Kráska v růžovém

Hezký, místama zábavný příběh o osmnáctileté dívce, která se musí postarat nejen o sebe, ale i o svého otce, který je nešťastný z útěku své manželky a tím pádem se nedokáže začlenit zpět do společnosti a normálně jako táta fungovat. Andie je díky tomu jiná než její spolužáci. Sama si vlastnoručně tvoří všemožné růžové kreace a tím je stále všem na očích. Má svůj vlastní vkus, sebevědomí a žije si ve scém světě. Přesto všechno ale zatím v životě nepoznala moc lásky, což se jednoho dne změní. Prostě jedna z nejlepších drama komedií 80. let. - "You could say that life itself is a stupid tradition." (21.07.2017)

Trošku překladatelský oříšek, protože Molly žádnej extra model není :) Což se taky dá říct o těch příšerných šatech, co na konci vypotila - on vůbec ten film je taková osmdesátková pekelná esence krát dvě. Vlasy a hadry jsou ještě šílenější než obvykle, ale co už .. já to mám z nějakého úchylného důvodu rád. Prostě mám rád atmosféeru té doby. Film je taková klasika, rozhodně neuráží můj jemnocit a docela příjemně se na něj kouká. Hlavní uchvatitel je docela fešák, ale tváří se celý film malinko připosraně, ke konci už mi to lezlo trochu na nervy. Musím připustit, že konec mě velice, velice překvapil. Fajn ústřední song od The Psychedelic Furs. (06.04.2014)

Fajn 80. kousek z gymplu podle jednoduchý šablony, kde se nic světobornýho nestane, ale taky se celkem nic nepodělá. Herci jsou zajímavý a sociální témata jen tak čechrají stejně jako osobní problémy. Zrzavá kráska má svoje kouzlo, ale ten její amant je teda fest unylej. Výsledkem je dobová klasika s celkem fajn muzikou. (29.08.2020)

Poslední titul Hughesovy pomyslné Molly trilogie (neboli třetí spolupráce Johna Hughese a Molly Ringwald), představuje vlastně reparát jejich první spolupráce "Sixteen Candles". Tehdy, ve svém režijním debutu, se ještě Hughes opíral do značné míry o formát dobové teenagerské komedie, byť ho zásadně upgradoval svou charakteristickou empatii vůči dospívajícím postavám a odkrývání jejich osobností a emocí za fasádou škatulek středoškolského sociálního žebříčku. Tentokrát se Hughes více zaměřil na romantickou i melodramatickou linii a více se ponořil do nitra postav tvořících ústřední trojúhelník, ale i jejich blízkých přátel. Ústřední postava byla psána vyloženě pro Molly Ringwald a zrcadlí její osobnost i životní styl a módu. Díky tomu také její postava nevyhnutelně směřuje dále od pomyslného středu středoškolské hierarchie, ale o to více je sebevědomá a osobitá než její figury v "Sixteen Candles" i "The Breakfast Club". Navzdory původně zamýšlenému finále nakonec v zájmu publika převládla tradiční linie teenagerské dívčí pohádky, která ale na druhou stranu k osmdesátkovým filmům, i těm charakterově progresivnějším nevyhnutelně patří, alespoň dokud zůstáváme v ranku hlavního proudu. V jeho mantinelech Hughes vždy zůstával, což ale na druhou stranu nikterak neubírá na sympatičnosti a šarmu jeho filmů a jeho přínosu žánru. Právě široká popularita jeho filmů o dívkách, které primárně usilují o muže svého srdce, připravily pole pro pozdější více introspektivní linii filmů o dívčím dospívání a hledání sama sebe, která vykrystalizovala v novém tisíciletí a jejíž autorky vyzdvihují formativní význam Hughesových filmů na ně samotné. (25.04.2021)

John Hughes byl podle mě vizionář, v osmdesátých letech dokázal (spolu)vytvořit díla (ať už jako scénárista, producent nebo režisér) - zejména Sixteen Candles, Snídaňový klub, dále právě Krásku v růžovém a Báječnou chvíli - která byla pro svou dobu natolik signifikantní, že si mnoho lidí toto desetiletí vybaví právě na základě těchto filmů. Hughes vcelku konvenční teenagerovskou romanci obohacuje pro 80s příznačnými prvky, se kterými ale nepracuje standardním způsobem, ale zcela záměrně na ně upozorňuje a přivádí je do extrémů (křiklavé syté barvy, nevkusné oblečení a doplňky, extravagantní účesy nebo totálně profláklé songy), jinými slovy stávají se ozvláštněními. Někde v dáli, pod nánosem toho všeho nevkusu snad ale ještě můžeme nalézt něco, čemu lze říkat styl. Naštěstí tu jsou navždy díla Johna Hughese, díky nimž na osmdesátá léta budou mnozí vzpomínat spíše s nostalgickým úsměvem na rtech. To už bohužel neplatí pro první polovinu let devadesátých, která si z 80s vzala jen to nejhorší, typickým filmovým příznakem u nás je např. Nahota na prodej, v USA Chladný jako led. (27.06.2011)