Utajený

Hmm, tedy podle mě, žádný umělecký zázrak. Myšlenka scénáře dobrá, filmařsky promarněno. Jisté napětí sice u filmu diváka drží, ale na druhé straně neúměrně dlouhé statické záběry nudí až znervózňují. Je to jako by jste se prohrabávali jogurtem na dno kelímku ve snaze objevit v něm to nejsladší a nakonec zjistíte, že na dně vlastně nic není. Prostě a jednoduše, na konci filmu jsem byl v rozpacích a cítil se podveden. Inu, to jsou ty festivalové filmy, které se vždy a za každou cenu musí odchylovat od zbývající většiny. Na dvě hvězdy to není a na tři také ne. Dvě mínus. (26.05.2013)

„To máš pravdu. Nie je to vôbec vtipné.“ Od kontroverzného nemeckého režiséra Michaela Hanekeho som v čase písania týchto riadkov videl iba nudnú PIANISTKU, ktorej cieľovým divákom určite nie som. UTAJENÝ ma však zaujal. Dostal ma už podozrivo podobný Lynchov (starší) LOST HIGHWAY. Kým Lynch sa však v pôsobivo rozbehnutom príbehu (manželský pár je terorizovaný psychopatom, ktorý sleduje 24 hodín ich dom) klasicky „lynchovsky stratil“ v nezmyselných až neznesiteľných halucinogénnych pasážach, Haneke zostáva verný príbehu, scenáru, postavám a dialógom. V preklade, UTAJENÝ má „normálny“ scenár (čo neznamená, že nezostanete vyvalení z konca). Vynikajúce herecké obsadenie (Auteuil a Binocheová) strieda neznesiteľné napätie, hnané až do desivej absurdnosti (jeden záber na „nehybný dom“ je taký dlhý, až som musel skontrolovať, či sa mi neseklo DVD) a šokujúce scény (krk, sliepka). Posledné minúty nechajú znechutených iba tých, ktorí si neprečítali názov. (14.09.2006)

Podobně jako v pozdější mistrovské Bílé stuze zkoumá Haneke především lidskou podstatu, postupným zvyšováním psychického nátlaku se dociluje odhazování společenských masek, což očišťuje nánosy kultury až na samu dřeň zvířecího v nás. Vítězí pudy a elementární emoce, agrese maskuje strach a podvědomí přebírá vládu nad člověkem a žene ho do krajnosti. Podstata zbavená nánosu ,,superega", toho kulturního v nás, to je modelově především dítě. Haneke pak logicky musí pracovat především s dětskými hrdiny, v Bílé stuze tak přebírají rozhodující podíl a jsou hybateli děje a meritem věci, v Utajeném je důležitá ona dětská fáze běhu života člověka, která determinuje později prožívané. Jistě zajímavý je filosofický rozměr hry s divákem, z principu samého samozřejmě zcela pochopitelný, ale dle mého diváckého cítění trochu nadbytečný prvek, ten statický záběr na dům mi už byl až protivný. Hanekemu coby režisérovi i scénáristovi rozhodně nelze upřít originalitu, na ten podprahový pocit neklidu by si mohl téměř nechat udělat copyright, stále dokola narušuje klasickou strukturu vyprávění a záměrně znejisťuje i diváka. Hlavně ale mluví o skutečně zásadních věcech. ,,Vina se zapomíná snadněji než ponížení." (26.03.2012)

