A Gentle Creature
Režie:
Stanislav BarabášScénář:
Stanislav BarabášKamera:
Stanislav SzomolányiHudba:
Zdeněk LiškaObsahy(1)
Mimořádně zdařilý televizní přepis jedné Dostojevského povídky (do češtiny překládané jako Něžná) je poslední tuzemskou prací režiséra Stanislava Barabáše před jeho odchodem do emigrace. S důrazem na vizuální stránku zpracovává tragický příběh nerovného manželství mezi mladičkou dívkou a postarším mrzoutským mužem, jenž ji nedokáže pochopit ani se k ní přiblížit. Barabáš postihl postupně narůstající psychický stres, který hrdinku pohlcuje, zejména v hereckém ztvárnění, Magdě Vášáryové v titulní roli postačí pohled očí, nenápadné gesto, nevtíravá mimika pracuje se slzami i ojedinělým pousmáním. Režisér použil minimum dialogů, celý příběh provází niterný monolog manžela, necitelného k hrdinčiným duchovním i citovým potřebám. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (45)
Magda Vášáryová je něžná šestnáctiletá dívka, kterou si vezme za ženu více než čtyřicetiletý majitel záložny Ctibor Filčík. Z jejich hereckých výkonů sálá obrovská profesionalita a cítění s rolí. Dostojevského povídku zpracoval režisér Stanislav Barabáš, jehož to byla předposlední filmová práce na Slovensku, potom brzy po osmašedesátém emigroval. Psychologická studie dvou navzájem nesourodých a věkově odlišných lidí je obohacena o důraznou kameru Stanislava Szomolányiho, která nasnímává různé detaily, záběry obličejů a dynamicky taktuje celek. Zdeněk Liška opět předvedl nezapomenutelnou hudební složku, složenou z vícero motivů a chorálů, z nichž mě nejvíc v hlavě utkvěla klavírní suita spojená s klarinetem, to je prostě něco nádhernýho!! Tohle jsou filmy, v kterých to umělecké cítění zraje jako víno! ()
Kdepak, lidi se nemají kupovat ani vlastnit. Otrokářství sice už dávno vymizelo, dokonce i v Rusku, ale zneužívání lidské nouze a manipulace s lidmi přetrvávají až do dneška. Bohatý obchodník s chudobou a neštěstím správně vycítí, že mladá dívka zbavená rodičovské opory bude snadnou kořistí, a učiní ji svou ženou. Jenže ve své mužské a stavovské pýše nepočítá s její hrdostí a vzdorem. Četl jsem kdysi Dostojevského novelu a hluboce na mě zapůsobila. Pravda, myšlenkové procesy obou smutných hrdinů si pamatuji trošku jinak, ale i kdyby mě paměť nešálila, měli slovenští tvůrci plné právo na vlastní interpretaci. Jejich televizní verze je neméně mrazivá, skvěle zahraná a v rámci limitovaných finančních možností umí vytvořit i slušnou atmosféru Ruska 19. století. Jako bonus je přítomna i zneklidňující rušivá hudba Zdeňka Lišky, která navozuje atmosféru stupňujícího se napětí. Celkový dojem: 90 %. ()
Nečekaně strhující, skvostné dílo. Bravurní využití formálních postupů odkazujících k éře němého filmu, včetně jeho emoční exaltovanosti a dějové a vyprávěcí střídmosti a sekvencovanosti, mezerovitosti (mezititulky), umožňuje v kombinaci se sofistikovanými vstupy jednostranně zaujatého vypravěče přiblížit z jeho hlediska příběh nesourodého a nerovného páru, vehnaného si vzájemně do náruče celým souborem složitých vnějších tlaků a vnitřních puzení, velice znejisťujícím způsobem. O pokřiveném vztahu s tragickým koncem vypráví už jen on, maje tak nad Krotkou moc i po její smrti, a vypráví tak, aby přese všechno, co potřebuje přiznat, z čeho se potřebuje vyzpovídat a vyznat, z toho vyšel s jakousi ctí, aby obrázek, který z toho vystoupí, mu umožnil dál snesitelně žít. Přesto si divák udělá obrázek svůj a na konci nespolehlivého vyprávění má poměrně ostře jasno o tom, k čemu došlo i proč. *** Vynikající herecké, obrazové i režijní podání dělají z Krotké strhující originální film, jeden z největších skvostů československé kinematografie. Vůbec nerozumím, že jsem ho objevila náhodou, když jsem hledala Bressonovo převedení Něžné - které mimochodem, prkenné, mechanické a nevnímavé k složitější chemii celého vztahu ve srovnání absolutně neobstojí, a neobstojí ani samo o sobě, a vůbec nerozumím, že Bressonova Něžná je z obou slavnější. Konkrétnější srovnání obou pojetí a upozornění, v čem všem Bressonovo kulhá, jsem si dovolila rozepsat zde. (Obě ztvárnění viděna v rámci JitkaFest, rezidence B12, leden 2022.) *~ ()
Vidět záhy po sově film s Deneuve a Vášáryovou je pro francouzskou hvězdu značně nelichotivé. Vášáryová s andělskou tváří je nejen nesmírně půvabná, ale také velice přesvědčivě hraje. Věříte jí i těch třináct, na které ji tipoval zastavárník, věříte jí předčasně zestárlou mladou paní, nechuť i strach. Její výkon podbarvuje hudba nejlepšího československého skladatele a snímá kamera nejlepšího slovenského kameramana. ()
Fakt, že Stanislav Barabáš v Krotkej pracuje s proprietami, ktoré sú v televíznom filme vídané len zriedka, resp. vôbec (nelineárne rozprávanie, retrospektívy, action freeze, zatmievačky a roztmievačky, hlavná postava fimového univerza na rovnakej pozícii ako my - diváci v reálnom svete, docielené neustálym obracaním a spytovaním sa do kamery - k nám, rôzne formálne aj obsahové hranie sa s umom a ostražitosťou diváka a i.) dodáva filmu ešte väčšmi zosilňujúci dojem o genialite a suverenite československej novej vlny 60. rokov, tobôž ak sme v odvetví televízneho filmu. Inak povedané, spomínané obdobie žičilo aj tv filmom, na rozdiel od súčasnosti, keď toto slovné spojenie znamená poväčšine výstrahu: Nepozerať! Krotká s oboma Baladami, Ťapákovou o Vojtovej Maríne aj Hollého o siedmych obesených stoja na mojom pomyselnom Olympe televíznych filmov z najblahodárnejšej tuzemskej filmovej dekády. 85% ()
Reklama