za celý život mne nic nedonutilo takhle dlouho o filmu přemýšlet tak urputně, jako se stalo se Southland Tales. V jednu chvíli jsem měl chuť rozmlátit televizi, v druhou chvíli brečet dojetím. Taky naprosto nechápu, co mně tak strašně imponovalo nad Dwayne "The Rock" Johnsonem, když si hrál s prstíkama a měl vykulený oči nebo finální scéně s létající dodávkou. Nejhorší ale na celém zážitku je, že když se ráno vzbudím a úplně náhodou na něj pomyslím, tak dostanu chuť ho ihned fláknout na první místo v mé top filmy a druhé ráno mu dát odpad. Něco takového se mi opravdu nikdy, nikdy, nikdy nestalo a za to má Kelly moji poklonu. (25.10.2008)

Republikáni, porno, neomarxisté, Pixies, válka v Iráku a prozatím nejdokonaleji zvládnutý film na motivy románů Phillipa K. Dicka, přestože se o adaptaci žádného z jeho románů nejedná. Subjektivní tak může a dokonce musí být bráno rázem jako objektivní a jak boxer Santaros/Jericho Cane prostřednictvím svého scénáře, tak Ronald/Roland Taverner pomocí drog určují, co je realita. Kelly uvařil bezbřehý postmoderní guláš, kdy odkazuje, cituje a parafrázuje vše možné, dokonce i svůj první film, ale jednotlivé ingredience k sobě dokonale pasují a výsledkem je mimořádně chutná krmě. A jelikož "bezbřehý" nemusí nutně znamenat beze smyslu či zmatený, tak ani onen výsledek není zdaleka nesrozumitelný. Jen to chce trochu pozornosti. Zároveň se ovšem nedá vyloučit možnost, že jsem viděl to, co jsem vidět chtěl. No a co? (21.01.2011)

K filmu jsem přistupoval podle dostupných reakcí jako k pomyslnému "vrcholu postmoderny". Ta se do filmu dostává jednak intelektuálními "slupkovitými" dramaty, jednak estetikou surface play, kde touhu po obsahu přebíjí naleštěnost formy. Kelly se očividně pokusil o průnik obou cest. Snahu mu nelze upřít. Snímek chytře skládá mozaiku různých typů vyprávění a moderní ultra-futuristický look dohání až do křečovité krajnosti (v tomto směru by si perfektně notoval s bizarností světa Pátého elementu). Pracuje se silnými kontrasty v rámci fikčního světa (pornoherečka uvádějící talkshow, hrající významnou roli v záchraně světa před apokalypsou), tak ve vztahu fikce k světu reálnému (prakticky všichni hlavní herci jsou zašlými béčkovými hvězdami). Šílený teátr, kde herci schválně přehrávají (i když se bojím, že u The Rocka je to nejzazší hranice jeho hereckých schopností), cestuje se mezi dimenzemi a cituje se Starý zákon, byl očekávatelný a očekávaný. Problém je v tom, že Kelly nedokázal tenhle cirkus ukočírovat. V záplavě nápadů se ztratila pointa, která by vyrazila dech a z chápavějších diváků udělala osly, z těch méně chápavých korunované osly, aniž by to poznali. (19.02.2010)