Kumo no mukó, jakusoku no bašo

První Shinkaiův celovečerák, přestupní stanice mezi Hoshi No Koe a "Byosoku" zejména co do zápletky. Zatraceně hodně sci-fi, hodně emocí, zasněnost a osobitá poetická atmosféra "dalšího" příběhu dvou odloučených a hledajících se duší. Bohužel to skloubení žánrů (je tu totiž i akce;)) není úplně funkční, a rovněž stopáž je poněkud pridlhá. Však taky další - podle mě (zatím) vrcholná - Shinkaiova záležitost je skoro o půl hodiny kratší, a jede daleko hladčeji při daleko lepší komplexnosti. Kumo No Muko má několik velice hezkých momentů (a - jak jinak - i přehnaných kýčovitých obrazů), ale tempo je příliš rozvleklé i na některé záměrně tiché pasáže. Na výš než 70% nejdu, a děkuji pěkně, jeden pokus mi stačil. (31.07.2011)

Beyond the Clouds, The Place Promised in Our Early Days je dalším dílkem japonského všeuměla jménem Makoto Shinkai, který je známý tím, že své filmy (do té doby krátké) dělá skoro sám. Toto je jeho první celovečerák (a má délku cca 90 minut, ne 70). Odehrává se v budoucnosti v Japonsku, které je rozděleno na část severní, patřící k Union, a jižní, která je pod vlivem USA a UN. Na severu na ostrově Ezo (dříve Hokkaido) se tyčí obrovská věž (lze ji vidět až z Tokia), jejíž princip a funkci se jižní strana snaží odhalit. Kromě toho tato věž láká dva chlapce (Hiroki, Takuya) a jednu dívku (Sayuri) - moc rádi by se k ní podívali na vlastnoručně sestrojeném letadlu. Ovšem jednoho dne Sayuri záhadně zmizí a cesty chlapců se rozejdou. Avšak za tři roky... ____ Už u Hoshi no Koe - Voice of a Distant Star jsem si o Makoto Shinkaiovi udělal pár postřehů: rád kombinuje romantiku a sci-fi. Je to tak trochu kýčař, v obou se docela často vyskytuje efektní, avšak bezúčelná hra barev, světel a stínů (často se opakující scéna, kdy mezi hlavami dvou lidí zapadá slunce). I hudba je taková sentimentální, mírně podbízívá. Prostě bych spíš uvítal, kdyby se zaměřil trochu více na obsah, promyslel pozadí příběhu, funkčnost celého principu věže... (o obojím bych se rád dozvěděl více). ___ Ale i tak to je moc krásný zážitek. Lepší 4* (17.04.2005)

Pribeh ktory svojim dejom a vizualnou aj hudobnou strankou pripomina sen. Za pomoci jemnej atmosfery sa odvija pribeh, ktoreho posolstvo a vyznam sa da pochopit hadam len emociami. A tak to ma byt. Pre to mam anime tak rad. Pre to nevysvetlene, co sa ma dotkne hlboko v nutri. Nie mnoho neazijskych filmov v sebe ukriva podobne caro. Dokazem si vybavit azda len Fontanu a Pan's Labirinth a o to viac si tieto filmy vazim. Pribehu dodava neobicajne tajomno zahadna veza, ktora je symbolom a voditkom celeho filmu. Symbol niecoho, co nedokazeme nikdy tak celkom ovladnut a pochopit, nieco co nas stale pritahuje, nieco co nam v konecnom dosledku pomoze pochopit samych seba. Uff....jednoducho lepsie raz vidiet ako sto krat pocut. Extraordinary (9/10) (21.05.2007)

Tvorba Makoty Šinkaie se mi opravdu líbí a ani jeho první celovečerní anime není výjimkou. Základem jsou nádherná hudba, kresba a animace (tentokráte ještě hezčí než v Hoši no koe), které místy vytvářejí výjevy tak kýčovité, až jsou krásné (inu, jako v Hoši no koe). V těchto kulisách se pak odehrává zajímavý příběh tří přátel a snícího vesmíru (škoda, že ten je pouze načrtnut). Byť není Kumo no mukó, jakusoku no bašo tolik sentimentální, i děj a atmosféra nesou stopy Šinkaiova předchozího díla, a to je pro mě jasné plus. 9/10 (02.10.2006)

Nádherné obrazy velice barvitého světa Japonska v paralelním vesmíru by se v případě Beyond the Clouds daly sledovat bez dialogů a za použití méně kýčovité hudby (až moc přemlsán soundtrackem z Ghost in the Shell). A bylo by to možná lepší. Krásný příklad toho, jak vypravěčské neumětelství a nedotaženost příběhu kazí plnohodnotný zážitek z filmu. Jsem nasrán, ale vizuálně omámen. (20.10.2013)