Občanská výchova

Stockholmský syndrom v perníkové chaloupce? Kdyby měl Weingartner víc nadlhelu, mohla by být jeho "výchova" zajímavou ukázkou, kterak se odpor "čtvrté generace" totálně vyprázdnil do telenovelového kýče: Baaderovo "fucking and shooting are the same" transponované do "chtěla bych žít divoce a nespoutaně". Bohužel, formální neohrabanost, dějová schématičnost a tendenční utvrzování společenských stereotypů finální revoluční gesto (managerova hra na ideové spříznění a neoblomnost novopečené trojky) přes svůj cynismus vyznívá naprázdno. (07.03.2013)

Zajímavý film s velkým potenciálem, který Hans Weingartner dokázal naplnit opravdu jen zčásti. Jednak proto, že toho zas tolik nenatočil, ale především proto, že divák příliš brzy pochopí, na čí straně jsou režisérovy sympatie. Téma se dalo pojmout jednak jako nemilosrdné drama, kde by se hra mladým "revolucionářům" záhy vymkla z rukou, jenže k tomu režisér neměl odvahu, nebo jako jízlivá komedie na téma "proč se dnes v západní Evropě tak těžko dělají revoluce". Jak napsal Karel Kryl, v Německu se revoluci od 50. let nedaří, protože si revolučně naladění studenti po příchodu do zaměstnání brzy pořídí auto a byt a nemají chuť v revolučních kraválech demolovat svou výbavičku. Jenže k tomu zas režisér neměl chuť. Jak by bylo krásné udělat střih po deseti letech, kdy Julia Jentsch se svým partnerem opouští podobnou klícku, jaké vylepšovali svým třídním protivníkům v době mládí. Pro funkční drama by bylo dobré, kdyby se stal unesený manažer rovnocenným protivníkem a scénárista ho vybavil jednak argumenty, jednak divácky sympatickými vlastnostmi, aby se prohloubil dramatický konflikt, jenže tvůrci z něj chtěli mít nesympatického parchanta, a tak jediná scéna v autě s policejním doprovodem celou pointu vlastně shazuje. Film od začátku do konce jede na půl plynu, mohl být vtipnější, dramatičtější a provokativnější. Celkový dojem: 60 %. (09.03.2010)

Zaujímavý triler, ktorý mieša klasické schémy s pomerne hlbokou výpoveďou. Podobne ako SNÍLCI, ukazuje nám pohľad na svet okolo nás prostredníctvom trojice mladých idealistov. Oproti Bertolucciho filmu je Edukators menej "umelecký", ale o to priamejší a údernejší. "Undergroundová" kamera veľmi pôsobivo podtrháva relitu, mladí herci sú viac ako uveriteľní a hudba to celé podkresľuje a dodáva filmu švih (- dokonca, keď na konci zaznie "pesnička zo Shreka" je to také pôsobivé, že som prízrak zeleného zlobra okamžite zapudil). Film je vystavaný hlavne na dialógoch, ktoré vedia vtipným spôsobom poukázať na mrazivú realitu... (28.02.2007)

Krásný levičácký film plný diskuzí o dělení bohatství ve společnosti a na světě, o tom, co je spravedlivé a co už nikoli, o vzájemném (ne)pochopení různých sociálních skupin a důvodech ke změně tohoto systému. Co si přát víc? Němci mají filmy s velmi jednoduchou formou, ale jejich obsah mě v naprosté většině případů nadchne. Navíc je vše pěkně zahrané, především postava Julie Jentsch byla opět výborná. (01.08.2016)

Moc se mně líbilo jak to mládí a rebelství bez příčiny pomalu střídalo dospívání a rebelství z příčiny. Och ty neměcké filmy jsou tak hezky vyspělé. První divočejší část střídá inteligetní vztahová dialogovka, která vynikajcí divácký vývoj. Daniel, Julia a Stipe v jednom z prvních svých velkých filmů s ohledem na zdejší přirozený a suverenní herecký projev bylo jen otázkou času, kdy z nich vyrostou herecké superhvězdy evropsko-německého formátu. (19.08.2017)