Tajná přání

Bez Richarda Gerea by to nemělo ani těch 59%. Absolutně mě všechny ostatní postavy rozčilovaly a nebylo to proto, že by byly ve scénáři špatně napsané, ale čistě jen tím, že jejich protagonisté byly špatní, špatní a znovu špatní. A co bych ještě dopsala k filmu by bylo, že nejde čistě o Drama, ale hlavně o NÁBOŽENSKÝ FANTASY laděný film. Jsem z toho trochu nesvá. Začala jsem na to koukat v domnění, že mě čeká nějaké rozluštění záhady, ale nějak se to zaseklo na tom stejném bodě, točilo se to dokola a nakonec to skončí tak, že je tam náboženské poselství a záhada nikde. Náboženství je fajn, pokud člověk jen věří, ale pokud tomu zasvětí celý život a poblbne tím své děti, tak to je fakt dost hnusný fanatismus. (10.04.2011)

Nedávno jsem viděla film na podobné téma, Akeelah and the Bee a to bylo úplně jiné kafe (daleko lepší!!!). Proč to nefunguje tady? Nevím. Řekla bych, že Gere nestačí a mé oblíbené Binochetové taky jaksi dochází výrazových prostředků. O co vlastně jde? SPOILER: Rodina s Gerem v čele funguje docela v zajetých kolejích, ale zdá se, že tyto koleje vlastně nikomu pořádně nevyhovují. Gere je tak trochu despota a nenápadně určuje, co se má a nemá dělat. A svoboda všech je tím značně omezená...Vše se mění, když se dcera (je tu ještě starší bratr) probojuje na soutěž ve spellování slov. Bratr, do té doby favorit a spojenec otce, je odsunut na vedlejší kolej. Matka s obavami sleduje, jak si otec bere dceru pro svá křídla a formuje ji do svých představ a nenaplněných přání (přímo rozmlouvat s Bohem). Sama tak (matka) uniká do svého světa, až ve výsledku ... ale to už bych zbytečně prozradila moc. Hodně komorní drama, ovšem se slabými hereckými výkony. Film má značné aspirace (které by i mohly být splněny), ale vše je jaksi rozmělněno v plytký tok děje... (25.07.2009)

Jsou filmy, které jsou tak specifické svým námětem, že se jen těžko s grácií protlačí za hranice inkriminovaného regionu. Bee Season je jeden z nich. Ono totiž přijde malému českému člověku fakt vtipné, že američani soutěží v hláskování slov, když u nás hláskují děti v první třídě ... proč tomu tak je - je nazřeteli, proč je film uváděn s titulky je také jasné (tedy mě jako osobě poznamenané angličtinou :-). A o čem to je? Židovská rodina - dcera co spelluje, otec, který je posedlý mysticismem slov, matka, co trpí kleptomanií a syn, který propadá svodům Harre-Krišna. Na první dojem to působí hodně přeplácaně a já se ptala, zda to může vůbec jako celek fungovat? Myslím, že ano. Díky nadprůměrným hereckým výkonům ústřední čtyřky, díky nápadité režii a vizuálním vychytávečkám (ano i to tady je), díky scénáři, který v podstatě moc neřeší, nevysvětluje a nechává na divákovi velký díl přemýšlení a pocitů, díky zajímavému závěru... Ano Bee Season mě okouzlil, okouzlil mě také díky zajímavým americkým reáliím, což je u mé osoby hodně těžko uskutečnitelný stav. A myslím si, že režisérký tandem David Siegel - Scott McGehee pokračuje ve skutečně zajímavé kariéře, neboť už předchozí Temná voda mě nepokrytě nadchnula. Témata jejich filmů jsou malá rozsahem, ale o to silnější, s větší výpovědní a emotivní hodnotou. 70%. (30.08.2006)

Spellování, to je jedna věc, která mi nikdy nešla na rozum (u nás je to přirozenej skill a v Americe z toho dělaj vědu). Takže téma jde úplně mimo mě. Další věc je to neustálý kecání o bohu a námoženství, což je největší zlo na světě. Bohužel lituju lidi, kteří si nechají kázat kraviny do života nějakejma vychytralejma páprdama (samozřejmě mluvím o křesťanství a podobnejch náboženstvích čekajících na mesiáše - například proti budhismu nic moc nemám)... Všichni jsou to jedna velká podělaná sekta. Bohužel je to pro mě nicneříkající film... Dobře, dám hvězdu za to kolem té matky, ale taky mě to vůbec nebralo. Ne, nedám, nuda to byla. (02.01.2009)

Nepříliš veselé psychologické drama s nádechem náboženské mystiky, okouzlující svou křehkostí a citlivým zachycením rodiny, v níž každý hledá a tím neúmyslně přispívá k jejímu rozkladu. Ať už je to matka poznamenaná dávnou tragédií, dcera toužící po pozornosti otce, syn jenž se po ztrátě výsadního postavení v rodině snaží najít ztracenou rovnováhu, ale především otec posedlý mystikou slov, netušící jak svou sobeckou zaslepeností a lehce despotickým nátlakem ubližuje všem kolem sebe. Pro citlivého diváka strhující příběh, přestože vyprávěný poklidně, bez velkých gest, stojící na hereckých výkonech tradičně skvělé Juliette Binoche, Gereho, jenž nečekaně dobře ztvárnil svým způsobem nejsmutnější postavu filmu, ale především úžasné Flory Cross, jako křehké jedenáctileté Elizy, toužící po otcově pozornosti, ale současně citlivě vnímající rozpad rodiny a obětující se nakonec pro její záchranu. (30.04.2010)