雲のむこう, 約束の場所
The Place Promised in Our Early Days
The Place Promised in Our Early Days
The Place Promised in Our Early Days
Obsahy(1)
V paralelním světě, kde bylo Japonsko v roce 1974 rozděleno na dva státy podléhající vlivu USA a Sovětského svazu se odehrává příběh o snech, lásce přátelství a samotě odloučení. Dva kamarádi, Hiroki a Takuya, si na severu Jižního Japonska staví tajně vlastní letadlo, aby přeletěli přes hranici na ostrov Hokkaidó, kde stojí záhadná nebetyčná věž, a odhalili její tajemství. Když se k nim připojí jejich spolužačka Sayuri, uzavřou přísahu, že k věži doletí za každou cenu. Po čase ale Sayuri bez rozloučení zmizí, cesty obou kamarádů se rozejdou a trvá dlouhé tři roky, než se začne jejich společný osud znovu naplňovat. Válka mezi oběma částmi Japonska je na spadnutí, výzkum paralelních vesmírů a změny reality, které způsobuje obří věž, ohrožují celý svět a sny, které se zdají spící Sayuri, hrají důležitější roli, než by kdokoli čekal. (Karmin)
(více)Videa (1)
Recenze (79)
Příběh není až zas tak nějak moc zajímavý. Je to nejsalbší stránka filmu a tím ho trochu sráží. Co ovšem film neuvěřitelně vyzdvihuje je krásné zpracování. Ve filmu je obrovské množství detailně prokreslených a nádherných obrázků a je to právě ono zpracování, které mě donutilo dát 4*. Jinak se film pohybuje na hranici kýče. ()
Väčšinou ma divné, exotické filmy, príliš vzdialené našej náture a štýlu rozmýšlania nezaujmú. Alebo zaujmú a ja ich iba správne nepochopím. Beyond the clouds ma aj napriek tomu, že som ho tak úplne nepochopil, zaujal a páčil sa mi. Je to film, ktorý útočí na divákove zmysly a city a sústreďuje sa na ne viac, ako na svoju vnútornú logiku. Tento film ma chytil, bol jedným z prvých anime, čo som videl a plánujem si ho v blízkej budúcnosti, po šiestich rokoch znova pozrieť . ()
Kvůli takovým filmům je třeba zvážit pořízení kočky jménem Čajík, nevím proč, ale u sledování Šinkaiových filmů mám dojem (místy hraničí s nutkavou potřebou), že hladit kočku by mělo patřit k základním kamenům pro dobrý zážitek... Ale i bez hlazení jakékoli zvířeny jsem nadmíru spokojen, Makoto totiž pevně drží své linie (už předtím jsem viděl několik jeho celovečerních filmů, na prvocelovečerák přišla řada až teď), opět je přítomen letmý, něžný, spíš platonický, ale ve své průzračnosti neskutečně silný cit, odloučení, záběry na oblohu a samozřejmě - vlaky. Kresba, jak jinak, excelentní, tu má Makoto dle mne zvládnutou nejlépe ze všech. Potěšilo mě, že na linku lásky se většinu doby skoro nehraje a že scifi prvky jsou čisté, čitelné, nerušící a v ději dobře zapadají, díky čemuž může příběh nerušeně téci dál. " Pomůžu ti zapomenout " ()
Nadherne a originalni dilo s dechberouci atmosferou a vytvarnou strankou. Mysteriozni, romanticke a v mnoha smerech fantasticke... tak jak to ma Rudovous moc, moc rad. Proste kyc pro nas snoby. Vubec se nedivim, ze oblibenym spisovatelem Shinkaie je Haruki Murakami, tema snu je jim oboum ocividne blizke. ()
Bylo to dobrý, kvalitní všechno. Na nic si asi nemohu stěžovat, ale ten plagát strašně zavádí. Srazil jsem tomu jenom, protože to nesplnilo moje očekávání. Čekal jsem MICHELLANGELA a přišel Leonardo. Víte jaký je v nich rozdíl? Ne? Je to v dynamice. Leonardo dělá svůj krásný lehoučký šerosvit a Mistr do toho jde naopak tvrdě: dynamika, emoce, pohyb. Kdežto Leonardo: jemní chlápkové jako ženy, malé kontrasty. To mě fakt nebaví. Víte, co jsem si představoval, když jsem ty dva viděl hrát na housle na tom plagátu, to houslové sólo z Bleache, myslím. Dynamické a rychlé. Místo toho nějaký pomalý romantický něco. Prostě přesný opak. Proč se příběh tak táhl? Proč to bylo takové smutné? Proč se jí třeba nesnažili najít a místo toho se rozešli. Je tu hodně proč. SPOILER a i když to samozřejmě, to ani není spoiler, končí dobře, byl jsem smuten, ale neměl jsem k tomu důvod. KONEC SPOILERU. Nejsem si jistý, jak to mám hodnotit. Nemuselo to být takový pomalý, melancholický. Už od začátku vás příběh drasticky tahal do pláče a to já zrovna nemusím. Takže konečně: za příbě uberu * a za hudbu uberu *, nic se s tím nedá asi teď dělat. ()
Galerie (31)
Photo © ADV Films
Zajímavosti (2)
- Operační systém Velociela, který napsali Hiroki a Takuya pro ovládání jejich stejnojmenného letadla, je systémem typu UNIX. (Xeelee)
- Film získal cenu Seiun v kategorii umění na 44. ročníku japonské SF Convention, cenu Special Distincion v kategorii Celovečerní film na Festivalu komiksů a animace v Soulu v roce 2005, cenu Silver Prize v kategorii Nejlepší animovaný film v diváckém hlasování na kanadském Filmovém festivalu fantazie a také ocenění v kategorii Nejlepší animovaný film na Mainichi Film Awards v roce 2004. (Shley)
Reklama