Taková zvláštní rodinka

Prvních dvacet minut jako vystřižených z Woodyho Allena, pak už si šel film vlastní cestou. A tou cestou, jež mi přesně vyhovuje. Nepřestává mě překvapovat Owen Wilson - jak jsem z něj byl unesen v Půlnoci v Paříži, že zvládl postavu "Woodyho bez Woodyho", stejně tak jsem netušil, že v rané tvorbě Wese Andersona mu pomáhal se scénářem. Herecká sestava je našlapaná, často poskládaná z jeho dvorních herců, to je ostatně základní rys Andersonových snímků. Nejvtipnější postava Pagoda, nejvíce sexy bláznivá a šílená femme fatale Gwyneth Paltrow. (03.02.2024)

Skvěle napsané. Je to takový ten nejvíc suchý humor, co vlastně už ani není humor, a to mi prostě sedne. Všechny dialogy jsou hodně dobře vypointovány vždy tak nějak do absurdna a herci je podávají s "k posrání" vážnými ksichty. Samozřejmě až na žoviálního Hackmana. Z herců se mi nejvíc líbili právě Gene Hackman a Gwyneth Paltrow. Také asi protože měli role o něco lépe napsanější než ostatní. Fakt brilantní film, který ale určitě není pro každého. (01.07.2006)

Další klenot do koruny mistra Wese Andersona... Tenenbaumy jsem viděl půl roku po Životu pod vodou a dostali mě skoro stejně silně. Opravdu nenajdete žádný snímek, který by se tomuhle filmu podobal víc než právě Life Aquatic, což je (pro mě) samozřejmě kompliment jak hrom. Andersonův scénář stejně jako v druhém případě pracuje s několika neuvěřitelně charizmatickými postavičkami, které si ani nehrají na to, že byste někoho jim podobného mohli v reálném životě potkat. Tuhle stylizaci, či nerealističnost, chcete-li, musíte přijmout a pokud to zvládnete a zároveň máte smysl pro jemný humor, budete Royal Tenenbaums milovat. Příběh je to hořkosladký (ale víc hořký), je však zabalen do neuvěřitelně milého a zábavného vyprávění a provázen velice slušnými hereckými výkony (ty jsou nápadně podobné těm v Acquaticu, Wes si asi potrpí na vedení herců). Navíc ta sestava co se tu sešla (pokud bych měl vyzvednout jednoho, byl by to asi Gene Hackman)! Málem jsem zapomněl - vynikající soundtrack, s písničky od Beatles, Velvet Undergorund či Rolling stones... Lahoda, doporučuji všemi devíti! 90% (04.07.2006)

Oslava rodiny v tej najčistejšej, najvtipnejšej a hlavne najúprimnejšej podobe akú si viem predstaviť. Wes Anderson je pre mňa v súčastnosti pojmom, ktorý ukazuje rôznorodé sociálne prostredie svojich aktérov tou najnezvyčajnejšou formou a ja ho za to mám rád. Geniálny koncert hereckých predstaviteľov, podfarbený skvelou hudbou. Komplexný príbeh, ktorý ma absolútne nenudil. (14.01.2008)

Od Andersona za sebou mám zatím teprve jen Grandhotel Budapešť a ve srovnání s ním jsem poměrně zklamaný, protože jsem prostě čekal něco hodně jiného, než co se mi dostalo. Scénář není špatný, má dobré základy, ale komediálně je slabý a jako drama působí průměrně. Dost toho zachraňuje výborné obsazení, na které je radost se dívat, ale necítím to na nic víc než lepší průměr. (03.01.2016)