Metallica: Some Kind of Monster
VOD (1)
Obsahy(1)
Snímek METALLICA: Some Kind of Monster přináší fascinující a opravdový pohled na životy členů nejslavnější heavy metalové kapely v hudební historii. Kapely, která po dvaceti letech své existence čelí obrovským osobním a profesionálním výzvám v průběhu natáčení jejich, po pěti letech, nejnovějšího alba St. Anger. Vztahy mezi členy kapely byly poslední dobou dost chatrné. A protože Metallica po několik let nekoncertovala a ani nevydala žádné album, měli hudební odborníci a hlavně fanoušci obavy o její budoucnost. Dokument, který se natáčel dva roky zachycuje s důvěrnou známostí jednotlivé členy skupiny, jejich vnitřní démony a vzájemné vztahy, ale také snahu o sladění osobních životů s požadavky neustále se měnícího hudebního průmyslu. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (118)
Dlouho jsem přemýšlel, kolik tomuto dokumentu nasypat procent. Když se vrátím do minulosti, musím se přiznat, že jsem Metallicu na přelomu 80. a 90. a v první polovině 90.let bezmezně miloval, obětoval bych vše pro to, abych měl kdejakou blbost, co vydali. Po černém albu však přišla zbytečná pětiletá pauza, pak místo skvělého alba rozpačité Load, ještě horší a nudnější Reload a až do St.Anger v podstatě nulová aktivita (album coververzí a koncert se symfonickým orchestrem nelze počítat za nějak převratná díla) a i otrlým fanouškům došly nervy. Když pak Hetfield vyhodil Jasona, bylo po lásce k Metallice. Dokument v podstatě odhaluje starým fanouškům Metallicy věci známé - Hetfield a Ulrich jsou sebestřední sobci a pokud není po jejich, je zle. Divím se, že se vůbec na něčem domluvili od roku 1982, kdy skupinu založili. Velká škoda Kirka, jen snad to, že je flegmatik, ho drží s nimi pohromadě. Film sestává ze spousty průměrných scén ze studia, kde to občas pěkně vře, vynikající jsou ovšem některé scény jako třeba rozhovor Ulricha s Mustainem (obrovská škoda, že u toho nebyl i Hetfield!!), výborný je nástup Trujilla (ten chlap má snad v prstech dynamit), vzpomínka na Cliffa či jam se ženou - basistkou. Spíše 70%, ale album St.Anger je hromada tuctových sraček ;-) ()
"'Fuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuck!' 'I want four of them. Do it again.'" Tak tohle je naprosto parádní dokument o kapele Metallica, který pojednává o všem, co se dělo při natáčení alba St. anger. Vše je natáčeno za běhu, uprostřed snímku se rozhoduje o tom, jestli se bude natáčet dál, jsou zachyceny více či méně úspěšné studiové zkoušky, návštěvy psychologa, výběr baskytaristy..zkrátka vše.. "'Hey, it's Lars from Metallica. I'm about to stick 50 grand up your ass..' '..one dollar at a time." ()
Pripadalo mi to ako trochu zvláštny druh reality šou a mám z toho celého trochu zmiešané pocity. Nový album od Metallicy som vnímal, no ako štrnásťročný fagan som ju ani moc nepočúval, ani mi príliš neprirástol tento nový zvuk k srdcu. Teraz s odstupom času si vravím, že to nie je až také zlé. Nezhody v kapele mi trochu pripomínali moju vlastnú bandu, hoci si neviem celkom živo predstaviť, že by sme sa o dvadsať rokov dokázali takto hašteriť a vlastne sa navzájom vôbec nepoznať. Príde mi to fakt trochu pritiahnuté za vlasy, hoci peniaze, drogy a alkohol určite vedia spraviť svoje. Celkové hodnotenie z filmu je ale pozitívne. Opäť som o niečo múdrejší. ()
Metallica samozřejmě je srdeční záležitostí, což ale neznamená, že je bezmezně nutné ji slepě milovat. A přesně to se dělá dost špatně po zhlédnutí tohoto (bezpochyby skvělého) dokumentu. V této sondě, která jde kapele často až na dřeň, totiž člověk zjistí, že Metallica může být jednou z největších kapel všech dob, ale to neznamená, že uvnitř je vše růžové a květinkové. Ono to taky jde dost obtížně, když dva kohouti na jednom smetišti jsou moc. Lars je exbicionistický egoista, který udělá cokoliv pro slávu (ale zároveň mu jde hodně o dobro kapely) a Hetfield je přecitlivělý idiot, který si všechno bere neskutečně osobně, a s Larsem nesouhlasí vůbec v ničem. K tomu Hammett, kterého to nebaví poslouchat, a šel by si radši brnkat na kytaru. Nemít film tak šíleně přepálenou stopáž (dvě hodiny by bohatě stačily), je to za pět. Alespoň že to kompenzují některé velmi silné momenty - závěr na jevišti, hádky mezi Larsem a Hetfieldem, přijímání Trujilla do kapely (ten člověk je bůh!), a především pak rozhovory s Newstedem a Mustainem. Jason, dost možná nejnormálnější člen kapely, bohužel nejvíc odskákal Hetfieldovu zaslepenost vlastním úspěchem. V prostoru jemu daném je skoro nemožné s ním necítit. Rozhovor Larse s Mustainem je pak ještě drsnější. Sice Mustaina nemusím, Megadeth mi úplně nesedí, ale fakt je, že v tomhle případě mi ho opravdu bylo hodně líto. // Po zhlédnutí se nemůžu rozhodnout, jestli u mě Metallica stoupla nebo klesla. Vážně ne. ()
Výtečný dokument o hlubokém pohledu na nefungující kapelu. Sociální analýza a vzájemné navazování pošramocených vztahů! Netušil jsem, že i člověku samotnému může něco dokument předat a to nemusíte ani poslouchat Metallicu, protože je samo o sobě zajímavý jen pozorovat. Vše je tak sugestivní a přirozené, jakoby jste se sami cítili součástí. Před shlédnutím jsem vlastně ani takový fanda Metallicy nebyl, natož aby jsem znal jejich alba a měl je naposlouchané. Ovšem poté jsem všechno napravil a nejvíc si cením hlavně prvních čtyř záseků v diskografii. Na tu dobu to muselo být opravdu nadčasové a tu sílu jsem si uvědomil nejvíc na Sonisphere festivalu. ()
Reklama