Taková zvláštní rodinka

Velmi povedený pohled na neobyčejný život jedné netradiční rodinky. Wes Anderson mohl natočit hlubokou sondu do duší jednotlivých hrdinů a natočit povedené drama, jenže jeho přirozenějším žánrem je komedie a přesně podle toho k Takové zvláštní rodince přistupuje. S jednotlivými hrdiny jsme seznámeni v samotném úvodu a teď zbývá kupa času na odhalování spleti jednotlivých vztahů a zejména nejniternějších pocitů. Díky zajímavému nadhledu a povedený fórkům je snímek oživen, díky čemuž nenudí ani v jednom okamžiku. (03.07.2006)

Oslava rodiny v tej najčistejšej, najvtipnejšej a hlavne najúprimnejšej podobe akú si viem predstaviť. Wes Anderson je pre mňa v súčastnosti pojmom, ktorý ukazuje rôznorodé sociálne prostredie svojich aktérov tou najnezvyčajnejšou formou a ja ho za to mám rád. Geniálny koncert hereckých predstaviteľov, podfarbený skvelou hudbou. Komplexný príbeh, ktorý ma absolútne nenudil. (14.01.2008)

Wes Anderson nie je americký režisér. Čím nenarážam na to, že je z Texasu. On skrátka netočí po "americky". A to aj s ohľadom na tamojšiu tzv. "nezávislú scénu" (...stále závislejšiu na sebe samej). Táto jeho ojedinelosť je práve v prípade The Royal Tenenbaums asi najvýraznejšia. Toto by fakt mohol pokojne byť kanadský alebo akýkoľvek (ehm... skoro akýkoľvek) európsky film. (25.04.2022)

Dílo, kterým Wes Anderson přesvědčil, že je v současné době nejosobitějším režisérem, který si může dovolit zaplnit svůj film infantilními, sobeckými hrdiny a lidé mu to budou žrát. A přitom jsou ty postavy životnější a příběh pravdivější než všechna ta slzopudná dramata, kterými nás zásobuje každý okolo. Neopětovaná láska, rakovina, rozvod, drogy, mrtvá manželka, zašlá sláva. Stále však neskonale zábavně namixované. (30.08.2010)

(1001) Nevím, jak je na tom s mentálním zdravím Wes Anderson, protože na základě jeho filmů to člověk zcela posoudit nemůže (ale aspoň trošku to posoudit jde a pane jo), ale Owen Wilson určitě bojuje s bipolární poruchou a sebedestruktivní depresí celý život a pane jo. Mám proto velký problém film vnímat jako komedii a asi bych si i troufla říct, že tak snad ani není myšlený. Smysl pro humor tvůrce neurčuje žánr filmu. Já sama bych Tenenbaumy zařadila do kategorie "psychoanalýza až psychoterapie". Ti vnitřní démoni jsou více či méně viditelní v každém Wesově filmu, ale tady je ten materiál nejsyrovější, nejbolavější a nejnepříjemnější ke sledování. Když například koukám na jakýkoliv film s Lukem Wilsonem (včetně Pravé blondýnky), tak musím myslet na to, že našel svého bratra Owena po pokusu o sebevraždu a zachránil mu tím život, a každý film s Lukem Wilsonem mi tak zcela nevědomky zprostředkovává jisté trauma. Jak velké trauma mi tedy způsobí tento film, když svoje žíly otevírá napřímo? Ale možná moji optiku zkreslují moji vlastní démoni a většina diváků tak nejspíš vidí trochu jiný film než já, když si Takovou zvláštní rodinku pustí. Šťastní to lidé. (30.12.2020)