Rozhovor

Veškeré své umění zapomněl Coppola doma v šuplíku a během natáčení se ani jednou neodvážil pro něj vrátit. Jinak si tento destruktivní zážitek nedovedu vysvětlit. První půlhodinu se do nekonečna omílá dialog sledovaného páru a když nastane okamžik, který by mohl dění posunout dál, tak se za asistence nevýrazné dramatizace vše odehrává znovu. Tím "vše" mám bohužel na mysli nulovou atmosféru, zcela chladné komponování hudby a nevídanou utahanost děje, který nemá absolutně žádnou snahu vybudovat jakýkoliv spád a nějakou klíčovost událostí. Od odpadu to zachraňují cca 3 sugestivní scény (scéna v hotelu, krev v záchodu a samotný závěr zobrazující náznak workoholismu). Pokud se na tento debakl skutečně díval prezident Nixon, tak ho měli vyznamenat Nobelovou cenou za odvahu. (30.03.2013)

Neodvažuju se pochybovat o formální dokonalosti tohohle snímku, nemůžu ale říct, že by mě nějak zaujal. Možná že ve mně Rozhovor postupně poroste - ostatně zatím žádný Coppolův film se mi napoprvé nelíbil a časem to některé z nich dotáhly k maximálnímu zážitku. Teď to tak žhavé nebude, ale nějaký vývoj nevylučuju. (21.06.2012)

Původní komentář: Průměrný paranoidní snímek, který se v závěru naprosto propadá. Konec mě naprosto zklamal hlavně z pozice hlavní postavy, která se chvílemi chová až nesmyslně a prožívá emočně práci, kterou dlouhé roky dělá s naprostou precizností a bez jediného pohybu řasy na oku. Gene Hackman podává dobrý výkon, který je podpořen dobrou režií, ta potěší hlavně v prvním půlce, která je nenápadná, ale přesně zapadne do pozdější rovnice. Filmové zpracování odposlechu včetně zvuků působí chvílemi velmi originálně a zajímavě, avšak je příliš často opakovaný a stále dokonala stejný. Vizuálně jinak naprosto obyčejný film, v kterém se toho opravdu moc nestane. 2* Po letech: 5* a podle mě jeden z dalších skvělých snímků 70'. Vedle Výstřelu navíc jeden z málo známých a opomíjených. (09.08.2008)

Rozhovor je na jednu skvěle vystavěným thrillerem, ale též existenciálním filmem s přesahem, který se zaobírá matoucí povahou toho, co je to realita a nakolik je možné zachytit ji v její pravé podstatě – jak může být naše poznání světa i sebe sama veskrze scestné, povrchní či lživé. Tento snímek by se tak dal připodobnit k dvěma dalším skvělých autorských filmům zaměřených na podobnou tématiku, z nichž prvním je Antonioniho Zvětšenina a druhým je Výstřel Briana de Palmy. Konkrétně s Antonionim sdílí Coppola navíc intenzivní zájem o vnitřní život hlavního hrdiny. Podobně jako ústřední postava Zvětšeniny se snaží Hackman zakrýt svoji duchovní prázdnotu externalizací, odklonem pozornosti od hlubin svého já k povrchním a vnějším věcem – zatímco fotograf ze Zvětšeniny řeší vnitřní plochost divokými excesy, sexem a neustálou prací, Coppola konstruuje charakter muže, jež celý život špicluje druhé, aby tím utajil ubohost vlastního života. Jakoby chtěl odhalováním špíny ostatních zakrýt vlastní nedostatky, vlastní slabost a bezútěšnost. Avšak v průběhu filmu vycházejí dlouho potlačované věci na povrch – od zjištění pravé podstaty vztahů sledovaných, přes krev deroucí se z toalety jako něčeho nechutného, něčeho co mělo být odneseno do zapomnění a místo toho to vyplouvá na denní světlo, až po bezútěšný závěr, kdy vyčerpaný Hackman sedí uprostřed rozebraného a zničeného bytu, který jakoby byl symbolem chaotického nepořádku, který nosí uvnitř sebe sama... (11.08.2018)

Svet Paranoika. Sprievodca - Gene. Výsledok - v pohode. V rámci postupného podávania informácií, určitej atmosféry a aj dobre napísaného scenára pomerne slušné dielko. Nechalo ma ale počas celého príbehu chladným. Mám rád divné postavy rovnako ako ktokoľvek iný, ale nazrieť pod opar tajomstiev musí byť podľa môjho názoru omnoho brilantnejší, alebo depresívnejší. Jazzík je v pohode, keď si roztrieskate byt a finálne myšlienka, mnohé zachraňuje, pretože pôsobí ucelene a účelovo. Nie sme na pochybách čo chcel Coppola tým všetkým povedať, pretože to hovorí dobre. Mladý Ford núti k pousmiatiu a celé sa to nesie v dobre zvolenom duchu. Ale naozaj som čakal niečo omnoho silnejšie. Niečo čo ma prinúti vytvoriť si k postave silnejší vzťah, než ten, že mu trochu šibe na majáku a preto je pomerne ľahké sa mu dostať do hlavy, aj keď si možno myslí opak. Ak už Coppolu tak asi Draculu a Apocalypsu. (24.03.2015)