Pumpaři od Zlaté podkovy

"Slečno, stojíte mu na hadici. Ne nohou, autem." Není to určitě jediná smrtící replika, která touhle normalizační krimi prosviští. Paradoxně film samotný nesviští tempem a vleče se. Rozkrádat majetek v socialistickém vlastnictví by se mělo neustále. Koumák Vávra na to má vlastní glejt. S partou pumpařů, které šéfuje, rozjel na benzínce šmelení ve valutách. Tohle místo je teď pro ně zlatý důl. A zapíjet to chodí ke Zlaté podkově. Kšefty se daří do doby, než na pumpu přijmou mladíka, který nepřišel kšeftovat, ale zjednat spravedlnost. A spadla klec. Klec i deka spadla na sérii normalizačně tendenčních kriminálek zesnulého režiséra Otakara Fuky, jehož režijní řemeslnost nikdy neplnila vysoké nároky. I tahle krimi řemeslnost postrádá. A nejen to. Je i nechtěně směšná. Vinklář hraje kšeftaře, který ovládá půl tucet světových jazyků. Jeho zdůvodnění, jak toho dosáhl, hlava nebere, ale huronský smích si neodpustíte. Vinklář podal přiměřeně slizký výkon, věčně nabručený, ale vlastně jsem s ním byl spokojený. Jeho dva parťáci, Krampol a Moravec, byli už trochu parodie, hlavně Krampol to zabíjel svými hláškami. Ke konci dostal akční scénu. Sepral se s Bartoškem o kufřík s penězi. Kopy naznačené, teatrální pády, jeden přes zábradlí, druhý do přistavených popelnic. Vše završené příšerně fušerskou automobilovou honičkou obou protagonistů. Zbývá dodat, že "závod" si dal na tu dobu luxusní meďour s oprýskaným fiatem. Mercedes uvízl v hroudě písku a Krampol byl dopaden. Scéna z technického hlediska směšná, to ano, ale byl jsem za ni vděčný, neboť utahaný film se na závěrečnou čtvrthodinku trochu rozjel. Do té doby to bylo poměrně tragické. Blbé dialogy, katastrofální režie i scénář. Prostředí benzínové pumpy za socialismu bylo vskutku neotřelé a dostalo značný prostor, ale stejně se z toho nic nevytěžilo. Scénář si dovolil i vlažné pokusy o erotiku, kterou prezentovala rádoby svůdná dvojčata(!). Přijít s takovou blbostí, to chce odvahu. Ženské úlohy měly snad jen jednu jedinou výhodu, a sice tu, že až na Slunéčkovou, je nehrály příliš známé herečky. Socialistický luxus v podobě tehdy nedostupného zboží, které představovaly cigarety a whisky, to pro tento film byla symbolika. A hrozba Vény a Bédi za každým rohem asi dnes už nikomu napětí do žil nenahrne. Za téměř adrenalinově akční závěr a hereckou squadru se dá nějaká ta hvězdička pustit. Ve výsledku to svým blbým pojetím utvořilo jakousi vzájemně nesouvisející krimi trilogii, do níž spadají "Mravenci nesou smrt" a Zlaté rybky". 40% (30.06.2015)

Dalo by se to nazvat Bony a klid 70. let. Nebot je to o partě pumpařů co kradou jak se dá a žíjou si nad poměry. Což samozřejmě v té době nemohlo lidem uniknout. Tenkrát byla práce u pumpy zlatý důl. Film je zajímavou sondou do života zlatokopů, kteří si žili nad poměry. Ani VB na ně nemohla. Nejlepší postava je asi Jiří Krampol se svým mercedesem a věčně zpívajícím Kájou. (21.08.2008)

Čekal jsem něco aspoň trochu úderného, kromě komunálního tématu nějakou ťafku tehdejším nešvarům, i když cenzurně svázanou a dočkal jsem se nudného, na necelých devadesát minut subjektivně dlouhého snímku o pumpařích, o jejichž aktivitách se nedozvíme téměř nic, kromě toho, že nějak podvádějí, mají příbuzné, ženy a děti, milenky, kterým můžou díky karadačství dopřát luxus a hlavně o tom téměř celou stopáž žvanit. Ale nejen o tom, taky nám dopřávají mnoho svých pravd a frází, někteří z nich si dopřejou i trojky se dvěma blonďatými, lehce blbými děvčaty. Josefu Vinklářovi ten nonšalantní šéf moc nejde, celé je to příliš provinční a navíc hloupé - benziňáci jen čumí, jak kolem nich stále krouží vozy VéBé a nic neudělají, identita postavy, kterou hraje Jiří Bartoška, je taky celkem snadno odhadnutelná. 10%. (15.06.2017)

SPOILER. Bez ohledu na to, jak ideově zatížený film to je, jsou Pumpaři hlavně děsná nuda. Ono asi příběh o podvodníčcích z benzínky nešlo natočit o moc jinak, než že je nakonec všechny zatkne VB pro "podvody s blokovými poukázkami a cizími valutami, pro ohrožení devizového hospodářství, a spoluúčast na rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví." Film je v podstatě dosti kritický k nejrůznějším nešvarům své doby (které ale v současnosti narostly do mnohem obludnějších rozměrů - i dnes je korupce na každém kroku, jenže jde o víc, než o pár korun na pumpě). Proto bych snímek do určité míry klidně označil jako věrnou historickou sondu do "fungování" společnosti, samozřejmě s vědomím, že je vyloženě normalizující. Jediným problémem při jeho sledování dnes zůstává fakt, že je to tak neskutečná nuda. I takovýto film ale může vést k zamyšlení - protagonisté si zde žijí své ubohé životy a snaží se nějak se protlouct, přivydělat si pár korun navíc, ale na co? Co dělat v takovém státě, z něhož nelze vycestovat bez boje o výjezdní doložky atd? Postavit si vilu a zavřít se do ní? Koupit si zeleného Chryslera a přitahovat nechtěnou pozornost? Postavit si protiatomový kryt, protože...? (12.03.2012)

Byla to bolest našeho režimu, že spoustu lidí lákala možnost kvůli pofidernímu "přepychu" získat valuty. Film věrně odráží situaci, která tehdy byla a v osmdesátých letech nabyla ve velkých městech rozměrů obchodu s bony. Razilo se tenkrát sobecké heslo "kdo neokrádá stát, okrádá vlastní rodinu", které si mnozí nepoctivci vzali za své. Na případu pana Vávry a jeho přátel pumpařů od Zlaté podkovy to bylo ukázáno velmi věrně. Náměstek Adolf Filip ovšem měl podezření na nekalé praktiky pumpařů, a tak nasadil mezi ně svého rezidenta, svého "majora Klosse", o čemž divák neměl ani tušení. Na druhou stranu má film příběh poněkud mělký a člověku neznalému praxe finančních machinací (jako jsem byl, jsem a budu i já) občas něco nebylo jasné. Vinklář se zhostil své role výborně, ale ostatní zaostávali, snad jen děvčata Pohlova přinesla trochu oživení do té všednosti. (10.03.2019)