Donnie Darko

Netradiční příběh o jednom "geekovi" ze střední školy je působivý film vyšperkovaný skvělými hereckými výkony, vyvedeným originálním scénářem a zcela pohlcující hutnou atmosférou. Přesto se nemůžu ubránit pocitu, že z celého filmu nějak "ční", že mohl být ve všem o chloupek lepší než ve výsledné podobě nakonec je. Dosti by mě zajímal o dvacet minut delší Director´s Cut. Pokud se vyvedl tak bych hodnocení jednoznačně navýšil na pět *. (14.03.2005)

Ano, to je myslím docela zbytečné psát, ale Donnie Darko nabízí opravdu hodně k zamyšlení. Otázka potom je, jestli se vám chce přemýšlet. Mně se prvně nechtělo, ale pak jsem se do toho přece jenom dala - takže si nemyslím, že bych ten film nepochopila, ale jenom se mě nedotknul úplně tak, jak asi původně chtěl. Nejvíce jsem tak nějak splynula s dějovou linkou fanatické love-fear učitelky a nechutně pozitivního Swayzeho - opravdu špičkově zobrazené charaktery lidí, které z celé podstaty mojí bytosti nenávidím. Závěrečná scéna je ale dokonalá, hlavně také zásluhou nádherně melancholicky depresivní předělávky Mad world Garyho Julese (a později jsem zjistila, že i originál od Tears for Fears je dobrý, ale jinak). Scéna, kterou si ale paradoxně nejvíce pamatuji a která se mi nejvíce líbila, byl labutí tanec plnoštíhlé dívčiny. -"Why are you wearing that stupid rabbit-suit?" -"Why are you wearing that stupid man-suit?" (06.09.2008)

Svět se řítí do průšvihu. Průšvih je, že to ví jen Donnie, a svět si naopak myslí, že v průšvihu je Donnie. Pokud vám to zní zamotaně, pak vězte, že to ještě vůbec nic není a že odhalování hranic a rozdílů mezi snem a realitou, duševním zdravím a chorobou a pravdou a iluzí bude záležitost nanejvýš krkolomná a uspokojivé výsledky neslibující. A že Donnieho příběh není pro ty, kdož se doprošují faktů naservírovaných na stříbrné míse i s oblohou, ale víc zalahodí chuťovým buňkám milovníků těch filmů, které dovolují divákovi udělat si vlastní závěr. Případně necitelnou lopatou odhází léty nahromaděný balast ze vzpomínek těch z nás, kteří si svá léta bláznivá odkroutili ve srážkách s autoritami, které věděly všechno nejlíp. Takoví budou toužit zakroutit valné části učitelského sboru i skvěle slizkému Patrickovi šíjí, ale i tak ocení herecké mistrovství všech zúčastněných, nad kterými ovšem se samozřejmostí absolutistického panovníka kraluje Jake Gyllenhaal. Pokud toho kluka nečeká hodně velká budoucnost, tak jsem králík. A než mě někdo vezmete sekáčkem přes krk a stáhnete z kůže, podotknu něco pro ty filmových point lačné: režisérská verze leccos ze záhad filmu objasní. Jenže... Nemáte někdy pocit, že odhalené tajemství je jako supernova, jež se stala bílým trpaslíkem? Štěstí, že za každou odhalenou záhadu přibudou dvě další. A štěstí, že je tu filmový hrdina, k němuž cítím sympatie jako k málokterému jinému, a film, kterému dávám plný počet hvězdiček a ještě se mi to zdá málo. (10.09.2007)

Donnie Darko se mi hodnotí hodně špatně. Trvalo mi hodně dlouhou dobu, než jsem dokázal do snímku proniknout a naplno si jej uživat. Jakožto kultovní snímek samozřejmě netrpí absencí geniálních scén, ale na druhou stranu se rozjíždí velmi pozvolna. Jake Gyllenhaal hlavního hrdinu zahrál naprosto dokonale, ve filmu se mu nikdo nevyrovná. Cením si dokonce i Frankova kostýmu, který vypadá jakoby jej tvůrci ukradli z nějakého nízkorozpočtového béčkového hororu, což mu dodává na hrůzné autenticitě a dotváří tak atmosféru a celkové vyznění snímku. Hodnotil bych jako slabší průměr, ale kvůli jedné velmi povedené scéně si Donnie zaslouží plnohodnotné průměrné ocenění. Pokud někoho zajímá, kterou scénu mám na mysli, tak vězte, že je to ta s Patrickem Swayzem, ve které přednáší ve škole a Donnie tam všem do obličejů vykřičí pravdu. To je jedna z nejskvostějších scén, jakou jsem měl kdy možnost vidět. Z celkového pohledu mám z Richarda Kellyho nepříjemný pocit jakéhosi pseudorežiséra, který sahá mnohem výše, než by měl. [TOP 19/11 86%] (30.09.2006)

Společně s filmy Wese Andersona asi nejzajímavější žánrový mix, který jsem kdy viděl. Zároveň jeden z nejsilnějších zážitků, které jsem si kdy z filmu odnesl... Zkombinovat teenagerovský snímek s prvky hororu - to už tady samozřejmě bylo mnohokrát. Připsat do toho motivy z psychologického dramatu by se ještě nemuselo jevit tak revoluční, ale potom vše postavit na hlavu a zapojit sci-fi a možnou interpretační linii cestování včase a přidat do scénáře prvky nezávislého americké filmařiny (zj. většina vedlejších postav je adekvátně netypická a charizmatická) - to byl experiment vskutku nevšední a podle mě zde leží základní kameny kultovního postu, který dnes snímku náleží. Všechno do sebe zapadne, celý film bezvadně šlape ať už v oblasti stylistické (velice svěží režie a kamera), herecké (Jake a Maggie Gyllenhaal, Drew Barrymore, Holmes Osborně, Jena Malone,...), hudební a vůbec... chemické. Nejsem s to přesně popsat, čím na mě film tak silně zapůsobil. Ale vím, že v tom nejsem sám... a co na tom záleží, že pořád přesně nevím, co se s Donniem vlastně dělo. P.S. Hodnotím režisérský sestřih, který mi přišel o hodně ucelenější a přesvědčivější než klasická kinoverze: 100% (19.06.2006)