Proti zdi

Příběh rezignovaného, staršího Cahila a divoké, mladé Sibel je hořký, upřímný a bolestivý. Akin nám ho předkládá svým nekompromisním, nezkrášleným a brutálně bezprostředním stylem, který občas promíchá špetičkou etnického humoru. Lidé, jako tito dva rozdílní outsideři, které spojila náhoda, plující mezi Hamburkem a Istanbulem, mezi štěstím a zoufalstvím, mezi nadějí a zklamáním, se jen zřídkakdy dočkají pohádkového konce. Akin není Andersen a moc dobře ví, jak vypadá realita. Mezi dvěma tolik odlišnými světy většinou neexistuje fungující střední cesta. (04.07.2010)

Tlak života je někdy nesnesitelný, protože ho nesnesitelným dělají nejrůznější okolnosti a každý pak to dusno v sobě musí ventilovat jinak. Průšvih je, když to zamotá život i někomu jinému. Od začátku do konce bez jediného hluchého místa, vše uvěřitelné, žádný falešný sentiment, prostě tak, jak se to může kdykoliv odehrát. (26.08.2008)

Sibel, jejíž zhýralý život je okázalou rebelií vůči pravidlům její konzervativní, rodiny potká Džahida (už jsem zaslechl i pár zkomolenin, tak jsem to edukativně napsal foneticky :)), jehož zhýralý život je následkem kruté rány osudu, a oba si mezi sebou, navzdory osobní mindrákům a excesům, začnou budovat určitý vztah.. Nejsilnější Akinovou zbraní je jednoznačně schopnost udělat film, který není ani přikrášlený, ani uměle depresivní. Problém integrace národnostních menšin či náboženských záležitostí je tu ponechán stranou (teda IMHO, až mne zaráží, kolik komentátorů si myslí opak) a hlavním tématem se stává vyrovnání se s vlastní osobností a životem (včetně vztahů s lidmi s nimiž ten život chceme nebo musíme sdílet), před nímž by se nemělo utíkat. K Sibel Kekilli bych dodal, že je nejen dobrá herečka, ale také moc hezká ženská a prostě jsem si (samozřejmě z čistě studijních důvodů!) musel projít její, ehm, řekněme ranou filmografii. Té bych dal taky čtyři hvězdičky. Minimálně :) (30.01.2010)

Řekla jsem si "Jej to je celkem drsné tenhle film." Jenže to bylo pořád nic, oproti tomu, co se dělo o pár minut později, a znovu a znovu... Pak jsem přestala počítat, kolikrát jsem si říkala, že drsnější to snad nebude, ale bylo...Graduje to teda hodně slušně celou dobu, a mě vždycky docházelo až u hudebních "meziher" jak moc. Mimochodem ty mezihry, nebo jak to nazvat jsou fajn, člení děj do pomyslných kapitol a daly mi trochu prostoru se zamyslet nad tím co se dělo...Mohlo by se to začlenit do víc filmů ;) Co se týče děje. Tak ano je originální, ano je zajímavý, ale že by mě nějak okouzlil to se říct nedá. Postavy jsou zahrané dobře, ale stejně jsem nebyla schopná jim občas rozumět, stejně tak jako pro mě naprosto nepochopitelným kulturním návykům, které, když se nad tím zamyslím, byly tou hlavní hnací sílou děje. Tím, bez čeho by se vlastně nedělo asi nic. Film je to určitě zajímavý. Asi mi jen úplně nesedlo téma a prostředí. Za mě to je nadprůměr, ale ne víc. (04.11.2015)

Zase som doplatil na to, ze cumim na kadejaku koninu z nemeckej kinematografie. Tentokrat sa to volalo gegen Die Wand, a dialo sa tam uplne hovno. Vzdy ma varuje pred nemeckou kinematografiou ten fuckt, ze tam toci isty Uwe Boll, ale obcas na to zabudnem. No a doplatil som na to. Planoba, ktora nema herecke vykony, ani scenar a Fatih Akin je podla mna reziserska lama! 5 % (07.04.2015)