Výstraha

Tu jednu hvězdičku dávám proto, že jsem se u projekce filmu královsky bavil, jinak samozřejmě toto dílo náleží po všech stránkách do kategorie "odpad". Miroslav Cikán patřil mezi režiséry, jejichž dílem bylo za první republiky několik filmů melodramatického či komediálního charakteru, které byly charakteristické pro danou předválečnou dobu jejichž umělecká úroveň nebyla zrovna na výši. Tito autoři byli posléze využívání i po druhé světové válce na sklonku 40. let a během let 50., kdy točili snímky podobné úrovně, avšak se silně propagandistickým charakterem. Prvním z nich byl Miroslav Cikán (před válkou mj. „Hrdinný kapitán Korkorán“, „Příklady táhnou“, „Karel a já“), pod jehož režijním vedením vznikl v roce 1953 ostudný film „Výstraha“ podle románu jiné režimu nakloněné osobnosti – spisovatelky Marie Majerové. Děj filmu je zasazen do let 1945-48 a má věrně zachycovat skutečné události, které však byly samozřejmě podány velmi jednostranně a ideologicky. Hrdý lid vkládá veškerý svůj čas a energii do budování továrny, přičemž jejich obětavou práci hatí sabotáž, které učiní přítrž až únorové události roku 1948. Snímek by měl nabídnout „překvapivou“ pointu v podobě odhalení záškodníka, místo tohoto překvapení a naplnění zamýšleného dramatického schématu se však opět dostavuje jen úsměv na tváři a nevěřícné kroucení hlavou. Nešlo o jediný film Miroslava Cikána, kterým vzdal hold novému režimu, již v roce 1948 se prezentoval špionážním dramatem „Případ Z – 8“, který v sobě jako první nesl model „hodní MY – a zlí ONI“. Jiným předchozím socialistickým klenotem ještě před „Výstrahou“ byla taškařice s názvem „Pára nad hrncem“ z roku 1950 či o rok později výpomoc nově se rodicímu slovenskému filmu „Boj sa skončí zajtra“. „Výstrahu“ tedy lze považovat za jakési završení této ideologické Cikánkovy tvorby. Nutno konstatovat, že završení v této podobě určitě stojí za zhlédnutí. (28.01.2008)

Vetchá historka z pera mistryně Marie Majerové a pod dohledem režiséra nenáročných komedií. To vše v nejvypjatější době úporného vlivu socialistického realismu, dost neobratně přeneseného do našich luhů a hájů. Asi jen těžko si lze představit příkladnější produkt naprostého morálního a kulturního úpadku té doby. Film, který je agitační a navádí k boji, je permanentně směšný a v některých momentech zcela bez znalosti konkrétních specifik. Americké rejdy vařené z jedné místnosti, prohnaná agentka či tatíčkovsky domlouvající Gottwald. To jsou chvíle, kdy se dnešní člověk může aspoň snad pousmát. Antisemitské poznámky pod čarou, ujišťování sovětského vojáka o brzkém odchodu a hrůzné lpění na jedné podstatě bez ohledu na osudy jednotlivce (film to nikterak nepopírá) jsou zase místa, kdy reálně zamrazí. Zde není na místě řešit formální zručnost, kde třeba říct, že režisér Cikán odvedl své. Daleko podstatnější je vnímat Výstrahu jako odstrašující dokument doby. Krejčík si může gratulovat, že se tomu vyhnul, tohle by mu mnozí jen tak nezapomněli... (01.04.2010)

Nevím, který jiný film by měl dostat pět pěkných tučných sovětsky rudých hvězdiček když ne tento. Vždyť z něj ideologie přímo kapala a zároveň je dokladem, že Majerová ve svých sedmdesáti letech už jen těžko udržela myšlenku. V podstatě všechny vtipné chvíle jsou zde v komentářích popsány, jak se tak dívám, snad bych ještě přidal: "co je to za nesmysl, že Rusové rozebírají a odvážejí z Německa k sobě celé továrny, to přece dělají Američané!", pak ti dva učni, kteří metodou pokus omyl vyrobí bez jakéhokoli teoretického zázemí benzín, bez bázně a hany jdou zneškodňovat nevybuchlou minu, ačkoli vůbec nevědí, jak se to dělá. Škoda, že je v poslední chvíli zastavil inženýr (vzácný to příklad pracující inteligence) a vytáhl z té bomby roznětku, mohla to být třeskutá legrace. Trochu ideologicky pokulhávalo, že tu továrnu postavili nacisté a naši dělníci se od nich museli učit, to mi nepřišlo moc důstojné. Zajímavost: Za zvláštní zmínku stojí Dohnal. Už v době natáčení tohoto snímku měl přislíbenu hlavní roli jednom z našich prvních seriálů, totiž v tom o robotu Emilovi, tak není divu, že si cvičil příslušnou mluvu a pohyby. (14.08.2013)

Imperialistický biják ve vší parádě! Úvodní bombardování a následné vyhnání wehrmachtu, velkolepé semknutí chrabrých mužů, blonďatá femme fatale na straně zla, jehož centrum leží v Ženevě, a napínavá hra o to, zda-li se podaří zlikvidovat rozvracečskou akci, až do posledních minut. A to vše zasazeno v ideologickém hnojišti, kde se historie překroutila tak, až se jí zlomil vaz, a vše se zakončilo nejgeniálnější možnou tečkou v podobě nejpamátnějšího projevu, jaké naše dějiny pamatují: „Právě jsem se vrátil z Hradu…“ (21.05.2010)

Nablblá budovatelská agitka, která působí dojmem, že si zúčastnění splnili plán a šli se věnovat úctyhodnější činnosti. Hrdinové soudruzi i zaprodanci demokraté s podporou ženevské kliky tu splývají do jedné nevýrazné šedi, filmu chybí pořádný konflikt nebo gradace a každá scéna končí zatmívačkou, jako kdyby herci nevěděli, co dál říkat. Znát je i ošizený rozpočet - Gottwald v závěru mluví ke stotisícihlavému davu namalovaném na plátně! Výstraha zcela selhává ve svém agitačním účelu a i proto ji můžu vystát lépe, než technicky výborně zmáknutý a ideologicky manipulativnější Botostroj. (06.03.2013)