Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Kriminální komedie o mladíkovi, který je omylem považován za pachatele loupeže.  Zatímco pouliční fotografové Máček a Kalabis marně nabízejí své služby kolemjdoucím, takřka před jejich očima vykrade dvojice kumpánů klenotnictví. Kalabisovi se náhodou podaří jednoho z lupičů vyfotografovat. Shodou okolností je surový násilník k nerozeznání podobný zakřiknutému knihkupci Karlu Pelikánovi. Toho čekají krušné chvíle: zajímá se o něj jednak policie vedená zkušeným revírním inspektorem Moudrým, jednak partička zločinců, kteří Karlovi omylem podstrčili lístek z nádražní úschovny, kde ukryli lup. Jediný, kdo Karlovi věří, je jeho dobrácká teta Klára a jeho zamilovaná přítelkyně Jarmila…
V divácky vděčné komedii se setkáte s Miroslavem Homolou v hlavní dvojroli, dále s Jaroslavem Marvanem, Jindřichem Plachtou, Stanislavem Neumannem a Marií Glázrovou. Stanislav Neumann a Jindřich Plachta zde také zpívají populární písničku „Sedím na větvi a zpívám“. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (45)

xaver 

všechny recenze uživatele

Slušný, komediálně laděný příběh na pozadí detektivního příběhu se skvělými hereckými výkony Jindřicha Plachty a Stanislava Neumanna. Homola se ale podle mě na ústřední dvou roli vůbec nehodil. Takový nemastný, neslaný. Ostatní herci takový průměr, dokonce ani Jaroslav Marvan moc neukázal. Celkový umělecký dojem za 3*. ()

Skuby47 

všechny recenze uživatele

Tento film na mně dýchnul atmosférou starých časů podobně jako ostatní pamětnické filmy. Jejich diváci je buďto nekriticky milují stejně jako já, nebo nevšímavě ignorují, jako dávno překonanou historii.To bude asi dáno věkem. Starých detektivek je málo a těch vyšperkovaných humorem ještě míň. Tato je moc milá. Duo Plachta – Neumann je kouzelně naivní a Miroslav Homola se zase překvapivě dobře zhostil hlavní dvojrole. A to jsem málem zapomněla na pěknou vloženou písničku. Je to jeden z filmů na který se určitě někdy znovu podívám. ()

Reklama

Zloděj kol 

všechny recenze uživatele

Česká detektivka byla vždy tvrdým oříškem, Bolero buď posledním odstrašujícím příkladem!!! První zvukovou detektivkou byla Záhada modrého pokoje (1933), což byla česká verze německého filmu. První regulérní detektivkou byl až Třináctý revír (1945). Čeští meziváleční tvůrci po několika směšných pokusech na klasickou detektivku rezignovali, snad ani neměli dostatečné možnosti a zkušenosti, aby mohli točit čisté žánrové věci. Ovšem napětí bylo ve filmu žádáné, a proto se filmaři rozhodli spojit detektivku s typickým českým žánrem, z čehož vznikla tzv. detektivní komedie. Pokoušel se o ni Martin Frič (Krok do tmy, Těžký život dobrodruha), ovšem za nejlepšího tvůrce tohoto podžánru pokládám Miroslava Cikána, mimochodem právě on se poučil na Záhadě modrého pokoje. Vrcholem jeho snah je film Paklíč, kterému ovšem předcházel Pelikán má alibi. Komedie řešící motiv dvojnictví typicky českým způsobem, optimální dávka napětí, jemný humor, tradičně dobré herecké výkony. Nejlepší podává Miroslav Homola, škoda, že se jeho kariéra zastavila, a místo zajímavých rolí následovali vedlejší záporáci a dědci, krásná (a na rozdíl od jiných hereček nejen krásná) Marie Glázrová, z figurek zaujme nejvíc Eman Fiala jako starožitník. Kombinace Plachta-Neumann mně nikdy neučarovala, ovšem o něco lepší než Konečně sami, kde byl jejich výkon značně bezradný. A přesto, když se řekne Pelikán má alibi, vybavím si právě tyto dva komiky, jak šlapou zelí, za nimi probíhá zadní projekce a oni notují "Sedím na větvi a zpívám..." ()

pytlik... 

všechny recenze uživatele

V době, kdy se Angličanům ještě několik desetiletí nemělo ani zdát o té jejich ovci Dolly, se v Čechách podařilo z jediného chlupu Růženy Naskové vypěstovat tvora, který ji byl podoben ve všech směrech, ať již v pohybech, či lépe řečeno v nehybnosti, v intonaci, v názorech... ano, jednalo se Karla Pelikána. Na to, jak byli stejní, to v jejich vztahu pěkně jiskřilo ("Ty si dáš ještě jeden krajíc k večeři? Opravdu? Ty si dnes troufáš";"pojďte se mnou k tetičce, ta vám poví, jak jsem neškodný";"jednou viděl natahovat žížalu a omdlel"). Marie Glázrová hrála taky zajímavou postavu...i když měla pěknou siluetu, byla to slušná holka, a navíc projevovala zájem o mimoně Homolu, což se mi jeví jako jediná nerealističnost ve filmu. Naproti tomu Máček a Kalabis působí velice uvěřitelně, protože když mají takový problém s rozeznáváním pohlaví (pletou si psy s fenkami), nelze se jim divit, že i ve čtyřiceti zůstali svobodní a musí to táhnout spolu, což člověku na rozhledu a na psychice nepřidá. Jedinou postavou, která film poněkud kazí, je inspektor ztvárněný Marvanem, jehož proslovy o kytičkách a o kočkách ("na zahradě mi chodí černá kočka. Budu jí říkat černá mimi") se tedy moc nepovedly a i dobře vytopená místnost nedokáže zabránit tomu, aby se člověk kvůli nim na chvíli cítil jako jisté domácí ptactvo. ()

HonzaBez 

všechny recenze uživatele

Úsměvná kriminální komedie s vcelku klasickou zápletkou s dvojníkem. Ten úsměv na rtech vykouzlí zejména originální dvojice fotografů v podání Jindřicha Plachty a Stanislava Neumanna. To jejich chování ala "prvorepublikový Mat a Pata" je obzvláště k popukání v momentech, kdy dotyčné k sobě nedobrovolně poutají policejní pouta. ()

Galerie (6)

Zajímavosti (2)

  • Za normalizace film v televizi nesměli promítat kvůli jménu dřívějšího televizního ředitele Jiřího Pelikána, který v roce 1969 emigroval. (raininface)

Reklama

Reklama

Časové pásmo bylo změněno