Paříž, Texas

Nevšední filmový zážitek, který se skrze pomalé tempo a velmi umírněné herectví hlavní čtveřice tlačí do našeho podvědomí sice velmi zdlouhavě, avšak zároveň naprosto suverénně. Já jsem sice v té osobité cestě za sebepoznáním většinou marně hledal motivy, které by mě svou silou a přednesem vyloženě srazily do kolen, ale jednak neotřelá formální stránka v čele s dokonalou kamerou, krásným prostředím a jemu odpovídající banjo hudbou, a jednak moje velká slabost pro podobné tvůrčí úlety tentokráte udržely hvězdičkové hodnocení ve svrchních patrech. Docela mě ale mrzí, že očekávaný hyper-dojemný závěr mě nechal podezřele chladným - alespoň že do celkového poklidného kontextu přirozeně zapadl. 75% (15.02.2014)

(Varování, jelikož komentář je výhradně drobným zabrbláním věčně nespokojeného starého mrzouta, tak je to v podstatě jeden velký SPOILER). Je to ironie, že film, co po většinu času spíše mlčí než mluví, v závěru srazí na kolena banálnosti příliš mnoho slov. Ukončit to po monologu Travise, kdy poodkryje roušku tajemna zahalujícího předchozí děj, dokázal bych v pohnutí nad jejich osudem odpustit snímku i určitě zbytečné drobnosti, co mi i tak silný požitek lehce kalily. Avšak následná melodramatičnost proslovu Jane a zbytečně doslovné setkání celou sílu závěru zbortí a místo krásného smutku zanechá pocit uplakanosti vystřižené ze slabé harlequinky. A to je škoda, Wime, převeliká škoda... (02.05.2014)

Jeden z mála filmů, který na mě zapůsobil do hloubky mojí duše. Být ve víru emocí by byl asi ten nejvhodnější výraz pro to, co jsem mohla přes dvě hodiny sledovat, aniž bych si tu délku vůbec uvědomovala. Od prvního momentu, kdy jsem spatřila Trevise, který ztratil paměť i řeč mně bylo jasné, že půjde o mimořádný zážitek. A byla to pravda. Velmi silný, lidský a hluboký příběh o muži, který utíká před stíny minulosti, aby našel klid v duši, který před čtyřmi roky ztratil. Slova na papíru nestačí zachytit moje pocity z filmu (já vím, zní to pateticky, ale je to tak), kde slovo láska má mnoho podob, od lásky bolestné, žárlivé, odpouštějícící a nakonec té nejvyšší, obětující se ve prospěch štěstí toho druhého. Závěrečná finální část, která se odehrávala při rozhovoru u zrcadla a kde se překrývá tvář Trevise s tváří Jane mě už úplně dostala. Nádherný film s úžasnou atmosférou, perfektní kamerou s jejími skvělýmí záběry a v neposlední řadě chválím nezapomenutelný soundtrack o který se postaral Ry Cooder. Film, který z mé hlavy hned tak nevyprchá.. (23.11.2012)

Na môj vkus to bolo síce príliš pomalé a celkom dlhé, no samotná ponurosť a bez cieľové "žitie" hlavnej postavy ma držala pred plátnom. Moja žena sa trocha nudila ale obidvaja sme sa zhodli na tom, že tento pohľad na vzťahy a rozklad hodnôt, funguje v spoločnosti aj dodnes, ba je to ešte horšie. Troch dynamiky a kratší strih by som bral radšej, ale bez tak ide o vynikajúci sociálno-psychologický film. (12.10.2018)

Celý život se učíme, jak zvládat překážky a těžkosti, co když nás ale nikdo nepřipravil na nesnesitelnou lehkost štěstí? Začneme utíkat. Odpíráme si to, po čem nejvíc toužíme. Bezcílně putujeme světem, abychom se vrátili tam, odkud jsme vyšli. Proč? Protože láska si nevybírá, neptá se, jestli o ni stojíme, prostě je. (24.06.2011)