Prozacový národ

Věřím tomu, že na světě existuje velké množství jedinců, kteří se dennodenně potýkají s nějakou tou depresí a také věřím tomu, že to každý z těch jedinců řeší po svém. Někdo sežere velké množství čokolády, někdo si střelí nějakou tu drogu, někdo vypije hektolitry lihovin a někdo si jde třeba zaběhat a po tom spořádá velké množství vitamínu C. Pro mně jako záložáka povinné vojenské služby stačí nějaká ta konzerva lančmítu a k tomu si pustit nějakej ten kvalitní film. Někteří jedinci tu tíhu dennodenních depresí nezvládnou a sáhnou si na život. Ve Spojených státech depresivních, jak bylo vtipně řečeno v tomto filmu se každoročně napíše na třista milionů receptů na různá antidepresiva včetně zde zmiňovaného Prozacu. Američtí žrouti pilulí jsou doslova závislí na farmaceutických korporacích, které se svým parazitujícím způsobem vetřeli do běžného života prostého amerického lidu. Naše hlavní hrdinka Lizzie, kterou skvěle ztvárnila moje oblíbenkyně Christina Ricci je typickým produktem této sžíravé mašinérie a krásně nám ukazuje svět viděný jejíma očima v divokých osmdesátých letech dvacátého století. My jako diváci jsme svědky jejího příběhu, který se odvíjí již od raného dětství a který je natočen podle skutečných událostí, které byly sepsány v autobiobiografické knize se stejnojmenným názvem ve které se snaží spisovatelka Elizabeth Wurtzel vylíčit svůj životní příběh. Jsme zde svědky celkem nadupané jízdy plné drog, chlastu, hysterických záchvatů a dalších peripetií za které si podle mně může ve většině případech naše hrdinka sama a ty problémy nejsou až tak neřešitelné, aby takto vyváděla. Připadá mi tak trochu rozmazlená a možná je to taky dáno výchovou, ale dívka neřeší žádné existenciální nebo finanční krize. Přitom je velice nadaná a oceňovaná spisovatelka, která dostala stipendium na Harvard a dokonce dostala nabídku od amerického hudebního časopisu Rolling Stone, kde byly uveřejněny některé z jejich recenzí. Tento film bych doporučil všem milovníků, ztracených duší, kteří si rádi občas zobnou nějakou tu barevnou piluli, aby na chvíli oblbli ten svůj mozek, protože na nic jiného tyhlety rádoby antidepresivní léky nejsou. Chvilkové účinky léků pominou a návrat deprese je skoro jistá a to ve větší míře než ta předchozí. Za tento zajímavý film dávám důstojných 70%. (12.02.2022)

Film, který jde úplně mimo mne. Po přečtení několika komentářů jsem se na film těšil, ale strašně mě zklamal. Kromě hereckého výkonu Christiny Ricci (i když je naprosto nesnesitelná), nevidím na filmu žádný klad. Jen další příběh o rozmazlené holčičce, který musí za každou cenu své rodině působit potíže. (15.05.2010)

Nepochybně zajimavý snímek, tak schválně kolik lidí může brát v Česku Prozac ? Američani zásobují léky,leckdy špatnými i nás.Taky to není zrovna málo.Christina Ricchi zazářila jako obrovská hvězda, naprosto autentický výkon. Přestože do skupiny x-náct už nepatřím děj mě úplně pohltil. Já jsem jí to všechno uvěřila, nálady, potřebu lásky, smutek, ctižádost, drogové i sexuální zážitky. Podle skutečného příběhu. Depresivní sám o sobě, ale ze života,kde se láme hranice mezi cítím se psychicky skvěle a už jsem v háji. Kdo rád psychologické drama,nejspíš nesáhne vedle. (25.01.2011)

V našich končinách nepříliš známý film, což je obrovská škoda. Filmů se skutečným citem pro životní drama je hodně málo. PROZACOVÝ NÁROD pak zejména herecky patří k těm nejlepším. To, co tu předvádí Christina Ricci spolu s Jessicou Lange je prvotřídní herectví na té nejvyšší úrovni. Když Elizabeth (Christina Ricci) pláče, tváří se zmateně nebo uráží, všechno hraje s obrovským přesvědčením. Její gesta vypadají tak opravdově, až doslova cítíte potřebu jí pochopit a zachránit. Jessica Lange je v roli matky, která se snaží dát dceři vše, co sama neměla a přitom se musí vyrovnávat s jejími depresivními náladami a sebedestruktivním chováním také naprosto dokonalá. Film má své srdce, svůj odkaz a hlavně ukazuje beznadějnost a zoufalost dnešního života, ukazuje důsledky křečovité výchovy. Je odkazem pro nás všechny, je obrazem dnešní společnosti, ve které ne všichni zažívají duševní radosti a nejsou plní optimismu a to se nám tenhle film snaží ukázat s velmi vlídnou tváří. (11.02.2012)

Každý člověk se na život dívá jinak. Většina z nás ho vidí jako velkou bonboniéru, stačí si jen vybrat ten správný konfet. Pokud se ale z poloplné sklenky skvělého drinku stane jen poloprázdný panák podprůměrné kořalky, je něco špatně. Odvrácená starna Měsíce ozáří naši tvář, životní energie jde do hajzlu, chvíli se dá ještě psát, tvořit a pak už nepomůže nic. Všechno je špatně. Nevím jestli každej, ale mnoho lidí si tím projde, ne všichni se z toho dostanou. Tak o tom je tenhle film. Christina Ricci v době natáčení sakra dobře věděla o čem to je, a je to na ní vidět, hraje (nehraje, ona je) svúj nejlepší výkon, navíc jí to i dost sluší...Jessica Lange jako hysterická matka je skvělá (akorát na zabití). Je to tanec na rozžhavené pánvi, lze se dohadovat, nakolik je to vytržené z kontextu a reálnosti. ale je to přece americký film, tak si z toho každý musí vybrat. Nadprůměr to určitě je. 75% (07.08.2011)