Caché AKA Utajený patří mezi filmy, které člověk nalezne na seznamu nejvýznamnějších filmů 21. století. Režisér Michael Haneke za film z roku 2005 na Filmovém festivalu v Cannes obdržel cenu za nejlepší režii a našlo by se dost lidí, kteří by byli schopní Utajeného zařadit na seznam nejlepších thrillerů 21. století.   Utajenému se nedá upřít mnoho věcí. Především právě režie Michaela Hanekeho je skvělá a film působí dojmem, že za ním skutečně stála silná ruka filmaře s jasně ucelenou vizí. Stejně tak má Utajený skvělé obsazení a to především hlavní hereckou dvojici Daniela Auteuila a Juliette Binoche. Hanekeův scénář vystaví solidní a zajímavou zápletku, která navíc v samotném závěru nepokládá žádnou jasnou odpověď. Osobně bych s nebál označit Utajeného za jeden z nejvýraznějších francouzských filmů posledních 20 let. Je ovšem opravdu tak fenomenální?   Na jednu stranu Utajený působí divadelním nádechem, zároveň ovšem obsahuje zcela očividné filmařské propriety. Utajeného by šlo do jisté míry zpracovat do divadelní hry, zároveň by ovšem při tomto rozhodnutí pochopitelně přišel o filmovost. Přitom všem se rozhodně nedá říct, že by byl Hanekeho scénář zase tak výjimečným a jeho snaha zakomponovat do filmu i něco víc než základní dějiště je tak trochu svízelná, protože ve finále ten pravý tah na branku vlastně vyloženě nepřináší.   Do jisté míry se Utajený tak trochu vleče, přesto ovšem do celou dobu film funguje. Jde o funkční psychologickou sondu, která skvěle funguje nejen díky dvěma hlavním hercům, ale také díky zajímavému vizuálnímu podání. Haneke se očividně snažil o vyšperkování svého filmu do nejmenšího detailu a jistá snaha hrát na divákovy emoce do jisté míry funguje. Háček tak ve finále tkví pouze v tom, že ona hra s diváckými emocemi působí do jisté míry nevyužitým způsobem a velmi snadno může u diváka dojít k myšlence, že skutečně dostal působivý psychologický thriller, kterému ovšem k dokonalosti přeci jen chybí dost. Především i proto, že sebelepší řemeslná stránka tak trochu menší šustění papírem nezakryje.   Díky rozhodnutí o tom, že se film obejde bez hudebního doprovodu se velmi pracuje se zvukovou atmosférou a v tomhle ohledu se Utajenému skutečně daří. Utajenému se daří jít pod dřeň, v mnoha ohledech se mu daří dosáhnout ideálního šokování diváka a Haneke se sice v mnoha momentech nebojí jít tak trochu přes čáru, přesto mu ovšem tahle menší sázka na nejistotu do jisté míry v rámci Utajeného vyšla.   Utajený má k triviální záležitosti daleko a ten film je dohromady rozhodně dobrý. Přece jen mu ovšem k dokonalosti chybí několik věcí a děj filmu je navíc do jisté míry průhledný takovým způsobem, že i díky tomu Hanekeho Utajený nemá šanci dosáhnout té pravé trefy do černého. Přesto se ovšem dá jeho chvála pochopit a mezi nejvýraznější francouzské filmy posledních několika let Utajený patří zcela určitě........ (26.05.2021)

Ani dobré ani zlé. Asi najvhodnejšie slovo na opísanie tohto snímku je slovo - nevýrazné. A po pocitovej stránke sa dostavilo skôr rozčarovanie ako nejaké nadšenie. Haneke sa snaží toho povedať veľa (rasizmus, vzťahové problémy...), veľa toho načne, veľa problémov spomenie, ale ani jeden nerozpracuje do väčšej hĺbky. Možno všetko necháva na divákovi...možno. V tom prípade to však svojou réžiou neuľahčuje, pretože všetku pozornosť diváka sústredí iba na jeden problém, na problém s páskami a čudnými obrázkami, pričom tým vyvolá, celkom prirodzene, zvedavosť a hlad po odpovedi kto je za tým? Vyzdvihuje jednu vec, na úkor tých ostatných, ktoré by mohli byť ešte zaujímavejšie, keby v tom divákovi trocha pomohol miesto toho aby odvracal jeho pozornosť od problémov, ktoré ho snáď trápia viac (aj celú spoločnosť). Forma natočenia filmu je zvláštna, na mňa pôsobila letargicky a uspávajúco, ale za chybu to nepovažujem, keďže tu išlo v prvom rade o obsahovú stránku. Pre mňa to len znamenalo, že snímok je nepozerateľný v neskorých nočných hodinách. Na prvý pokus som bol po 15 minútach tuhý :). Na druhú stranu, z pohľadu obyčajného diváka, sa mi páčilo ako sa pekne postupne hlavný hrdina, na základe súkromného krimi vyšetrovania, prepracováva k určitému výsledku a odhaleniu identity tajomného narušiteľa, pričom však celú pravdu ponúkne režisér iba divákovi. A aby nikto nezostal na pochybách, ešte pre istotu je tu posledná scéna, ktorá všetko vysvetlí. 75/100 (22.12.2014)