Rozhovor

Tento pomalý thriller (zvláštní kombinace, že?) vznikl v době, kdy Amerikou otřásala aféra Watergate a jeho záměrem bylo nepochybně více než napnout a pobavit. Jedná se trochu též o politický komentář a filosofickou úvahu na téma ztráty soukromí v informačním věku. Dnes, o více než třicet let později, se dají privátní údaje získat mnohem rychleji a snáze - často stačí jen Google a trocha důvtipu. Vědění však může být draze zaplaceno ztrátou důvěry. Na Coppolově meditaci nad etickými pastmi světa, v němž se dá o druhém leccos snadno zjistit, tak zastarala především technika, jinak je nanejvýš aktuální. (13.09.2006)

Seznamte se s Harrym Caulem, osamělým jazzmanem, který si úzkostlivě hlídá soukromí a trpí stihomanem (jak hned na začátku vyprávění prozrazuje kvantum zámků na jeho dveřích). Zřejmě jde o důsledek jeho profese. Harryho živí to, že se vkrádá do soukromí cizích lidí. Musí slyšet a sám nebýt slyšen (natož viděn). Jenomže co vlastně slyší? A jakou má jistotu, že sám není slyšen? Coppolův komorní thriller, kterým si ukrátil čas mezi dvěma Kmotry (nebýt úspěchu prvního z nich, Rozhovor zřejmě nikdy nevznikne), dovádí do existenciálních a epistemologických důsledků tradiční schéma paranoidních thrillerů – člověk zrazený nejbližším okolím a odkázaný sám na sebe tuší velký komplot. Harryho kromě druhých lidí zklamávají také vlastní smysly, jejichž domnělá neomylnost dává smysl jeho existenci. Nejistotu protagonisty Coppola bravurně přenáší na diváka, který je z pozice toho, kdo pohodlně sleduje (podobně jako Harry poslouchá) vržen do pozice toho, kdo byl celou dobu veden za nos. Není to přitom jen po většinu času pasivně dohlížející kamera, stejně netečná jako kamery bezpečnostní, kdo nás v takřka hororovém finále, kdy se všechno sračky vyvalí ven (zdravím Slavoje), zrazuje. Subjektivní a objektivní zvuky splývají ve změť, která vám dá naplno zakusit, jaké to je být v kůži paranoika. Pro mne jeden z nejvyšperkovanějších filmů Nového Hollywoodu, který si každou scénou říká o důkladnou formální analýzu. 85% Zajímavé komentáře: Marigold, RAiken, Aidan (01.05.2007)

Tesil som sa na tento film a musim sa priznat, ze som sklamany, ale nejdem pod 3 *. Necakal som, ze to bude tak zdlhavo-monotonne nudny film, aspon ta prva hodina mi tak pripadala. V druhej polovici filmu sa uz dej zacal trosku krystalizovat a zacalo to byt celkom zaujimave. Gene Hackman je skvely herec a tuto depresivnu postavu Harryho Caula zahral velmi dobre, ale na mna bol az prilis depresivny a to co urobil na konci filmu je ukazka choroby z vlastneho zamestnania. Ako som sa niekde v zaujimavostiach docital, specialne pre tuto ulohu sa naucil Hackman hrat na saxofone, ale ja saxofon a dzez nielenze nemam rad, ale bol vo filme uplne zbytocny. Pre malu zaujimavost: v scene v hoteli, kde pocas vrazdy chytro zastrel zavesy, bol strih, zavesy rozostrete a zase strih zavesy zastrete. Skoda len, ze som nevedel, ze tam hra Harrison Ford, pretoze som ho tam vobec nespoznal. Na tento film su rozdielne nazory, takze si nazor urobite sami, ked ho uvidite... 08.10.2008 ____ Gene Hackman - (Harry Caul) +++ John Cazale - (Stan) +++ Allen Garfield - (William Moran ´Bernie´) +++ Frederick Forrest - (Mark) +++ Harrison Ford - (Martin Stett) +++ Produkcia: Francis Ford Coppola +++ Hudba: David Shire +++ (08.10.2008)

Veškeré své umění zapomněl Coppola doma v šuplíku a během natáčení se ani jednou neodvážil pro něj vrátit. Jinak si tento destruktivní zážitek nedovedu vysvětlit. První půlhodinu se do nekonečna omílá dialog sledovaného páru a když nastane okamžik, který by mohl dění posunout dál, tak se za asistence nevýrazné dramatizace vše odehrává znovu. Tím "vše" mám bohužel na mysli nulovou atmosféru, zcela chladné komponování hudby a nevídanou utahanost děje, který nemá absolutně žádnou snahu vybudovat jakýkoliv spád a nějakou klíčovost událostí. Od odpadu to zachraňují cca 3 sugestivní scény (scéna v hotelu, krev v záchodu a samotný závěr zobrazující náznak workoholismu). Pokud se na tento debakl skutečně díval prezident Nixon, tak ho měli vyznamenat Nobelovou cenou za odvahu. (30.03.2013)

Nikomu neberiem to, že ospevuje bravúrny a nikým nečakaný koniec. Ten bol naozaj podarený. Ale spôsob, akým sa k nemu Coppola postupne v deji dopracuvával ma naozaj nudil. Všetko je len o pár chvíľkach zo života špióna, no jeho zruinovaný rozdvojený život ma absolútne nezaujal. 60%. (11.03.2007)