Šepot srdce

Čekal jsem fantasy, takže mě trochu zaskočilo, že se jedná o puberťáckou romantiku o prvních láskách, škole a hledání své budoucí kariéry. Ale v tomto ohledu je ten film výborný, a ani vlastně nevadí, že je docela dost naivní a že jsem po vzoru dr. Lustiga musel čas od času konstatovat, že svět je malý a o náhody v něm není nouze. Nebo že by to byl osud, který svádí Šizuku se Seidžim dohromady? Několikrát jsem se dojal i zasmál a v hlavní hrdince jsem se viděl možná víc, než mi bylo příjemné. Jen to holt není úplně můj šálek kávy. (15.03.2018)

Nevím, jak vy, ale já si Mijazakiho nestahuji kvůli pindům jedenáctiletých japonských pind! Hodina utrpení stačila a já se bohužel nedozvěděl, jestli ta šesťačka z BÉČKA dostala číslo od toho sedmáka z ÁČKA! Pokud jste tenhle počin dokončili, tak mi prosím napište, jestli toho chalána dostala na v.limpouch@seznam.cz, díky přátelé! odpad! (15.07.2014)

Miyazaki tu od magie, duchů, rozličných potvorů a podivuhodných krajin odbočuje do všední reality, kde jsou jediným kouzlem mezilidské vztahy (ovšem nechybí ztřeštěná a samostatná dívčí hrdinka) a městská krajina je podivuhodná hlavně díky ztvárnění (dlužno dodat, že výjimečně zdařilému). Haranti ve škole to mezi sebou mají jako ve Snu noci svatojánské a tvoří štrůdl zoufalců, kteří se se svým vysněným protějškem prostě nepotkají, protože mu hledí pouze na záda, shrbená touhou po někom jiném. Naštěstí se v tom příběh nijak popisně nepatlá, a ústřední dvojice, která má větší štěstí, byť se setkává s nepřekonatelnými komplikacemi, ze situace čerpá hlavně inspiraci. Čili je to vkusné. U mě na dvě hvězdy, tu třetí dávám za to, že snad jeden každý záběr bych si dovedl představit vytištěný a zarámovaný na zdi. (13.05.2016)

Něžný, půvabný příběh, kterému sice trošku trvá, než se rozjede, ale ke konci už jsem byl dojat tak jako u těch nejlepších Mijazakiho kousků. A jakožto začínající rádoby spisovatel jsem se s Shizuko dost ztotožnil. Country Roads nebude už nikdy znít stejně, a vždycky si s ní teď už asi budu spojovat nádherně nakreslené noční Tokyo z úvodních titulků. Tomuhle Ghibli stylu animace se prostě absolutně nic nemůže rovnat. 9/10 (17.10.2023)

Na pohled nenápadný snímek je v podstatě mým nejoblíbenějším od Ghibli hlavně díky odzbrojující hyperrealistické Kondoově režii. Film nese poselství, že se člověk může brát vážně i ve věku těsně po skončení dětství, kdy je úplně na začátku a starším přijde naivní a směšný. Tím, že expicitně vyjadřuje podporu něčemu, co většinou bývá vysmíváno, je skuteče "pěkný" v etickém slova smyslu. Že poselství funguje je trochu zázrak a stojí to právě na vynikající režii, které se daří zobrazovat věci co v reálu trapně mohou působit tak, že se člověk trapně necítí a ukázovat, že v jádru takové vlastně nejsou. Jak zmiňuje JFL, rozhodně nejde o nějaký banální generický dětský film, ale má netriviální hlubší sdělení za které by se nemusel stydět ani mezi artovými filmy. Mimo lidský rozměr úmrtí Yoshifumiho Kondoa šlo zároveň o ztrátu velmi talentovaného tvůrce. (28.03.2020)