Dracula

Coppolovi vyšel Dracula jen napůl, což v jeho případě znamená jasnou prohru. Dokázal vytvořit fascinující atmosféru všude, kam se jen kamera vrtne a pro diváka není problém se po pěti minutách v Transylvánii cítit jako v mrazivém lese. Nohy mu ale podtrhává pokus o živočišné pojetí příběhu, kde se v emotivních scénách přehnaně vzdychá a přechází tak do nepochopitelné perverznosti. Poutavý příběh tragické lásky pak získává povážlivé trhliny i kvůli tomu, že z herců se docela těžko dostávají emoce. Velmi překvapivě to platí hlavně o Keanu Reevesovi, jehož Jonathan je i přes pohnutý osud jen prázdnou, smutně hledící figurkou. Vedle solidního cynika Hopkinse a famózního Draculy Oldmana je tak královnou večera Winona Ryder. Mina je v jejím podání dokonale zbožňováníhodná bytost trhaná vedví cudnou láskou k Jonathanovi a zběsilou lačností po pánovi temnot. Ještě jeden problém Coppola příliš nezvládl a to triky. Jelikož se vehementně pokoušel vyhýbat CGI, měl si veškeré miniatury a posuvy obrazu pohlídat trochu lépe. Takhle totiž některé záběry vysloveně ruší. Dracula v důsledku není špatný film, ale i přes dokonalou atmosféru má průvodních negativ až příliš. (10.03.2007)

Tož v téhle verzi příběhu Vlada III. Tepese forma nad obsahem nejen zvítězila, ona ho brutálně zavraždila, zakopala a na jeho hrobě si zatančila indiánský vítězný tanec. To bych ještě přežila, i když větší chvalozpěv na nevkus byste našli snad jen na normalizační diskotéce. Ale byla ta změna z monstra v otce všech současných nedokrvených vampýřích romancí opravdu nutná? Ne že bych upírala červené knihovně právo na život, ale to si nevystačí se svými továrníky Dubskými a hrabaty de Peyrac a musí natahovat své nalakované drápy i po nejslavnějším symbolu zla a nechat mě teskně vzpomínat na časy, kdy se panny a paní před upíry třásly a ověšovaly česnekem, místo aby jim toužily znepříjemňovat neživot až na věčnost? Ještěže tam aspoň byli dobří herci, tedy až na čestné výjimky. Kdy už se režiséři a castingové agentury poučí, že Keanu je výbornej v rolích stoických mimozemšťanů a přestanou ho chudáčka nutit, aby předstíral emoce, protože pak ženská nemusí mít jako druhou alternativu Garyho Oldmana, aby svěžímu vánku nad horami zdrhla s pořádným vichrem. No nic, jdu se podívat na Prokletí Salemu, abych si spravila chuť. Možná by nebylo od věci ani nějaké slušné zpracování osudů skutečného Draculy - ale hádám, že v dnešní době není právě in vládce masakrující muslimy po tisících. (20.09.2011)

Příliš načančané a nekompatkní. Zatímco takový Tim Burton by se soustředil na jednu hlavní linií a snažil by k ní vybudovat a udržet adekvátní atmosféru, Coppola přebíhá od jedné odbočky ke druhé a každou se snaží nějak zvlášť naaranžovat. Ani působivosti charakteru samotného hraběte Drákuly to přebíhání mezi podobami děsivého starce a vlasatého kavalíra, který s barevnými brýlemi na nose nabaluje dámy na ulici nesvědčí (ehm, proměňuje se ještě ve vlka, netopýra a zelenou mlhu) a i to citové přelétání přítomných dam by zasloužilo lépe vypodložit . V úchvatném audiovizuálním podání se Coppola nezapře, nicméně i zde bych mu vytknul ne úplně hladké pronikaní filmařského popu do "poctivého" starosvětského kulisového základu (přemíra provařených hereckých tváří rovněž nepomáhá), které občas zavání banalizací a podřizování se vkusu popcornového publika (netvrdím, že o tohle se Coppola doopravdy snažil). Drákula je filmem velkých parametrů, ale velkým filmem - narozdíl od jiných Mistrových děl - není. (27.11.2008)

Dokonale až divadelní kulisy. Miniaturní lokomotiva projíždějící krajinou. Hravé stíny Draculy. Dokonalý Dracula. Nevinná Winona Ryder. Mladičky Keanu Reeves. Herecký učitel Anthony Hopkins a další v naprosto úžasně vybroušené adaptaci, která se snaží, o co nejvěrnější atmosféru a zobrazení knižního světa. V tomto filmu je něco magického co nutí se diváka nesmát, když vidí až nečekaně "špatné" efekty, kterou jsou však záměrné. Musím se chvílemi smát, když někdo tento film shlédne a nelíbí se mu a pak si přečte knihu zjistí kde jsou rozdíly a nelíbí se mu ani kniha. Je naprosto zcestné požadovat adaptaci knihy, která je vedena jako korespondence mezi několika lidmi. Divák není zvědavý na Ninu, která otevře dopis od svého milovaného a začne číst řádky o jeho práci pro Draculu. Divák chce vidět co nejvíce děje odehrávat se v reálném čase a chce, aby ho děj pohltil a to s některými prvky v knize opravdu nelze. Dracula od Coppoly těží z několika fiktivních pravd, které po mnoha adaptacích vznikly. Mezi ně patří charaktery postav, které jsou měněny a některé události se časem naprosto vynechali, tudíž vytahuje ze zbytků Draculy to nejlepší a spojuje to s nejlepšími herci, které mohl sehnat. Za to mu děkuji a film mám velmi rád jako takovou přímo divadelní pohádku. (13.10.2004)

Jestli kdokoli může mít právem problém z tradičních vítězství formy nad obsahem, v tomto případě je toto domělé vítězství více než na místě. Nádherná adaptace klasického - vlastně "romantického" hororu se skvělým hereckým ztvárněním, kamerou, výpravou... Zkrátka tak vynikající film, že mu lze cosi vytýkat vskutku jen velmi subjektivně... Film pro znalé, zralé a náročné... Nic pro milovníky pitomých strašáků po desáté večer na Nově či kerýho čerta (vampýra). - - - P.S. Zde (na Nově) uvedeno s bohužel tradičně hrozným čašským dabingem, který zcela zničil atmosféru filmu. To je tedy opravdu horor. Opravdu mi tihle debilní dabingoví nýmandi - co si ve svém lůzráctví úchylně myslí, že jsou větší umělci než dabovaní protagonisté - pijou krev. (08.01.2006)