Vždyť já jsem roztleskávačka

Sympatická a neprávem opomíjená teenage komedie z prostředí střediska pro převýchovu homosexuálů, která do určité míry převyšuje spoustu tématicky podobných „výtvorů“ své doby, jelikož dokáže s lehkostí a nadhledem prezentovat v jádru tíživou problematiku, se kterou se gayové a lesby potýkají. Natasha Lyonne v hlavní roli byla roztomile nevinná a pasovala mi tam jak prdel na hrnec. Film obsahuje plno homosexuálních vtipů a narážek, ale vše je podáno se silnou satirickou příchutí, takže rozhodně nečekejte, že by šlo o nějakou oslavu homofobie. Inspirace filmy Johna Waterse je zde jasně patrná, rozhodně ale nedosahuje stejných výšin bizáru, jako je tomu u Waterse – But I'm a Cheerleader je bizarní tak akorát, aby si udržela nějakou výpovědní hodnotu. V první půlce mě to bavilo víc, v té druhé se to více zaměří na romantickou stránku filmu a tam mě to malinko ztratilo. Závěr už je klasické hollywoodské klišé, což nijak výrazně nehejtím, ale ani nemohu říct, že by mě uspokojil. Rozhodně mě to ale bavilo a tvůrcům posílám palec nahoru – už jen proto, že tento film má co nabídnout i po dvaceti letech od svého vzniku. Navíc si myslím, že podobně laděné filmy udělají pro queer komunitu větší službu než úmorná plačtivá dramata typu The Danish Girl. Silnější 3*. (04.08.2019)

První polovina ještě dejme tomu. Nejednalo se sice o nic, u čeho by se člověk válel smíchy, ale předělávání archetypálních buzen v opravdové chlapy dokázalo místy pobavit. Druhá část trochu ustoupila od růžovo-modré přepálenosti a nesla se spíš v intencích klasického "Jsme jací jsme a vy nemáte právo nás měnit" a tohle už šlo úplně mimo mě. Film mě neoslovil ani herecky, takže 35% je maximum. (24.01.2019)

Rodina zděšená, přátelé rozčarovaní a proč? Sedmnáctiletá Megan je vegetariánka a mezi její idoly patří holky. To může znamenat jediné: ačkoliv roztleskávačka školního fotbalového týmu, Megan je lesbička. Ale pomoc je nablízku. Nápravné centrum vedené zastánkyní tradičních hodnot a pět jednoduchých kroků k heterosexualitě. Film z počátku zdánlivě flirtuje s žánrem společenské satiry, poté se ale mění ve výbušnou, místy romantickou komedii. Formou úsměvného příběhu o centru, kde se snaží mládeže na scestí zbavovat homosexuality podobně jako drogové závislosti, se autoři filmu vyrovnávají s předsudky a zavedenými sociálními úlohami obou pohlaví. Výsledné poselství je jednoznačné: být upřímný k sobě a ostatním. Tento film je skvělá oddechovka pojatá s velkou nadsázkou, což je fajn. Nečekejte žádný zázrak, o uvěřitelnosti ani nemluvě. Další hollywoodská slaďárna útočí na naše smysly. Navíc jako plus Natasha Lyonne v hlavní roli. - "1, 2, 3, 4, you're the one that I adore. 5, 6, 7, 8, don't run from me cause this is fate." (24.07.2019)

Nejsem si jistá, jestli ta depresivnost byla vzhledem ke komediálnímu setupu záměrná, ale vzhledem k tomu, co vše jsem o reálných programech pro "nápravu" homosexuálů slyšela, nepřišlo mi to bohumžel příliš ke smíchu ani odlehčené. Nicméně jako film dobré a věřím, že to pro leckoho může být srdcovka. (26.08.2022)

Do pastelových barev křiklavě stylizovaná teenage komedie o převýchově homosexuálů v pětistupňovém „odvykacím“ programu. Jamie Babbit se daří velmi vtipně satirizovat potřebu Američanů napravovat ostatní a udávat ten „jediný správný“ směr. Chvílemi je to opravdu k popukání, chvílemi i docela odvážné, v každém případě jde o velmi zábavnou komedii, která nijak netlačí na pilu, nevnucuje se divákům a vyznívá veskrze pozitivně. [LFŠ 2019] (17.08.2019)