Noci s nepřítelem

Nechápu, co na ní (J.Roberts) chlapi vidí. Zapadlé oči, hubu přes celou hlavu, no teda, potěš koště. Zahrála dobře, to se musí nechat, ale za nějak náročné scény zde nebyly. Ona to vůbec byla ukrutná nuda, když byli na scéně ona a Ben. Zato pátrání jejího manžela tomu dodávalo alespoň trochu na gradaci. Takže pro mne sice na jedno podívání dobré, ale opakovat to, to už asi ne. Jo, ještě přidávám dost za hudbu. (16.10.2016)

Jak přibýval počet hodin uběhnuvších od závěrečných titulků, čím dál víc mi jednotlivé scény přicházely obyčejné a nenacházel jsem nic, co bych si spojoval výhradně s tímto filmem. I ten námět mám spojený spíše s třicet let starým snímkem Anatole Litvaka "Nůž v ráně", byť zde byl pojat podstatně odlišnějším způsobem (a určitě je lépe napsaný), ale znnáte to pořekadlo o prvním dojmu. Docela škoda už jen z toho důvodu, že na film samotný se dívá dobře a bez většího i menšího zadrhávání, i po stránce napětí si vedou odpovědné osoby slušně. Za bezproblémové považuji i herecké výkony - diváckým lákadlem je samozřejmě Julia Roberts, mnohem uvěřitelnější mi však přišel Patrick Bergin, ze kterého jsem měl navzdory výše zmíněné chvále největší hrůzu. Julia ale není nijak zvlášť zastíněná, zdejší part je jedním z argumentů zdůvodňující mé dlouhodobé sympatie k ní. Hudba má podobné parametry jako snímek samotný - ani jednou mě nerušila, rytmus jsem však nedokázal pořádně chytit, a to i přes poměrně kladné reference na Goldsmithovo dílo. Nicméně, pokud se někomu nechce zrovna porovnávat jednu vzpomínku s druhou nebo hledat lupou drobné mušky, nevidím moc překážek k doporučení. 60% (28.07.2011)

Zápletka je akosi vycucaná z prstu, psychopatizmus Patricka Bergina je riadne prehnaný. Je to jasný zámer, pretože producenti chceli ponúknuť divákom Robertsku v absolútne odlišnom filme ako dovtedy. Podarilo sa im to tak napoly, občas sa im v tomto málo pravdepodobnom príbehu podarilo vymyslieť peknú napínavú scénu. Ľudia Juliu tak milovali, že dokázali z tohto kalkulu urobiť veľký hit. (28.10.2012)

Kdo je děsivější padouch, Blofeld, Darth Vader nebo Martin Burney? Jednoznačně ten třetí. Ti první dva možná chtějí vyhubit lidstvo, přesto stále zůstávají jen zábavnými filmovými figurkami. Zatímco takových Martinů je v každém okresním městě minimálně tucet. Opravdových, byť postrádají charisma Patricka Bergina, který toho svého dokázal proměnit ve skutečného ďábla. Zdvořilého, ledově klidného, inteligentního psychopata, ze kterého jde skutečně strach. Dobře obsazená Julia Roberts sice hraje druhé housle, ale dohromady dokázali s Berginem pod taktovkou Josepha Rubena rozehrát brilantní drama, při jehož sledování divák ani nedýchá, přestože tuší co a jak bude následovat. Svým způsobem je to taková Pretty Woman naruby. A rozhodně patří mezi komorními psychothrillery devadesátých let k těm nejlepším. (02.03.2018)

Na tomhle filmu mě nejvíc štvala celá řada nelogičností (jak se ona naučila plavat, jak on kouknul na mísu pod správným úhlem, návštěva cizího chlapa u matky...) a hlavně, jak šlo všechno podle plánu. Námětově dobré, skvělá Julia v době své největší slávy a manžel s hnusným knírkem (vzkaz pro mé budoucí já: nikdy si neber chlapa s knírkem). (23.03.2016)