Meč Židů

19 let před tím než nás Steven Spielberg seznámil se svou verzí nechvalně známého masakru, který se odehrál na mnichovské olympiádě roku 1972 ve filmu "Mnichov" vznikl tento TV snímek zabývající se stejnou událostí a nabízející kvalitativně totožnou podívanou. Spousta věcí je podobná se Spielbergovým filmem ale rozhodně se nejedná o stejné tituly a každý nám svůj pohled ukazuje jinak. Na TV produkci je film velice povedený a rozhodně nezůstává ve stínu novější verze a nabízí velice napínavou a herecky dobře zvládnutou thrillerovou podívanou. (27.05.2009)

Film o národní pomstě Židů za Mnichov 1972 na zúčastněných xenofobních lidech. Velkým záporem filmu je obrovská humanita hlavního hrdiny a velitele speciálního komanda Avnera (Steven Bauer), který má postupem času větší a větší pochybnosti o formě pomsty ve chvílích, kdy trpí nevinní příbuzní. S vrozenou židovskou výjimečností a propracovaným systémem vlastenectví by to snad ani nemohlo být možnéí. Nakonec se dostáváme do velkých sladkobolných situací a rebelii Avnera vůči nadřízeným, kteří po něm chtějí další a další práci. Dalšími členy komanda, které se stává zájmem dalších nájemných zabijáků, jsou Robert (Michael York), Hans (Robert Joy), Carl (Peter Dvorsky), a jediný přeživší, kromě Avnera, Jean (Laurent Malet). Napínavá místa nechybí, ale té dávky sentimentality je někdy až příliš. Další zajímavé postavy: koordinátor komanda Samuels (dobrý Rod Steiger), Avnerova nespokojená žena Šošana (půvabná Leslie Hope), Avnerův otec (John Hirsch), nájemná vražedkyně Jeanette Von Lesseps (Cynelle Clair) a majitel zajímavé nelegální organizace Papa (Lino Ventura). Propracovaná národní pomsta za pomoci špionážních organizací vždy slaví úspěch. (24.01.2011)

Pokud na vás někdo útočí a vy chcete žít, musíte se bránit. Pokud někdo útočí na vaši zem a vy chcete přežít a svou vlast zachovat, musíte se chopit meče a svou vlast bránit. S teroristy se nevyjednává. V okamžiku, kdy v hodině h, minutě m dojde na lámání chleba, nesmíte ustoupit, ono ostatně už není kam. Pokud při obraně sebe a své země jdete přes mrtvoly a nekoukáte se, kam šlapete, jste na stejné cestě, jako ten terorista, co byl na počátku. Je-li Spravedlnost slepá dáma s ostrým mečem, jak teprve asi vypadá Pomsta? Je to jasné, ta je bezhlavá. Jakkoliv by se zdálo logickým řešit neustálé napadání ze všech stran kobercovým náletem, znamenalo by toto řešení cestu do pekel (pravda, vystlanou tím kobercem). Otázky jsou dány, pokud čekáte odpověď, kudy z toho marastu ven, nečekejte ji ode mě, protože já ji nemám. Nenapadá mě nic chytřejšího, než sani useknout hlavu a tím ji alespoň na chvíli paralyzovat. Jenže, když ta useknutá hlava znamená slzy malé holčičky, která pláče nad mrtvým tatínkem, nejradši bych brečela taky. Pokud chcete ... pokud musíte svůj život a svou zemi (a v Izraeli to hodně splývá) bránit, musíte se nad slzy své i cizí povznést. Film přináší odpověď jedinou. Jak se říká na konci: Vlády celého světa se dosud snaží téměř o nemožné, civilizovaně reagovat na činy bezohledné brutality. Reagovat civilizovaně je to jediné, co se opravdu nedá. Viděno během Challenge tour 2015 Speciál: Filmový lov (05.06.2015)

Mezi filmovými fanoušky se běžně neví, že známý Spielbergův Mnichov je vlastně remakem staršího televizního filmu z 80. let. Andersonův film překvapivě se slavnějším mladším bratříčkem drží krok, byť režisér pracoval s výrazně nižším rozpočtem, a tudíž jeho snímek není zdaleka tak výpravný. Je nutno podotknout, že Meč Gideonův není uměleckou rekonstrukcí skutečné akce tajné služby, ale uměleckou fikcí naroubovanou na reálné historické události. Agent Mosadu, který byl předobrazem hlavního hrdiny, později podotkl, že necítil ani stopu pochybností nebo lítosti při plnění úkolu a ani řadu let po událostech by na svém jednání nic neměnil. Řada motivů je pochopitelně přizpůsobena diváckým potřebám pro žánr špionážního thrilleru. Andersonův film s tím Spielbergovým prohrává ve kvalitě dialogů, kdy zejména v závěru už příliš šustí papírem a humanistickými ideály, ale i ve stopáži, ve které sice ani Spielberg netroškařil, ale na bezmála tříhodinovou délku Meče Gideonova nedosáhl. Pokud jde o scénář, některé motivy, jako je francouzská žoldnéřská organizace, jsou vykresleny věrohodněji v Andersonově snímku, jiné, jako je motiv vražedkyně či vykreslení vztahu komanda k centrále, jsou lépe napsány v pozdější verzi. Po technické stránce, jako je režie nebo herecké výkony, jde o nadprůměrnou podívanou. Celkový dojem: 75 %. (20.09.2009)

Film, který možná zbytečně moc sklouzává do formy dokumentu. Jako by se snažil máchat křídly, ale jen někdy se mu podaří opravdu vzlétnout. Nicméně i tak díky za něj. Zvláště pak za závěrečné úvahy o smyslu násilí jako obrany proti násilí. Je jiná obrana proti terorismu než násilí? Už se někdy někomu podařilo teroristy přesvědčit nastavením druhé tváře? (22.06.2009)