Nahý oběd

David Cronenberg a jeho fantasmagorie ala „špionážní drama“ mi dali zase pěkně přes držku. Mnohé režisérovy díla mi dala hodně zabrat, ovšem tento bizarní snímek plný „drog“, brouků, mimozemšťanů, homosexuální tématiky je opravdu „morbidní perlou“ jeho kariéry. Téměř po celou dobu jsem jen nevěřícně civěl na to, co se odehrává na obrazovce mého monitoru a zcela jsem se ponořil do „nepochopitelného“ děje. Peter Weller coby spisovatel a vrah své ženy si vedl docela dobře a myslím si, že odmítnout Robocopa 3 kvůli této roli byla dobrá volba. Navíc se tu objevila celá řada známých tváří od Roye Scheidera přes Judy Davis až po Iana Holma a nikdo z nich si nevedl vůbec špatně. Morbidní a „magorské“ to bylo na můj vkus dost, lehce perverzní taky, sice jsem se tu a tam trochu nudil a přestože mi z toho všeho šla hlava kolem, Nahý oběd si získal můj obdiv.60% (21.03.2014)

tento film má všetko, čo od filmu podľa môjho gusta vyžadujem, a aj keď niektoré položky sú možno v miernom kontrapunkte k akýmsi "všeobecným" požiadavkám na obecne dobrý filmu (napríklad "príbehovosť", zreteľnosť motivácií, zrozumiteľnosť konania, dramaturgická uzavretosť), aj tak sa v Nahom obede kĺbia tie najpriaznivejšie prúdy a poryvy vytvárajúce jedinečnú filmovú lahôdku; civilne noirové herectvo petera wellera (skvelé obsadenie), zvláštna, utrápená "femme fatale" davies (skvelé obsadenie), ako vždy ambivalentne diabolský sands a štandardne dobrý holm; zdrvujúco znepokojivý jazzový soundtrack, netradičná výprava, nejedznoznačné žánrové zaradenie, zmes kafku, gilliama v tom najlepšom z burroughsa a cronenberga; ambivalentnosť a nejednoznačnosť, glorifikácia bizarnosti, neustála paranoia a halucinácie, hmyz a sex: to sú kľúčové slová pre túto obnaženú neo-dadaistickú snahu o akýsi životopis nevedomia, nie fyzickú biografiu, ale biopic dokumentujúci duševné stavy a psychické pochody človeka, ktorý je neustále pod nejakým vplyvom; fantasy, sci-fi čierna komédia s ľahko erotickými a noirovými náznakmi a miestami hororovou atmosférou; (28.04.2012)

Na chrobáka transformovaný písací stroj zabíja druhý, na ženského chrobáka transformovaný písací stroj kvôli tomu, že je nepriateľským agentom... Na divnú neľudskú bytosť premený písací stroj sa snaží osúložiť sfetovanú ženu, no zabráni mu v tom šialená gazdiná, ktorá písací stroj donúti vyskočiť z balkóna... Niekoľko ľudí sedí v miestnosti plnej zavesených, polomŕtvych, mimozemsky vyzerajúcich ne-humanoidov a z ich hláv vyrastajúcich chobotov vysáva akúsi halucinogénnu tekutinu... To je len niekoľko pamätihodných psychedelických okamžikov z tohto šialeného Cronenbergovho opusu, ktorý je v podstate o písaní a živote Williama S. Burroughsa, autora knižnej predlohy k Naked Lunch (ktorá sa týmto dostáva do môjho knižného zoznamu "most wanted"). Na filme nejde neoceniť tradične vynikajúcu atmosféru, nápaditosť (ktorá pochádza pravdepodobne čiastočne od Burroughsa a čiastočne od Cronenberga), jazzom šmrncnutú Shoreovu hudbu a Petera Wellera (z jeho postavy som mal pocit, ako keby som sledoval nadopovaného noirového detektíva). Plný počet ale tentoraz nedávam a ani presne neviem pomenovať prečo, no mám pocit, že oproti skorším podobne ladeným Davidovým filmom ako napr. Videodrome (spoločný znak: totálna psychedelickosť) či Dead Ringers (prepadanie drogovej závislosti) je Naked Lunch trošku slabším kúskom. Ale stále je to veľká spokojnosť a 8 / 10. (02.06.2008)

Musím říct, že nakonec jsem velmi mile překvapen, protože filmy podobného ražení "realita, sen- čert to vem" ode mě odchází i s odpadem a já jsem nucen snášet moje exotické hodnocení u snímku, který má celkově třeba 80%. Naked Lunch je naštěstí v pohodě koukatelný, což ovšem není zrovna zásluhou příběhu, který je na můj vkus pořád moc ujetý, nýbrž zásluhou Cronenberga a jeho maličkosti v podobě závislosti na slizu, odpudivých monstrech a bizarních představách, které nejsou jen na ozdobu, ale i účinně posouvají celý děj. Herce jako Weller nebo Holm je také radost sledovat, ať už vystupují ve scénách sebedivnějších a nejsliznatějších. A navíc Cronenberg má velkou výhodu v tom, že ví, co chce, narozdíl od takového Davida Lynche, který o tom někdy nemá ani páru. Není to pořád můj šálek kávy, ale negativy tentokrát prostě zahrnovat nemohu. 65% (20.08.2013)

Na Cronenberga (a hlavně na Burroughse) celkem konzervativní adaptace Nahého oběda a zároveň jeho jakési filmové making of. Fanoušky předlohy a Burroughse určitě potěší, ale kromě typické Cronenbergovi úchylné stylizace ničím nepřekvapí. Knížka, která do literatury ve větší míře přinesla metodu střihu (v neopakovatelné kombinaci s autorovým šílenstvím), se na platná kin prostříhala v bohužel až příliš tradiční filmové formě. (12.04.2013)