Millerova křižovatka

Filmy bratrů Coenů se vyznačují dvěma nepopiratelnými přednostmi - tou první je výsostná stylovost, tak patrná právě v Millerově křižovatce, v níž ovšem není úplně jasná hranice, která dělí epigonství a skládání pocty danému žánru od jeho parodování. S tím souvisí i druhá přednost tvorby bratrského dua, a totiž ona všudypřítomná nadsázka (vyjma jednoho jediného případu, totiž jejich filmové adaptace románu Tahle země není pro starý, kde by jakékoliv i stopové množství nadsázky udusilo esenci díla). Pro znevažující rastr se Coeni v tomto případě nerozhodli náhodou - mnoho základních děl hard-boiled žánru má už ve svém původním DNA obsažen zveličující prvek, vždyť třeba romány Raymonda Chandlera jsou psány v duchu nepřehlédnutelné nadsázky. Za nadsázkyplnou lze tedy označit i Millerovu křižovatku. A ona se tu tak kloubí vícerozměrnost ducha dramatu - tragédie si podává ruku s komedií. A právě osudový rozměr (geniální metafora s klouboukem unášeným větrem, jen to je lidský život) navozují bratři Coenovi ve svých filmech tak umně a rádi (vzpomeňme, jak s Jeffem Dude Lebowskim povívají poryvy osudu...Tom Reagan je vlastně tak trochu Lebowského dvojník, také jen stoicky klidný mlčky pozoruje, kam ho to osud naviguje, zásadní rozhodnutí učiní až v samém závěru. A žánrových souvislostí by se mezi oběma snímky jistě našlo víc.). Složit poctu právě noir filmům se navíc ukázalo jako velmi vizionářské, neboť neonoir detektivky slaví dnes velkou renesanci a jejich boom předznamenalo mimo jiných i sofistikované úsilí bratří v triku... (09.04.2014)

Scenáristický briliant, který ač možná nedosahuje noblesnosti Kmotra, či stylovosti Mafiánů, se stále řadí mezi přední a navíc trochu pozapomenuté mafiánské snímky. Bratři Coenové si hrají s postavami, jsou detailní a nevyzpytatelní, nejde však o kdovíjak velkolepé, nebo nedej bože násilné zvraty, divák jen prostě nemůže odhadnout následujicí děj. Millerova křižovatka pěkně vystihuje atmosféru 30. let, je velice chytrá a hlavně bohatá na dialogy až do takové míry, že po jednom zhlédnutí snad ani nelze film plně vstřebat, proto kdo se o to aspoň pokusil, nemůže říct, že se nudil. 10/10 (29.11.2008)

Zajímavý gangsterský snímek, trošku tady Coenovi cítit jsou. Největší zmrd ve filmu je John Turturro. Naopak asi nejvíce úderů inkasuje Gabriel Byrne. Celý film jej někdo mlátí až je mi ho někdy líto. Gangsterka je to slušná, ale například Road to Perdition je určitě záživnější. Na to je tempo Millerovy křižovatky příliš pomalé. 80% (29.10.2008)

Z tohoto filmu mám poněkud rozporuplné pocity. Pro filmy o prohibici v USA mám lehkou slabost. Představený scénář tohoto filmu nebyl rozhodně vůbec špatný. Bohužel mi ovšem přišel až příliš vykonstruovaný. Největší problém jsem měl rozhodně s tím, že mafiánští bossové byli až příliš velcí důvěřiví šulínci, zatímco obyčejní poskoci zde byli prezentováni jako ti vůbec nejgeniálnější tvorové ve vesmíru. Při takovém rozdílu sociální inteligence se mi zdá maximálně nepravděpodobné rozložení sil, které nám snímek představil. Spíše se jen bratři Coenovi zoufale pokusili tímto způsobem vytvořit snímek, který by byl co možná nejvíce divácky atraktivní. Potěšilo mě na Coenovské poměry nadstandardně mnoho akce, velice sympatické postavy a nesmírně příjemný a zajímavý soundtrack. Z mé odborné strany pálím lepší tři kousky. (21.07.2018)

Coenovic odpověď na mob movies se nese v duchu jemné nadsázky, pekelného slangu, vtipných citací, výstřední akce a precizní studie hlavní postavy: antihrdiny a losera, který ale dokáže ze své nevýhody udělat přednost a geniálně manipulovat s hlavními hráči v prohibičním ringu. Gabriel Byrne předvádí mistrovskou kreaci, ve které se noirová žoviálnost mísí s temnotou mysli zločince. Panoptikum postav tradičně oslňuje barvami, dikcí i zapamatovatelnými ksichty. Je v tom kus parodie, kus ironie a kus osudovosti. Ústřední hudební motiv shrnuje vše podstatné. Miller´s Crossing je precizní snímek, dokonale promyšlený a vygradovaný ve velkém stylu. (17.02.2009)